Jehuda Bacon

* 1929

  • „Naši sousedi byli ti, co pracovali v krematoriu. Ti také byli v takové karanténě, nikdo s nimi neměl mluvit. Já jsem tam šel a vyptával jsem se ze zvědavosti, co a jak, jak to tam chodí. Zvědavost mladého kluka. Když jsme měli později pracovat s popelem z krematoria, museli jsme sypat popelem zmrzlé cesty, aby lidé neklouzali, tím jsem měl velký rozhled, co se děje, jak to jde.“

  • „To bylo těžké. Kdo pomáhal? Byli jsme jak bratři. Když někdo byl slabý, tak dva ho kousek tahali, aby nezůstal vzadu, tam by ho zastřelili. (…) Můj táta měl padesát dva let. V Osvětimi je to jako sedmdesát let. Taky tak vypadal. Chvála bohu, že šel do plynu. Tam trpěl jen čtvrthodinu. To, co jsem já vytrpěl, to by on nevydržel.“

  • „Když jsem byl poprvé v divadle, tak jsem si říkal: Kolik lidí je tady, jak dlouho to bude trvat je zplynovat, kolik vlasů od nich zůstane? My jsme viděli ty pytle vlasů. To byla taky naše práce ty pytle odvézt. My jsme to nedělali, byli jsme malí hoši. Ale viděli jsme všechny ty pytle s vlasy. Kolik pytlů vlasů zůstane, kolik pytlů s šaty. Neviděli jsme lidi jako lidi. U starého člověka jsme si říkali, ten měl být dávno v krematoriu.“

  • „Nedůvěřovali jsme nikomu, byli jsme divocí, mysleli jsme jinak a tak podobně… Když jsem viděl (znovu) poprvé pohřeb, šest koní a jeden mrtvý, tak jsem si myslel, ti lidé se zbláznili, jeden mrtvý a takové haló dělat kvůli jednomu mrtvému. Před několika týdny jsem viděl haldy mrtvých a v Mauthausenu kanibalismus. A teď s jedním mrtvým. Ti lidé se zbláznili.“

  • „(…) Přišli jsme do Prahy k Přemyslovi Pitterovi. (...) O něm by měli Češi, ale i lidé obecně víc vědět, protože to byl jedinečný člověk. Ze všech dětí, o které se staral, nikdo na něj nezapomněl. Měl velký pozitivní vliv po těch hrůzách, co jsme zažili. Nevěřili jsme nikomu, proč by někdo k nám měl být dobrý. (…) Najednou je tady člověk, který nic od nás nechce a jen nám dává v nejvyšším smyslu lásku. Na to jsme nebyli zvyklí léta.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeruzalém, Izrael, 11.11.2012

    (audio)
    délka: 02:05:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Díky bohu, mohl jsem opět plakat. Byl jsem opět člověk

V jeruzalémském ateliéru v roce 1959
V jeruzalémském ateliéru v roce 1959
zdroj: archiv pamětníka

  Izraelský malíř, grafik a profesor na prestižní jeruzalémské akademii umění Bezalel Jehuda Bacon se narodil v roce 1929 v Ostravě a pochází z rodiny ovlivněné židovskou ortodoxií. Na podzim roku 1942 byl deportován do ghetta Terezín, v prosinci 1943 deportován do vyhlazovacího tábora Osvětim II-Březinka. Do července 1944 žil v tzv. terezínském rodinném táboře, je jedním z tzv. Birkenau Boys, podařilo se mu přežít jeho likvidaci. V lednu 1945 se účastnil pochodu smrti do Gunskirchenu, pobočného tábora koncentračního tábora Mauthausen-Gusen. Po válce žil na zámku Štiřín, v ozdravovně založené Přemyslem Pitterem. Na jaře 1946 se odstěhoval do Palestiny. V Izraeli vystudoval výtvarnou akademii Bezalel v Jeruzalémě, později na ní vyučoval. Je známý jako malíř a grafik, jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách muzeí a galerií v různých zemích. V roce 2011 vystavoval v Českém centru v Praze. Žije a tvoří v Jeruzalémě.