Ivan Bialik

* 1946

  • „Je to skutečně katastrofa, která se neměla stát. Ono ve světě bohužel – to je druhé zklamání, že bohužel ve světě to lidem nic neříká. To nejsou zvěrstva, které oni tam spáchali, protože zvěř není schopná takové věci spáchat. To je mnohem horší. A já nevím, nakolik víte, co jste o tom slyšel, ale já si myslím, že to není jenom šok pro Izraelce, to by měl být šok pro celé lidstvo, které mírově přemýšlí.“

  • „Když mně udělali ten program studijní, tak zjistili, že já neumím Bibli, protože jsem nestudoval v Izraeli, kde je Bible povinná na střední škole a na vysoké škole. Je to jako, že si to můžete vybrat jako volitelný předmět. Tak mně řekli, že protože nemám ponětí, co to Bible je, tak musím udělat zkoušky, a to bylo velice zajímavé, protože nevíte, kde začít. Takže já jsem náhodou měl kamaráda, který byl syn rabína ještě z Bratislavy, kde jsem studoval na vysoké škole, tam byl rabín, kterého jsem já taky znal, a on se odstěhoval do Izraele a působil v Izraeli. Jeho syn studoval na vysoké škole a spolu jsme si pronajmuli byt, abychom mohli studovat a měli kde bydlet. No, on říká: ,To vůbec není žádný problém. Půjdeš na týden na dva k mému tátovi a on tě naučí.‘ A skutečně jsme to tak udělali. Tak jsem se u něj jednak mohl naučit trochu Bible, jednak jsme museli pořád mluvit hebrejsky, protože on se mnou slovensky nebo česky nechtěl mluvit.“

  • „Na brigádu do kibucu, co to organizovala taková izraelská organizace. Oni organizujou pro mládež brigády, abyste se mohl seznámit s Izraelem, se zemí, se zvyky, s národem. Hlavně to dělali tehdy v těch letech, protože měli na to zázemí a měli na to taky práci, která je pro každého dostupná. Já jsem se zabýval například slepicemi na brigádě.“ – „Jaký to byl kibuc?“ – „Masaryk“ – „Kfar Masaryk.“ – „Oni tam mluvili česky, tak to bylo jednoduché se s nimi domluvit, že jo. A to je, když jste byl v Izraeli, tak víte, kde je Kfar Masaryk, tak to je nedaleko od Haify, prostředí je krásné a život jsme tam měli perfektní.“

  • „Vy jste věděl, že jste Žid. Taky vaše okolí to vědělo. My jsme to nikdy nezastírali, to nebylo, že bysme [to tajili]. Já jsem měl kamarády, vám řeknu, to je zajímavé, že jsem s nimi seděl v té samé třídě, a oni byli Židé. Oni o mně věděli, že jsem Žid, já jsem o nich nevěděl, a to byli v té samé třídě. On každý k tomu měl jiný přístup, protože některý Židé se báli o tom vůbec mluvit v těch časech – a u nás to nikdy nebylo tajemství. Naopak vám říkám, že jsme drželi tradice a ve svátcích jsme chodili... Drželi jsme svátky, jaké tradice předepisuje, a neměli jsem s tím nikdy žádný problém, a taky jsem necítil v okolí, že by s tím někdo měl problém.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.07.2024

    (audio)
    délka: 01:25:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 16.09.2024

    (audio)
    délka: 01:43:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Těšilo mě, že rodiče nezatajili můj původ

Ivan Bialik, 1964
Ivan Bialik, 1964
zdroj: Archiv pamětníka

Ivan Bialik se narodil 4. června 1946 na Slovensku ve Spišské Nové Vsi v Košickém kraji Hermanovi a Anně Bialikovým. Na svět sice přišel s příjmením Bialik, ještě jeho bratr se ale narodil jako Weiss. Otec si totiž ještě před koncem války změnil německy znějící jméno na slovenské s podobným významem. Během druhé světové války se rodiče se starším bratrem skrývali, aby nebyli jakožto Židé transportováni do koncentračního tábora. Na základní školu Ivan Bialik nastoupil v Dunajské Stredě. Po prvním ročníku se ale rodina přestěhovala do Bratislavy, kde si otec našel práci. V roce 1960 nastoupil na střední stavební průmyslovou školu. Po maturitě pak nastoupil na Stavební fakultu Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Ve čtvrtém ročníku vysokoškolského studia, v létě 1968, odjel na brigádu do Izraele. V kibucu Kfar Masaryk se dozvěděl o invazi vojsk Varšavské smlouvy a v Izraeli zůstal. Roku 1969 dokončil vysokoškolské studium na stavební fakultě v Haifě. V roce 1970 se oženil se ženou slovenského původu, se kterou vychoval tři dcery. Rodina se usadila ve městě Nahariya. Roku 1976 přijeli do Izraele i jeho rodiče. Otec zemřel předčasně o dva roky později, matka roku 2005. Ivan Bialik pracoval ve stavebním odvětví. V roce 1999 navázal pracovní kontakt s českými firmami. Roku 2005 se natrvalo usadil v Praze, kde žil i roku 2024.