Nikdy komunistům neodpustím, že když jsem byla mladá, že mi chlapec docela obyčejně lidsky neřekl: Mám tě rád
Jarmila Bočánková, rozená Indráková, se narodila 14. srpna 1931 do česko-německé rodiny. Ze Šternberka u Olomouce, kde rodina bydlela, museli utéct na podzim roku 1938 při záboru Sudet, protože otec byl český vlastenec a náčelník Sokola. Za války žila rodina v českém Tovačově. Maminka-Němka zde zachránila život sto dvaceti lidem díky svému kontaktu s bývalým spolužákem, který dělal náčelníka gestapa v Přerově. Varovala ty, na něž mělo gestapo udání, že poslouchají Londýn a Moskvu. Přesto ji po osvobození Národní garda zavřela a hrozilo, že ji zabijí. Potom se Indrákovi přestěhovali do Hluboček u Olomouce, kde byla celá rodina na Silvestra 1948 zatčena Státní bezpečností. Po půlroční vazbě ve sklepních celách se konal v červenci 1949 soud. Sedmnáctiletá Jarmila byla odsouzena za velezradu a vyzvědačství. Ve vězení strávila čtyři roky. Její matka byla vězněna šest let a otec byl devět a půl roku. Po propuštění se Jarmila provdala za Cyrila Šollara, se kterým se seznámila ve vězení, když pomáhal tamním trestankyním. Po čtyřech letech manželství však ovdověla a zůstala sama se dvěma dětmi. Pracovala v Plzni jako uklízečka v nemocnici. Později si doplnila vzdělání a živila se jako zdravotní sestra v psychiatrické léčebně v Dobřanech. Podruhé se vdala. Paní Bočánková je členkou Konfederace politických vězňů v Plzni.