Bojovat do poslední kapky krve
Stáhnout obrázek
Alla Boroličová, rozená Karfíková, se narodila 29. listopadu 1922 ve Zdolbunově na Volyni v tehdejším Polsku (dnes Ukrajina) do rodiny volyňských Čechů. Při tragické nehodě v místní cementárně jí v sedmi letech zemřel otec, což mělo za následek i nelehkou finanční situaci pro rodinu. Na studium si musela vydělat prací na polích nebo doučováním nižších ročníků. Na podzim roku 1942 byla čtyři týdny vyslýchána a vězněna v budově místního gestapa a také se stala svědkem vyvražďování místního židovského obyvatelstva. V létě 1944 vstoupila do 1. československého armádního sboru. Absolvovala zdravotnický výcvik v kyjevské nemocnici, po kterém byla odvelena na frontu nedaleko Dukly. S vojenskou nemocnicí postupovala za válečnou frontou dál přes Slovensko a konec druhé světové války ji zastihl poblíž Kutné Hory. Následně působila ve vojenské nemocnici ve Slaném a také v Hradci Králové, kde pomáhala z bývalých německých lazaretů shromažďovat zdravotnický materiál. Od roku 1947 pracovala v repatriačním středisku v Žatci a o rok později ve vojenské nemocnici v Terezíně. Zde zůstala až do roku 1951, kdy odešla do civilu. Poté díky znalosti ruštiny získala místo na dálkovém průzkumu v uranových dolech v Horním Slavkově. Zde se podruhé provdala a s manželem Michalem Boroličem byli roku 1955 přemístěni do nově zřízených uranových dolů do Dolní Rožínky na Vysočinu. Zde se vrátila ke své původní práci zdravotnice. Po manželově smrti se přestěhovala do Žatce, kde v době natáčení (2005) také žila.
