Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Magda Bar Or roz. Kopelovičová (* 1928  †︎ 2015)

• narozena 10. listopadu 1928 v obci Jasiňa na Podkarpatské Rusi

• židovská jidiš a německy mluvící rodina

• seznámení se sionistickým hnutím ještě před válkou

• 1942 otec odveden do pracovního tábora, zahynul

• duben 1944 internace zbytku rodiny v ghettu Mátészalka

• duben 1944 deportace do Osvětimi

• léto 1944 převezena do tábora Geislingen an der Steige

• jaro 1945 evakuována do Dachau

• duben 1945 osvobozena v Dachau

• červen-prosinec 1945 ozdravovna Přemysla Pittera na zámku Štiřín

• prosinec 1945 odjezd do Palestiny přes Německo, Francii

• 1946 asi roční internace na Kypru

• červenec 1947 příjezd do Palestiny

• 1964 organizace návštěvy Přemysla Pittera a Olgy Fierzové v Izraeli

• udržuje kontakty mezi „dětmi“ Přemysla Pittera

• žila v Izraeli, zemřela 27. 8. 2015

Magda Bar Or žije v Izraeli téměř sedmdesát let. Přijela sem jako osmnáctiletá v červenci 1947 a našla zde druhý domov. O první domov a rodinu ji připravila válka. Tvrdí, že jakožto Židovka nepatří jinam než do Izraele: „Mohu jet kamkoli, ale žít můžu pouze tady.“      

Ne rodiče, ale já jsem byla sionistka

Narodila se roku 1928 v obci Jasiňa ležící v horách Podkarpatské Rusi jako Amalia Kopelovičová. Rodiče provozovali obchod se smíšeným zbožím, doma se mluvilo jidiš a německy. Magda Bar Or stihla absolvovat čtyři třídy české základní školy, než ji jako Židovku ze školy vyloučili. Vypráví, že už v dětství byla přesvědčená o tom, že na Podkarpatské Rusi nezůstane: „Teta odjela do Palestiny v roce 1936 a od té doby jsem se o Erec, jak říkáme, živě zajímala. Ne ani tak moji rodiče, ale já sama jsem byla sionistka!“ Navštěvovala přednášky organizované sionistickým hnutím Betar a He-chaluc. Představy o emigraci do zaslíbené země si však Magda Bar Or splnila až o téměř deset let později.   

V rozhovoru, který pamětnice poskytla pro Paměť národa, svůj osud za války popsala velmi zkratkovitě a stručně. Dodnes je jí zatěžko o té době hovořit, se smrtí rodičů a velké části rodiny se nesmířila. V roce 1942 nastoupil její otec do pracovního tábora a zahynul pravděpodobně na frontě. Po okupaci země nacisty v březnu 1944 začaly i na Podkarpatské Rusi deportace Židů do koncentračních táborů. Dva dny po Velikonocích roku 1944 shromáždili nacisté židovské obyvatele Jasini na židovském hřbitově, kam musela i Amalia, její o tři roky mladší sestra, matka a babička. Po dvou dnech je odvezli do maďarského ghetta Mátészalka, odkud po několika týdnech putovali do Osvětimi. Magda Bar Or vzpomíná: „Tam jsem se odloučila od maminky, od babičky a zůstala s malou sestrou. Vzala jsem si ji na starost a prožila vše následné se mnou, další lágry a pracovní tábory, kam jsme se dostaly z Osvětimi, a zemřela až zde v Izraeli.“

Na Štiříně začal náš život znovu

Z Osvětimi po nějaké době obě sestry odjely v létě 1944 pracovním transportem, který mířil do Geislingen an der Steige u Stuttgartu. Z tábora pak byly na jaře 1945 převezeny do Dachau, osvobození se dočkaly ve vlaku, který měl vězně evakuovat na další místo. Po nutné rekonvalescenci v lazaretu se Magda Bar Or se sestrou Nelly chtěly vypravit domů, do Jasini. Nakonec tam nedorazily, což pamětnice vysvětluje: „Jely jsme do Budapešti, odkud jsme chtěly pokračovat. Tam jsme potkaly bratrance Míšu, který nás informoval o tom, že nikdo jiný z naší rodiny nepřežil. Neměly jsme už důvod se vracet.“

Od léta 1945 sestry Kopelovičovy zůstaly v Praze, kde našly útočiště v Milíčově domě spravovaném Přemyslem Pitterem a Olgou Fierzovou. Následně odjely na ozdravný pobyt na zámku ve Štiříně, který především pro děti osvobozené z koncentračních táborů zorganizoval Přemysl Pitter.[1] Osobnost tohoto křesťanského humanisty i jeho spolupracovnice a doba, kterou strávila pod jejich ochranou, je ústředním tématem vzpomínek pamětnice: „Ve Štiříně začal náš život znova. Přemysl Pitter nám vrátil víru, že na světě stále žijí i dobří lidé.“ Na štiřínském zámku strávila Magda Bar Or a její sestra Nelly téměř půl roku. V prosinci 1945 je čekalo rozhodnutí, co dál, kde se usadit. Pamětnice připomíná: „Mohly jsme si vybírat a měly jsme možnost jet do Ameriky, Anglie nebo Austrálie. Samozřejmě jsme si se sestrou vybraly Palestinu.“

Strážkyně Pitterova odkazu

Do Palestiny Magda Bar Or dorazila až za rok a půl, komplikovanou cestou společně s dalšími emigranty přes Německo, kde pobyli několik měsíců, další dobu strávili v Marseille. Cesta lodí nekončila v haifském přístavu, ale na Kypru, kde rok čekali na povolení ke vstupu do Palestiny. Do země zaslíbené se Magda Bar Or dostala až v létě 1947. Usadila se v kibucu Bejt Kešet  a založila rodinu.

Magda Bar Or je podle svědectví dalších pamětníků jedním z nejpevnějších styčných bodů mezi tzv. Pitterovými dětmi a také nejvytrvalejší připominatelkou památky a odkazu Přemysla Pittera. Udržovala s ním i s Olgou Fierzovou korespondenci i po svém odchodu do Izraele a organizovala návštěvu Přemysla Pittera v Izraeli v roce 1964 při příležitosti převzetí titulu Spravedlivý mezi národy, který mu Stát Izrael za pomoc židovským dětem udělil. Sama pamětnice se ovšem o svých zásluhách zdráhá mluvit. Je šťastná, že žije v Izraeli, zemi, o které snila jako malá holčička v Jasině.               

[1] O Přemyslu Pitterovi a „akci zámky“ viz např. http://www2.holocaust.cz/cz2/history/people/pitter s odkazy na další literaturu.