Marie Bařinová

„Když přecházela fronta, tak jeden den proběhli naším barákem ozbrojení Němci a hledali nějaký prostředek, aby rychle utekli před Rudou armádou. Kolo nebo motorku. Tatínek měl kolo pod slámou ve chlévě. Oni tam byli, oni tam šlapali, ale na to kolo nepřišli.“

„Poslední roky války 1944/1945 byly pro obyvatele Morávky takové krušné. Tehdy si partyzáni postavili na Travném bunkr. Vykopali si tam díru v zemi a udělali si tam bunkr a zamaskovali to, aby to nebylo vidět. Ne všichni byli tam, někteří byli i na druhé straně, jak je Ropica a Slavíč. Na úbočí těch kopců, ty nejvýše postavené chalupy sloužily jako zdroj jídla. Jenomže někdo to prozradil a Němci udělali v lednu 1945 zátah na osadu Zajičorku. Bylo tam několik chalup, tři nebo čtyři. Na Kyčeře byla chalupa, ta moje kmotřička, níže byli Koloniční a ještě Muroni. V noci všechny muže vytáhli z postele, spoutali je a shromáždili je právě v chalupě mého kmotříčka Aloise Muroně. A moje sestřenka, stejně stará jako já, a bratranec o dva roky starší, tak ti se jenom pod peřinou krčili strachy, protože chtěli zatknout i kmotřičku. Ta říkala, že má děti a dobytek a kdo se o ně bude starat. Tak ji nakonec nechali. Ale sestřenka a bratranec tam naposledy viděli svého tatínka... spoutaného.“