Když všichni spali, nasadil jsem si tajně protézu a začal se učil chodit
-
narozen roku 1936 v severním Řecku ve vesnici
-
během občanské války zraněn bombou a s otravou krve se dostal do ČSR
-
česky se naučil rychle, zůstal ve spojení s řeckou komunitou
-
o nohu přišel a naučil se chodit s protézou
-
v padesátých letech se vyučil bandažistou
-
od roku 1963 pracoval v kině Ponrepo jako promítač filmů
-
je ženatý a má děti
Antonis Arabadzis
(*1936)
„Tajně, vždy když všichni spali,
jsem si nasadil protézu a začal jsem se učil chodit. A začalo se mi
to líbit. Bavilo mne lyžování.“
0:00-17:00
- Respondent hovoří převážně o
své rodině.
- 1947 – odešel do ČSR,
v jugoslávském Bulkesu raněn bombou. Do ČSR se dostal
v lednu 1950 jako jedenáctiletý – amputace nohy.
- Otec zemřel v roce 1949,
matka roku 1943.
- Sourozenci: Yiannis
nar. 1940, roku 1968 emigroval do Austrálie, žije
v Sydney. Giorgos nar. 1944. Lazos nar. 1946
v ČSR. Urania nar. 1947, zemřela 2010.
- Umístěn do dětského tábora
Sobotín a pak do Šilhéřovic.
- V Praze dostal protézu,
kterou nechtěl ani nosit. Posilnila ho kniha o sovětském letci,
který přišel o obě nohy a učil se potají chodit s protézou.
Dětství prožil v nemocnici.
- V ČSR zjistil, že otec
roku 1949 zahynul, setkal se s bratrem Yiannisem, když
zjistili, že jsou oba v ČSR.
- 1950 – vyučen bandažistou na
SOÚ, praxe v Praze.
17:00-41:00
- Matka je pro něho cizí žena,
pomohli mu čeští přátelé a našli mu byt. Nikdy neměl žádnou rodinu.
Bratra dostal do Prahy, ale ten dělal popeláře nebo na stavbě, roku
1966 bratr odjel do Řecka.
- Do 1959 dělal bandažistu,
ale nebyl s tím spokojený. „Bylo to příliš náročné
psychicky.“ Byl poslán do NDR. Roku 1963 nastoupil jako
promítač do kina Ponrepo.
- Česky se naučil rychle,
ovšem bez gramatiky. Pohyboval se hodně mezi Čechy, ale zůstal
v řecké komunitě. Byl v řeckém pěveckém souboru. Pořádali
večírky. Dodnes se schází s řeckými přáteli.
- Ardea Loutrakia – vesnice,
žil v partyzánském prostředí, tak se dostal do
války.
- Čas 31.40 – Během války
UNRRA pomáhala civilistům, ale shodila z letadla samé levé
boty.
- V ČSR neměli zprávy o
Řecku, nevěděli nic.
- Boj proti bohatým považoval
za správný,
- Čas 38:00-39 – „sedm
mrtvých lidí s mozky ven“, mluví o starostovi, co měl dvě
dcery, kterého zabili (viz kniha Ukradené slunce).
- Nemá české občanství, cítí
se jako Řek.
- Od času 40:00 se zapojuje
česká manželka.
41:00-52:00
- Manželka Antonise považuje
Řeky za temperamentnější lidi.
- Antonis popisuje mizerný
stav, ve kterém přijel: obdržel identifikační číslo 287 a dostali
najíst. Neznal hračky, ale velmi vděčný Čechům (jídlo,
nemocnice).
- Fandí Spartě Praha, protože
je tam řecký název, v Řecku Panathinaikosu Atény, zprávy o
Řecku hltá.
- Považuje se za socialistu,
fandí komunistům, ale do strany nevstoupil. Přeje si rovnoprávnost
pro všechny lidi.
52:00-59:45
- Roku 1968 nesouhlasil se
sovětskou okupací.
- 1989 – sametová revoluce se
mu nelíbila také.
- Stalin udělal špatné věci,
ale i spoustu dobrého, proč tady potlačují komunisty?
- Nelíbí se mu současný
systém, bere se chudým – rovnostářský systém nazývá
demokracií.
1:00:00-1:16:00
- 1975 – seznámil se se svou
budoucí ženou, 1979 – svatba, Antonisovi bylo tehdy 43 let, je o 17
let starší než jeho žena.
- Chodili spolu na řecké
zábavy, na nichž se setkávaly různé národnosti, manželka mluví o
spontánnosti.
- Syna vychovávali jako
Čecha.
- Od roku 1963 do roku 2006
byl promítač v kině Ponrepo.
- Od roku 1962 měl nejdřív
částečný, pak trvalý invalidní důchod.
- Antonis je politicky
neaktivní – na legitimaci nezáleží, chodil pouze na prvomájové
průvody.
- Rusofil – co se týče sportu
a hlavně hokeje (v zápasech Česko – Rusko fandí Rusku), letos
výjimečně fandil Česku, protože se mu líbila tvrdá práce českého
týmu na rozdíl od povýšeného vystupování ruského týmu.
1:16:00-1:24:30
- Stalinista – brečel, když
zemřel. Špatně nese, když se o něm mluví špatně.
- Tradiční jídla neznal,
protože byli rádi, že měli v Řecku vůbec co jíst.
- Dovolené tráví v Řecku,
cítí se vlastencem, slzy v očích při návštěvě aténské
Akropole.
- V ČSR má existenci,
práci, rodinu, sourozence, v Řecku nemá nic, nemůže se vrátit,
tak alespoň často jezdí na návštěvy.
- Ničí ho současná image Řecka
jako stávkujícího líného národa.
- Čas 1:24:00 – Mám rád Řecko,
neznám Řecko.
- 1981 – první návštěva Řecka,
nenašel stále hrob matky a neví, kde padl otec.
1:24:30 - 1:32:30
- Žádost manželky, abych
vypnul nahrávání.
- Slaví české svátky po
česku.
- Neměl čas na děti jako
promítač, mrzí ho to, ale nenaučily se mluvit řecky, ale sám řecky
nezapomíná, přemýšlí už i česky.
1:32:30 - závěr
- Nerad vzpomíná na dětství
v Řecku.
- Hlavní jsou pro něho děti a
zdraví.
- I s jednou nohou lze
pracovat a najít si ženu, vybudovat domov.
- Přes 20 let život
v suterénních bytech.
- Byl chudý, vydělával od
osmnácti.
- Nenávidí válku, uznává, že
v naší části světa si žijeme krásně.