Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Věra Blahůšková (* 1939)

• narozena 20. února 1939 ve Zlíně

• otec Jan Hulák členem protinacistické odbojové organizace Obrana národa

• 1. září 1939 otec zatčen gestapem, 14. srpna 1942 zemřel v Osvětimi

• v 50. letech vystudovala pedagogickou školu v Kroměříži a poté pracovala jako učitelka

• v 60. letech vstoupila do KSČ, v komunistické straně se angažovala i po sametové revoluci

• v roce 2023 žila v Uherském Brodě

Svého otce zná jen z vyprávění. Sotva pár měsíců po jejím narození – v den vypuknutí druhé světové války – si pro Jana Huláka do práce přijeli příslušníci gestapa. O tři roky později za svou účast v protinacistickém odboji zaplatil životem v Osvětimi. „1. září 1939 jsem měla půl roku. Tatínek slavnostně vedl svou prvorozenou dceru Jarmilu první rok do brodského gymnázia, kde on také studoval. Byl na ni velice pyšný. Odešel do práce a když ta naše Jarka letěla domů ze školy, byla celá šťastná a chtěla tatínkovi všechno povykládat. Utíkala na radnici, kde byl tatínek zaměstnaný a tam už jí na náměstí říkali lidé, známý pan Valečka, který byl našim dobrým přítelem, tak jí řekl, ať utíká honem domů, že tatínka zatklo gestapo spolu se starostou a se třemi dalšími pracovníky na radnici. No, a pak nastal ten náš strašný život,“ vypráví Věra Blahůšková.

Důchodní odbojářem

Věra Blahůšková, rozená Huláková, se narodila 20. února 1939 ve Zlíně. Vyrůstala v Uherském Brodě. Otec Jan Hulák měl ekonomické a pedagogické vzdělání, po ukončení studií krátce pracoval jako učitel ve Vlčnově, poté zastával funkci městského důchodního na uherskobrodské radnici. Jeho manželka Božena, rozená Fialová, se starala o domácnost. Oba rodiče shodně pocházeli ze sedmi dětí, jejich rodinné pozadí se však v mnohém lišilo.

Matka se už od útlého věku o své sourozence a celou domácnost musela postarat. „Ona byla zvyklá hrozně pracovat. Kdežto tatínek byl z úplně jiné rodiny, kde všichni byli studovaní a kde nebylo takové pracovní zatížení,“ přibližuje Věra Blahůšková své rodinné pozadí. Otec se angažoval v Sokolu, skautu, turistickém oddíle i národněsocialistické straně. Spolupracoval a přátelil se s Bohuslavem Lužou, v letech 1932 až 1939 starostou Uherského Brodu, který působil v odbojové organizaci Obraně národa.

Mezi otcovy přátele a soukmenovce z odboje dále patřil Václav Luhan, velitel uherskobrodského dopravního oddělení Obrany národa, jehož dcera Zdeňka Peterka také vyprávěla svůj příběh Paměti národa. Právě skrze své konexe ze Sokola a národněsocialistické strany se k Obraně národa dostal i Jan Hulák. Podrobnosti o otcově zapojení do odboje Věra Blahůšková nezná. Dle dostupných zdrojů[1] měl na starost finanční, zpravodajskou a propagační agendu.

Dne 1. září 1939 – v den invaze do Polska, a tedy v den oficiálního vypuknutí druhé světové války – si pro otce do práce přijelo gestapo. Zatčení proběhlo v rámci takzvané Akce A (též akce Albrecht I. nebo Albrecht der Erste). Šlo o rozsáhlý zátah gestapa proti nacistickému režimu nepohodlným lidem na území celého Protektorátu Čechy a Morava. Ten den ještě otec stihl doprovodit k prvnímu školnímu dni na gymnáziu svou dceru Jarmilu.

Maminka byla nesmírná hrdinka

Po otcově zatčení zůstala matka sama se dvěma dcerami a nemocným synem. Rodina neměla prakticky žádné příjmy. Skrze známou matka prodávala výpěstky z vlastní zahrady na trzích, finančně i fyzicky pomáhala především rodina z otcovy strany. „Maminka byla nesmírná hrdinka,“ shrnuje složité roky války. S otcem si po jeho zatčení mohli příležitostně posílat korespondenční lístky, ale jen v omezené míře a většina přicházela začerněna.

„Vždycky tam bylo jen pár slov. A zpráv chodilo málo,“ dodává Věra Blahůšková k období, kdy o otci neměli prakticky žádné informace. Jana Huláka nacisté věznili v koncentračních táborech v Buchenwaldu, Dachau a Osvětimi. V posledním jmenovaném 14. srpna 1942 zemřel. Společně s otcem gestapo zatklo i výše zmíněného starostu a otcova přítele Bohuslava Lužu. Zemřel 7. května 1945 v Buchenwaldu.

Úlevu pozůstalým přineslo až osvobození. „To víte, že byla dobrá nálada, taky jsem to vnímala. Nejvíce to vnímala moje starší sestra. Měla pověšený triangl na ořechu před domem, mlátila do toho a lítala s mladýma. Ta do toho našeho domu vháněla slávu a štěstí, že jsme svobodní,“ vybavuje si duben 1945 – kdy Uherský Brod osvobodila sovětská a rumunská armáda – tehdy šestiletá Věra. V poválečném období pak poprvé vycestovala za hranice Československa.

„UNRRA pro děti pozůstalých dělala různé pobyty a do Brodu přišla nabídka na pobyt v Norsku,“ vypráví. Byť se tento nápad matce zpočátku příliš nezamlouval, v severské zemi nakonec Věta strávila tři šťastné měsíce. Šlo o symbolické poděkování za odvahu otce, který v boji proti nacismu položil život. „Všichni z celé té [norské] rodiny mi projevovali tak strašnou lásku! […] Bylo tam strašně krásné, takže jsem nelitovala, že jsem maminku uprosila,“ vzpomíná.

Paní učitelko, tady se stejně vdáte

Odmalička si Věra Blahůšková přála stát se učitelkou – koneckonců, už od dětství doučovala své mladší příbuzné: „Když maminku někdy odvezli do nemocnice, protože byla nemocná, a přišla jsem k tetě, která měla dvě děti, tak dodneška na to vzpomínají, že jsem je učila – měla jsem pro ně nalinkované sešity a učila jsem je, i když byli úplně malí,“ vypráví. Po základní škole vystudovala pedagogickou školu Kroměříži (1954 až 1958) a poté nastoupila jako učitelka druhého stupně na školu z Bojkovicích na Uherskohradišťsku.

Dodnes si dobře vybavuje svůj první den v práci. Po příjezdu do Bojkovic nevěděla, kde školu hledat, a o pomoc požádala kolemjdoucí stařenku: „Řekla mi: ,Pojďte, paní učitelko, se mnou, já vám to ukážu.‘ Přešli jsme dráhu, zastavila se před jedním domem a říká: ,Paní učitelko, tady se stejně vdáte. Tady se každá paní učitelka, která přijde, vdá,“ vypráví. Stařenka se nepletla, Věra Huláková se později provdala za Karla Blahůška z Bojkovic – shodou okolností vnuka této náhodné kolemjdoucí.

Nedlouho po nástupu do práce Věru postihlo další rodinné neštěstí, zemřela matka Božena. „Brzy potom, co jsem dostala první výplatu, se mnou velice krásně a dlouho rozmlouvala. Vykládala mi o tom, že splnila na světě svůj úkol. A já jsem ji našla ráno mrtvou. To pro mě bylo hrozně smutné a dodneška mám strašné výčitky, že jsem ji nemohla nahradit, co pro nás tři udělala, že nás vychovala a nechala studovat. Za tu nadlidskou dřinu! Ona byla hrozně nemocná a tím, že opadla ta starost o nás, tak řekla, že půjde brzy za tatínkem. No, nenapadlo mě, že to bude do rána,“ vzpomíná.

Během své profesní dráhy Věra vystřídala vícero působišť. Kromě Bojkovic vyučovala v Uherském Brodě a po sametové revoluci ve Vlčnově. Počátkem 60. let vstoupila do KSČ, angažovala se v Místním národním výboru (MNV) Uherský Brod a v komunistické straně byla činná i v 90. letech. S manželem Karlem Blahůškem vychovali dcery Věru a Lenku. V roce 2000 odešla Věra Blahůšková do důchodu. V době natáčení rozhovoru pro Paměť národa (2023) žila v Uherském Brodě.

 

 

 

[1] Zdroj: oficiální stránky města Uherský Brod. K 7. 11. 2023 dostupné z: https://www.ub.cz/vyznamne-osobnosti/osobnosti/hulak.html