Když zaútočili na Sarajevo, pochopil jsem, že je to i moje válka
Igor Blaževič se narodil 3. února 1963 v bosenském Trebinje v rodině chorvatského stavebního inženýra. V roce 1968 se jeho rodina usadila v národnostně pestrém Sarajevu, kde Igor vystudoval gymnázium. Po ukončení středoškolských studií a službě v armádě strávil půl roku v levicové komunitě v západním Německu, což přispělo k jeho intelektuálnímu formování. Po návratu domů opustil vysokou školu v Sarajevu a začal studovat filozofii a literaturu v Záhřebu. Na konci osmdesátých let často přijížděl do Prahy, kde jeho budoucí žena Jasmina studovala na FAMU. V roce 1991, když vypukla válka v Chorvatsku, pobýval v Praze a zpočátku se snažil od událostí v bývalé Jugoslávii odříznout. Když ale na jaře 1992 začala blokáda Sarajeva, začal se osobně angažovat. Obcházel nejrůznější humanitární instituce a žádal o pomoc. Největší odezvu nalezl u Šimona Pánka a Jaromíra Štětiny z Nadace Lidových novin. Ve spolupráci s nimi inicioval veřejnou sbírku pro Bosnu a dodávali do obléhaného Sarajeva potraviny i další životní potřeby. Ve spolupráci s Nadací Lidových novin pokračoval i poté, co se pod záštitou České televize přetvořila v nadaci Člověk v tísni. Po skončení války v bývalé Jugoslávii se věnoval dalším humanitárním misím, například do Čečenska, do Kambodže, do Barmy. V těchto zemích natáčel také dokumentární filmy. Založil festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět a do roku 2010 působil jako jeho ředitel. Je držitelem Ceny lidských práv Alice Garrigue Masarykové a Ceny Františka Kriegla.