Josef Bachura

„Když jsme přišli asi padesát metrů k té barikádě, tak vyšel voják z té barikády, na tu dálku nemohl nic vidět. Ten [Němec], co jel na tom kole, říká: ,Was ist denn los?‘ Ten vzal samopal a sestřelil ho z toho kola. Tak jsme věděli… Do nás jako když střelí. Rozprchli jsme se, Němci křičeli: ,Zurück, zurück,‘ abychom šli zpátky. Já jsem nešel zurück, ale seběhl jsem z té silnice asi deset metrů, a protože okolo mě začaly svištět kulky, kdo neuposlechl a nešel zpátky, tak ho ostřelovali. Já jsem sebou plácnul a ležel jsem jako mrtvý. Vím, že dva běželi dál směrem k řece a jednoho zastřelili, ten se jmenoval Štras, a druhý, to byl pan Rezek, ten měl průstřel. No a já jsem nevěděl, co se děje, a ležel jsem tváří k zemi, tak jsem vyskočil a chtěl jsem běžet, jenže to zase začali Němci ostřelovat, tak jsem sebou plácl tentokrát na záda, abych viděl, jaká je situace. Teď v jednom kanále, já jsem běžel směrem dolů a byl jsem od těch kanálů asi deset metrů, tam byl vlasovec. Ten viděl, že jsem živý, že se rozhlížím, tak na mě křičel: ,Idi sjuda, ja russkij. Něbojsja.‘ Tak jsem se nebál a přiběhl jsem tam. Tak jsem se dostal k vlasovcům.“

„Šestého května přijeli vlasovci. Jeli od Radotína přes Chuchli na Smíchov. Ta jejich divize byla umístěná někde blízko Berouna, mezi Berounem a Rakovníkem, v té oblasti. Na autech měli československé vlaječky, aby si je někdo nespletl s wehrmachtem, protože měli německé uniformy. Řekl bych, že Praze hodně pomohli, protože měli těžké zbraně, měli i tanky. Zajímavé je, že jejich tanky byly T34, ukořistěné sovětské tanky, ty měli vlasovci. Němci měli svoje tanky daleko lepší, Tygry a Pantery. Já si pamatuji, že v neděli 6. postavili jedno dělo na chuchelském hřišti a ostřelovali Komořany. Tam byla nějaká německá kolona v Komořanech, v těch místech, kde vyúsťuje dnes most, tak vím, že tam to místo nějak ostřelovali, nějakou německou kolonu. Němci táhli ku Praze, jednak přes Lahovice, ale tam byly barikády, tak to nešlo, tak šli i druhou stranou, přes Komořany a Modřany.“