„Rozhodli jsme se, že už pojedeme pryč, protože se nám zdálo, že to neprobíhá tak, jak by mělo. Stoupli jsme si na zastávku a pak přišli dva pánové, kteří vytáhli pistoli, dali nám ji na břicha a odvedli nás do generálního štábu. Tím to všechno skončilo. Později se ukázalo, že chytali všechny lidi v okolí bez výběru. Například zadrželi nějakou kapelu, která se zrovna vracela z plesu. Kdo šel po ulici, toho sebrali. Báli se asi, že se jim to vymyká z rukou, a taky už možná zjistili, že jsou v tom zapojení také kluci ze Skauta. My jsme o akci neměli žádné bližší informace. Všechno jsme se dozvěděli až u státního soudu.“
„Po odsouzení odvezli celou naši partu do sběrného tábora v Ostrově. Tam jsme se domluvili, že až přijdou Rusové a budou si vybírat lidi na jednotlivé šachty, tak v případě, že vyberou jednoho z nás, ostatní se k němu dobrovolně přihlásí. Byli jsme si jistí, že nás vyberou. Byli jsme mladí a pro hornickou práci způsobilí. Taky to tak dopadlo. Rusové s tím neměli problém, a tak jsme se na Rovnost dostali všichni pohromadě. Dokonce jsme byli skoro všichni na jedné světnici. Což se později projevilo jako veliká výhoda.“
„Mimo jiné jsem se ucházel o místo v laboratoři národního podniku Silnice. Vzhledem k tomu, že jsem měl už dostudovanou vysokou školu a bohatou praxi, tak jsem doufal, že mě vezmou. Ale nevzali a později mi v hovoru mezi čtyřma očima vysvětlili proč: ‚Podívejte se, pane inženýre, my bychom vás přijali, ale díky vašemu vzdělání byste zastával místo vedoucího laboratoře a měl byste na starosti dva laboranty. Teď si představte, že byste jednomu z nich dal příkaz a jemu by se to nelíbilo. Měl by k dispozici argument, že není možné, aby mu poroučel nějaký bývalý nespolehlivý vězeň. Zkrátka to nejde, abyste dělal vedoucího laboratoře.‘ A tak mě vyhnali.“
Záviš Bozděch se narodil 10. října roku 1929 v Praze na Vinohradech. Jeho otec byl strojním inženýrem a matka účetní. Od roku 1943 byl aktivním skautem – jak v době, kdy skauting ilegálně provozoval Klub českých turistů, tak i později během jeho oficiální činnosti. Byl členem skautské hlídky při Pražském povstání, zúčastnil se tzv. borůvkové brigády a v roce 1949 se zapojil do činnosti skautské větve odbojové skupiny, která se roku 1949 pokusila o údajný protivládní převrat. Při této akci byl spolu s dalšími skauty zatčen a následně odsouzen na dva roky. Ty strávil v pracovním táboře Rovnost. Na Rovnosti se podílel na vydávání časopisu poezie, který později vyšel pod názvem Přadénko z drátů. Po propuštění absolvoval vojenskou službu u 62. praporu PTP Děčín, kde vystřídal různá pracovní zaměření, ale největší zkušenosti si odnesl z oboru stavebnictví. Pracoval v laboratoři u inženýra Vasilenka, od něhož získal doporučení pro vysokou školu. Byl přijat na VŠCHT, kterou dálkově vystudoval. Působil jako vedoucí skautské skupiny Vodní dvojka. Po sametové revoluci pracoval až do svého odchodu do důchodu jako soudní znalec v oboru stavebnictví. Záviš Bozděch zemřel 31. ledna 2024.
