Josef Bílek

„Tam šly všechny možný složky tý armády a na to si vzpomínám, jak tam šli ti zajatí Němci, museli mít ruce nad hlavou, zamračení… A byli bosí – Rusáci jim sebrali boty a museli jít bosí. A ta silnice byla tenkrát jen štěrkovaná, tam byly kameny a po tom kamení šli pěšky. A taková malá Ruska se samopalem, ten samopal byl větší jak ona, když některý ten Němec neměl dobře ruce nahoru, tak ona ho takhle dloubala [hlavní samopalu do žeber] a on nadskočil a dal ruce nahoru. A takhle furt kolem nich lítala jako nějaká družice. A ono jich bylo několik stovek… Bylo takový ticho, nejdřív to byl takovej rachot, a pak všechno ztichlo a já koukám, co se to děje, a Němci… A to byli takový urostlí chlapi a oni šli – bez opasků a boty pryč, bosí a ruce museli mít takhle [nad hlavou]… Jé ty jim dávali, ti Rusové… Museli je potom asi poslat do Ruska, aby tam dělali někde na gulagu.“

„Němci tam zabloudili… Nějaká četa německá tam zabloudila a chtěli někam do Vlašimi do těch kasáren jejich a zastavili se tam někde u starosty. Starosta je někam odvedl, někde je ubytovali a dali jim najíst. A pršelo taky, ještě je tedy usušili. A to nebyla dobrá věc, co udělal, protože tomu jednomu se podařilo utéct z té stodoly a nahlásil na velitelství ve Vlašimi, že jsou tam partyzáni, že je zajali a tak oni se tam toho sedmýho května vypravili. Možná, že to bylo už osmýho, po ránu, byly čtyři hodiny. Vypravili se tam s haklem, podestou a na ní měli kulomet, těžkej, namontovanej. A tak se tam vypravili a befel byl sebrat 40 mužskejch z tý vsi a postavit je tam ke zdi. U toho starosty, tam byla taková silnice. Ještě je tam takovej památeční… Tam udělali, ještě to tam je do dneška. A tam je postavili ke zdi a už je chtěli střílet, těch čtyřicet mužských. A měli to taky vypálit, stejně jako Lidice. A ještě že tam byl učitel Hauser, kterej uměl německy a mluvil s tím důstojníkem. Že tady nejsou žádný partyzáni. Oni si mysleli, že… Tak že tady jsou partyzáni. – ‚Vždyť my jsme vašim vojákům dali najíst a usušili jsme je. Tady nejsou žádný partyzáni.‘ On se nechal přemluvit a museli [muži z vesnice] do Vlašimi před tím kulometem jít, ruce za hlavou…“