Nikdy se nebát a vědět, že pracujete pro dobrou věc
Josef Beneš se narodil 2. prosince 1936. Jeho rodiče, Josef a Zdena (rozená Kukurcová), pracovali ve firmě Baťa ve Zlíně. Když Hitler v březnu 1939 obsazoval Československo, žila rodina už ve Starči u Třebíče. Josefův otec odmítl kolaborovat, a tak byl sesazen z vedoucího postu. Po válce před volbami v roce 1946 jezdil po okolních vesnicích a varoval lidi před volbou komunistů. Po únoru 1948 se rodina přestěhovala do Brna. Josef studoval na víceletém gymnáziu. Když režim tyto školy zrušil, dále už studovat nemohl. Vyučil se tedy kuchařem. Josef Beneše starší začal v 50. letech plánovat emigraci. Pro manželku a dceru zajistil legální odjezd z republiky. Se synem se v říjnu 1956 pokusil o ilegální přechod hranic s Rakouskem. Tři dny se hladoví ukrývali v poli s kukuřicí před pohraničníky. Aby si zachránili život, vyšli nakonec s rukama nad hlavou. Josef i jeho otec dostali za pokus o nelegální překročení hranice trest odnětí svobody v řádu měsíců. Josefova otce při výsleších mučili elektrickým proudem. Z následků výslechů a vězení se už nikdy nevzpamatoval. Zemřel v roce 1964. Josef nastoupil po odpykání trestu v roce 1957 k technickým praporům do Rajhradu. Z vojny se dostal až po třech letech. Do roku 1989 se živil jako kuchař, číšník a řidič. V současné době je v důchodu a žije v Brně.