Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jiří Beran (* 1954)

• narozen v roce 1954 v Praze

• od dětství sportoval, hrál závodně fotbal

• v jedenadvaceti letech se dostal k šermu a brzy se vypracoval mezi domácí špičku

• vystudoval ČVUT v Praze, pracoval jako stavbyvedoucí

• mezi lety 1981 a 1989 reprezentant Československa

• v roce 1985 se umístil na šestém místě na mistrovství světa, v roce 1988 zvítězil v Poháru mistrů

• roku 1987 rodinu poznamenala autonehoda v Bulharsku

• po sametové revoluci založil vlastní šermířský oddíl a postavil šermířskou halu

• v současnosti působí jako trenér české reprezentace

• jeho syn Jiří je předním českým šermířem

Jiří Beran se narodil v roce 1954 v Praze do sportovní rodiny. Odmalička se věnoval s oběma rodiči různým druhům sportu a od svých osmi let hrál závodně fotbal. Dva roky působil v libeňském klubu Meteor, který hrál nejvyšší dorosteneckou ligu. Později už jako dospělý přestoupil do kobyliské Admiry. Jeho kariéru však přerušilo opakované zranění stehenního svalu, a Jiří Beran tak musel s fotbalem přestat.

Šermířské začátky

Přes spolužáka, se kterým seděl v lavici, se v jedenadvaceti letech dostal k šermu, který ho ihned pohltil. „Měl jsem obrovskou výhodu díky kondiční přípravě z fotbalu,“ říká. Zapracovat tak potřeboval především na technice. „Narazil jsem na trenéry, kteří mě to naučili tak, že po roce šermu jsem byl v první výkonnostní třídě.“ Na první turnaje do okolních zemí cestoval se dvěma kamarády na vlastní náklady. „Dělali jsme to sami pro sebe, nikdo nás do toho nenutil, chtěli jsme si vyzkoušet, jestli jsme schopní být dobří.“ Přátelé od šermu postupně odpadli, nicméně Jiří Beran u něj už zůstal. V roce 1981 se vypracoval až do reprezentace, kde poté působil dalších devět let. Vedle trénování a závodění zvládl v druhé polovině sedmdesátých let vystudovat Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze. Jiří Beran mluví o šermu jako o sportu, který se ke studiu vysoké školy hodí, protože nevyžaduje od závodníků a závodnic sto procent jejich času a nasazení.

Jako reprezentant měl možnost účastnit se turnajů na Západě, díky čemuž získal odstup od toho, jak věci fungovaly v tehdejším Československu. „Říkali jsme si, jak je to možné? Vždyť ti lidé nepracují víc, nejsou chytřejší, a všechno to tam nějak funguje.“ O emigraci ale nikdy neuvažoval a nedovede si ji představit ani dnes. Zázemí široké rodiny a přátel je Jiřímu Beranovi dodnes nade vše.

Olympiáda, která se neuskutečnila

V roce 1984 proběhla „olympiáda, která se neuskutečnila“ – hry v Los Angeles při absenci sportovců východního bloku. Jiří Beran se spolu s týmem na tuto soutěž intenzivně připravoval na soustředění v Maďarsku. Informace o tom, že se jí Československo nezúčastní, byla pro řadu sportovců velkou ranou. Jiří Beran se alespoň na rozdíl od jiných mohl o to intenzivněji věnovat své civilní profesi. V Budapešti nicméně proběhla jakási náhražka olympiády pro sportovce ze socialistických zemí, které se zúčastnila řada šermířských velmocí. Český tým zde porazil NDR i Maďarsko a prohrál pouze v boji o první místo se Sovětským svazem. Jiří Beran sám porazil úřadujícího mistra světa. Kvalitní příprava týmu se zúročila ještě o rok později. Na mistrovství světa v Barceloně se Jiří Beran umístil na šestém, jeho týmový kolega dokonce na druhém místě.

Nehoda v Bulharsku

V roce 1987 jela rodina Jiřího Berana autem na dovolenou do Bulharska, ale stala se obětí dopravní nehody. Jeho manželka ji málem nepřežila, on sám měl zlomenou nohu, jejich děti také utrpěly zranění. Jeho žena je od té doby v invalidním důchodu. Tento incident rodinu samozřejmě poznamenal. Jiří Beran si v důsledku toho bral děti s sebou na šermířská soustředění, díky čemuž dobře poznaly celou komunitu a získaly k šermu a k lidem kolem něj bližší vztah. V roce 1988 zvítězil Jiří Beran v Poháru mistrů – turnaji, kde z každého státu startoval pouze vítěz domácího mistrovství. Zde porazil vítěze a stříbrného sportovce z předchozí olympiády. Tento úspěch dnes považuje za jeden z vrcholů své kariéry.

Po konci kariéry

V roce 1989 Jiří Beran ukončil aktivní kariéru. Očekával, že nebude jednoduché přejít ze sportovního života do civilního. To však nenastalo, protože se třemi kamarády založil vlastní šermířský oddíl. Tento klub se postupem času stal velmi úspěšný, v roce 1997 dokonce získal z celkových třinácti devět republikových titulů. Aby měli kde trénovat, s přáteli si postavili šermířskou halu v pražských Letňanech, ve které se dnes odehrávají i vrcholné sportovní události.

Těsně po konci jeho kariéry navíc přišla sametová revoluce. „Šermířsky už bych se pak ani nedokázal připravit. Bylo tam tolik vnějších vjemů, všechno se změnilo, člověk se musel strašně moc učit,“ říká k tomu dnes. Nová situace pro Jiřího Berana znamenala v neposlední řadě studium nových zákonů, které jako stavbyvedoucí musel znát. Původní profesi se totiž věnoval vedle sportování celých třicet let. Teprve později si mohl dovolit toto zaměstnání opustit a stal se trenérem české šermířské reprezentace. Zde má na starost technickou přípravu.

V současnosti šermuje celá jeho rodina s výjimkou manželky. Syn Jiří je dlouhodobou českou jedničkou a v současnosti je dvacátý na světě, dcera působila v juniorské reprezentaci, mezi českou špičku patřil také její manžel. Z pohledu Jiřího Berana je šerm komplexním sportem, který si žádá fyzickou kondici, techniku, stejně jako talent. „Když chce být člověk mistr světa nebo olympijský vítěz, tak se mu tam musí sejít všechno.“ Současný český šerm prožívá podle Jiřího Berana velmi úspěšné období. „Protože v Českém šermířském svazu je synergie a protože se tam nehádáme, výsledky jsou výborné,“ říká k tomu.

Mladým sportovcům a sportovkyním Jiří Beran vzkazuje, aby tvrdě pracovali, a úspěch dříve či později přijde – pokud je ovšem nepotká zranění.