„Celkem nám vše vycházelo, rozvíjelo se, jak se má. Pak ale přišla válka a už to bylo horší. To jsem měla takový pocit a pořád si ho od dětství nesu, jak se lidé od nás ze strachu odtahovali. Mysleli si, aby se neušpinili, když otce zavřeli. Nevědělo se, jak dlouho tam bude, jestli půjde do koncentráku, nebo co s ním bude. To už bylo po popravě pravoslavných představitelů v Kobylisích. Nebylo to vůbec jednoduché. Žili jsme v nejistotě. To jsem měla pocit, že jsem zestárla. Lidé byli na jednu stranu zvědaví a na druhou stranu se báli. Nevěděli, zda mají v pravoslavné církvi zůstat, někteří odešli. To jsem měla z lidí takový nepříjemný pocit. Naše máma, ta se ale držela. Dokonce organizovala bohoslužby bez kněze.“
„Vím, že otec se přede všemi rozplakal, když vstoupil do kostela. Všechno se dávalo do pořádku. Šila se roucha z dekoračních závěsů, vybíraly se šperky na bohoslužebné náčiní, na kalich. To otec zařizoval. Roucho, ve kterém otec sloužil, bylo velice jednoduché, moc materiálu totiž nebylo. Náboženský život se rozvíjel.“
„Tento Nový zákon otec vozil všude s sebou. Pro mě je to nesmírně cenná památka. Otec ho měl s sebou v Reichu i kriminále. Vidíte, že si v něm četl, je velice opotřebovaný. To svědčí dílem o jeho zbožnosti a takové opravdovosti.“
„Jmenuji se Ljubica Bodláková, roz. Axmanová (Alšová). Narodila jsem se 3. února 1934 v Praze. V roce mého věku se rodiče přestěhovali do Řimic a tam jsme bydleli až do roku 1946. Poté jsme se znovu přestěhovali do Prahy.“
Mgr. Ljubica Bodláková, rozená Axmanová (Alšová), se narodila 3. února 1934 v Praze. Její otec, pravoslavný kněz Bohumír Aleš (Axman) - příjmení na Aleš si změnil po válce - se narodil 7. listopadu 1909 v Řimicích. Od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovcích. Po složení maturitní zkoušky pokračoval ve studiu na teologické fakultě v Bělehradě. Vzhledem k nedostatku pravoslavných duchovních jej vladyka Gorazd vyzval k návratu do vlasti. Po absolvování povinné maturitní zkoušky na státním gymnáziu v Praze na Vinohradech, která mu zaručovala státní podporu, se 7. ledna 1933 oženil s Boženou, roz. Lakomou. Nic tak nebránilo tomu, aby byl biskupem Gorazdem vysvěcen na kněze. Krátce pracoval v ústředí v Praze. Od roku 1934 působil jako archivář a knihovník eparchiální rady v Řimicích. Po realizaci vojenské operace Anthropoid a následné smrti Reinharda Heydricha patřil mezi perzekvované duchovní české pravoslavné eparchie. V září 1942 byl Bohumír Aleš (Axman) uvězněn v Olomouci a následně jako první z pravoslavných duchovních nuceně pracovně nasazen v Říši. Domů se vrátil ze zdravotních důvodů v roce 1943. Ve svém domě v Řimicích tajně konal až do osvobození pravoslavné pobožnosti. V letech 1947-1950 působil jako vojenský duchovní pro pravoslavnou církev. Až do odchodu na odpočinek sloužil v církevní obci v Praze a krátce i v Táboře. Bohumír Aleš (Axman) zemřel po dlouhé těžké nemoci 18. ledna 1980.
