Miluše Axamitová

„Třídní jí napsala výborný posudek, všechno bylo v pořádku. Ale pak přišla do hodiny paní zástupkyně, která tam také učila, a ptala se, jestli je ještě někdo tak ‚zaostalý‘, že chodí na náboženství a věří v Boha. Dcera se ještě s jednou dívkou přihlásila. A druhý den za ní přišla paní třídní učitelka a říká: ‚Maruško, nezlob se, tady si přečti, jaký jsem ti napsala posudek. Já ho musím přepsat, na vejšku se nedostaneš. Tím, že jsi se včera přiznala, že chodíš na náboženství a věříš v Boha, tak máš dveře zavřené, já musím posudek přepsat, a nepočítej, že se na vejšku dostaneš.‘ “

„Zrovna měli už část nakopanou, a najednou jako když jim něco řekne: ‚Jděte pryč!‘ A udělali dva kroky a spadl strop. Balvany hrozné. Takže by je to bylo zabilo.“

„Potíže měl i tehdy, když už byl doma. Jednou byl u kamaráda v Písku. Ten se oženil a narodil se mu syn, tak pozval manžela na křtiny. Sešlo se tam několik politických vězňů. Ale někdo to zjistil a upozornil na ně. Manžel byl volán na StB, začala častá předvolání a domovní prohlídky. Když jsem přišla z práce, tak bylo všechno zpřeházené, manžel doma nebyl, nechali ho celý den na StB. A toho pána, kterému se narodilo děcko, znovu zavřeli.“

„Druhého prosince (1949) manžela zavřeli, protože tehdy zatýkali na Kdyňsku celou skupinu. A mezi nimi také zatkli manželova kamaráda, kterého požádal o službu. Kamarád znal dobře Polesí, protože se tam často pohyboval, tak ho manžel požádal, zda by nepřevedl nebo nezprostředkoval přechod přes hranice třem vysokoškolákům z Prahy. Studenti byli vyloučeni z vysoké školy z politických důvodů a chtěli se dostat za hranice, aby tam mohli dostudovat. Ten přechod se podařil.“