Jan Adamus

* 1951

  • „V roce 1974 jsem absolvoval a udělal jsem konkurz do Teplic na konzervatoř, že tam jako budu vyučovat. Jenomže stala se ta věc, že vlastně ta konzervatoř se zakládala, neměla v podstatě žádný žáky. Takže já jsem tam přišel a ten soudruh ředitel, opravdu kovaný soudruh, tak mi řekl, že pro mě má dvě možnosti: buď že budu dělat knihovníka v Bílině, anebo že budu hrát bicí nástroje v teplické operetě v Krušnohorském divadle. Takže já jsem pak asi rok kromě jedné žačky na tý konzervatoři, kterou jsem vyučoval, tak jsem působil jako bubeník v teplické operetě. Takže to je takový zajímavý start do života. No a pak se trošičku zadařilo, a sice v roce 1977 jsem vyhrál soutěž Pražského jara. Pražské jaro je docela významná soutěž, ale protože když se vrátím zase k dětství, já jsem nikdy nebyl v nějakých Jiskřičkách anebo v Pionýru ani ve Svazu mládeže a dost se mi příčilo i to, když jsem měl první cenu a měl jsem ji přebrat od bolševika Václava Dobiáše – znáte Kupředu levá, kupředu levá, to jsou ty jeho hity bolševický, hrozný. Mně se to příčilo, tak já jsem na to vyhlašování cen vůbec nešel a ono to bylo v televizi, možná ještě existuje ten záznam, kdy on vyhlašoval výsledky, a protože oni si neověřovali, jestli jsme tam přítomni všichni vítězové, jestli tam všichni přišli, tak on vyhlásil vítěze v oboru hoboj: Jan Adamus – a nepřišel nikdo! Velká ostuda před televizí, jo, ale nenechalo to žádné následky, protože v podstatě ani se neptali, proč jsem nepřišel. Asi si mysleli, buď že to oslavuju, nebo jsem nemocný, nebo tak…“

  • „Ono se totiž stalo to, že když se paní vrátila v roce 1978, tak ještě měla nabídku zahrát si sólově s bernským symfonickým orchestrem. Už to bylo všechno, už přišla z Bernu objednávka na Pragokoncert. To byla jediná instituce, kde se mohlo zažádat o ‚vysmlouvování‘. No, jenomže stalo se to, že ta referentka Pragokoncertu si nás pozvala, protože my jsme se znali s ní, a říkala, ať to stáhneme, že prostě budeme mít strašný nepříjemnosti, protože na té objednávce bylo napsáno, že ten koncert bude dirigovat Zdeněk Mácal. Jo, a ten Zdeněk Mácal, to byl emigrant, který tam působil, a pochopitelně s emigrantem neexistovala nějaká spolupráce, takže Pragokoncert sice nedělal problémy v tom smyslu, že by něco z toho bylo, ale prostě ten koncert se pak neuskutečnil, což byla velká škoda, protože to byl takový začátek zahájení kariéry, ke kterému vůbec nedošlo. No, a moje paní pak udělala konkurz k Pražským madrigalistům, což byl soubor u České filharmonie. A v tom období si ji právě pozvali estébáci, jako když byla v tom Švýcarsku, s kým se tam stýkala, jestli tam má ještě přátele, a když se bude někam vyjíždět, tak aby podávala informace na své kolegy, a takové věci. Což k tomu nikdy nedošlo. Žádný podpis tam nenechala, ale tím chci říct, jak málo stačilo, že úplně lidi, kteří neměli šajnu, co se po nich žádá, co z toho v budoucnu může být, tak třeba tu spolupráci podepsali a mají dodneška pak z toho prostě maléry.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Byt pamětníka, 30.01.2018

    (audio)
    délka: 50:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dokud se hraje, je dobře

Portrét zamlada - Edited.jpg (historic)
Jan Adamus
zdroj: Sběrač Karel Kužel

Jan Adamus se narodil 20. června 1951 v Bludovicích na Ostravsku. Rodiče byli drobní zemědělci, kteří s pravou selskou zarputilostí odmítali vstoupit do JZD. Tři z pěti dětí jim zemřely. Otec, sám amatérský hudebník, trombonista, vedl k hudbě i své dva zbylé syny. Ti se nutit nenechali, hudba je těšila. Ale této činnosti se mohli věnovat pouze mezi prací na poli a školou. To platilo i v době, kdy studovali na konzervatoři. Jan Adamus postoupil ještě před ukončením konzervatoře na Akademii múzických umění v Praze. Získal první cenu v soutěži Pražského jara v oboru hoboj (1977). Od roku 1978 je umělcem ve svobodném povolání. V roce 1985 bylo založeno Adamusovo trio ve složení: Jan Adamus - hoboj, Jitka Adamusová - housle, Květa Novotná - klavír. Jeho velký talent spojený se schopností tvrdě pracovat a překonávat překážky vyústil ve velmi úspěšnou kariéru hudebníka.