Raduj se, konej dobro a nech vrabce štěbetat
Akademický sochař a restaurátor Jan Bradna se narodil 5. června 1943 v Praze. Vyrůstal jako nejmladší ze tří dětí v katolické rodině Jana a Boženy Bradnových. Jeho otec byl zaměstnancem katolického nakladatelství Vyšehrad, po nástupu komunistů k moci však o práci přišel a nová situace těžce poznamenala jeho zdravotní stav. Širší rodina byla po únorovém převratu roku 1948 tvrdě perzekvována. Strýc Antonín Bradna, katolický kněz, byl v roce 1952 uvězněn a v kriminálech strávil dvanáct let. Vězněn byl také strýc z matčiny strany Václav Fechtner a manželé obou Janových sester, Rudolf Probst a Karel Kukal. Jan byl od dětství nadaným kreslířem a po absolvování základní školy v roce 1958 nastoupil na Výtvarnou školu Václava Hollara, kde získal skvělou průpravu v mnoha oborech od grafiky po štukatérství. Vojenskou službu absolvoval v průzkumné jednotce v Jindřichově Hradci. V roce 1966 byl přijat na Akademii výtvarných umění do sochařského ateliéru Karla Lidického. Chtěl se zaměřovat zejména na tvorbu medailí, po třetím ročníku ale nastoupil do nově otevřené sochařské restaurátorské školy. O prázdninách roku 1968 byl na brigádě v NDR, odkud se vrátil bezprostředně po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Obě jeho sestry s manžely emigrovaly do Švýcarska, on sám proto kvůli stárnoucím rodičům o emigraci neuvažoval. Od roku 1972 pracoval jako sochař a restaurátor. V sedmdesátých letech byl přizván jako nejmladší člen do restaurátorské komise Svazu výtvarných umělců, která měla přehled o památkách v Čechách a na Moravě, přidělovala jednotlivé zakázky a kolaudovala odvedenou práci. Zároveň dále pracoval jako restaurátor, oblíbil si zejména restaurování venkovních církevních soch na náměstích menších měst a obcí. Podílel se také na restaurování fasády domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. V září 1989 nastoupil ke studiu dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončil v devadesátých letech diplomovou prací Historie Mariánského sloupu a návrhy jeho obnovy. V květnu 1990 se stal jedním ze zakládajících členů Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, jejíž činnosti se věnoval tři desítky let. Obnova Mariánského sloupu byla ve společnosti značně kontroverzním tématem, nakonec se ji však podařilo prosadit a obnovený sloup byl dokončen 4. června 2020. Jan Bradna zachytil příběh Mariánského sloupu a jeho obnovy v knize Raduj se, konej dobro a nech vrabce štěbetat. V roce 2022 byl stále aktivní jako tvůrce medailí a poradce v restaurování památek.