Když byl chleba, tak nebyl hlad
Vladislav Bumba se narodil 13. června 1926 v Děčíně v rodině železničáře. Mládí prožil v německy mluvícím pohraničí, kam se jeho otec přestěhoval jako zaměstnanec Československých státních drah na umístěnku. Otec Vladislava Bumby byl původně švec, ale když v Třebíči Borovině postavil podnikatel Antonín Baťa velkou továrnu na strojně vyráběnou obuv, nezbylo mu než svou ševcovkou živnost zavřít. Idylické prostředí Děčína začaly v druhé polovině 30. let stále více narušovat národnostní rozmíšky. Ty se začaly stupňovat hlavně od roku 1936, kdy bylo v pohraničí stále silněji slyšet hlasy agitátorů ze Sudetoněmecké strany. V roce 1938 už byla situace tak vypjatá, že se Bumbovi rozhodli v září pohraničí opustit a přestěhovat se do vnitrozemí k příbuzným do Skutče. Zde rodina prožila válku. Po osvobození se Bumbovi vrátili zpět do Děčína a Vladislav Bumba začal v roce 1945 v Děčíně učit na místní škole humanitní předměty. Brzy po nástupu do učitelského povolání (v roce 1947) se u Bumby objevila plicní choroba - tuberkulóza, která si vyžádala dlouhodobé léčení v různých sanatoriích. Zákeřná nemoc jej poslala nejdříve do částečného a posléze do plného invalidního důchodu. V roce 1949 se Vladislav Bumba oženil a o rok později v rodině uvítali prvního potomka. Posléze, v roce 1953, dalšího a v roce 1954 se narodila nejmladší z rodiny, dcerka. Manželka nastoupila do školky jako uklízečka a Vladislav začal, ač byl v roce 1952 kvůli své nemoci operován, usilovat o revizi svého pracovního stavu. Bohužel, první pokus před odvolací komisí nevyšel. Nechtěli jej pustit do školství mezi děti, aby mezi ně nezavlekl tuberkulózu. Východisko z tohoto stavu se našlo v tom, že pro něj uvolnili místo na krajském školním odboru, kde měl pro okres Děčín, který znal, počítat mzdy. Již v roce 1949 za ním přišel kamarád, který mu nabídl, aby vstoupil do jejich odbojové organizace, kterou již měl s několika známými založenu. Skupina čítala sedm lidí. Čtyři působili na Mostecku, Bílinsku a Hoře Sv. Kateřiny a tři v Děčíně. Jejich občanské profese byly různorodé. Členem děčínské odbojové organizace byl až do roku 1955, kdy ji StB odhalila. Vladislav Bumba byl zatčen a odvezen do vyšetřovací vazby v Litoměřicích. Po třech měsících vyšetřovací vazby byl jejich spis odeslán ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kde celou skupinu při procesu, který proběhl v Litoměřicích, odsoudili za velezradu. Pro Vladislava Bumbu byl určen trest ve výši devíti let. S výší trestu skupina nesouhlasila, a tak se všichni odvolali k Vrchnímu soudu v Praze, kam také celou skupinu převezli. Vrchní soud pak opravdu snížil Bumbovi trest, pravděpodobně pod tíhou mezinárodních událostí, které se tehdy přihodily v okolních státech „tábora míru“, z již uvedených devíti let na šest. Z pankrácké věznice ho převezli do Valdic, kde muklové pracovali ve sklárně. Prošel Pankrácí, Valdicemi i Leopoldovem. Po propuštění z vězení do školství již Bumba nenastoupil. Pracoval na úpravě lesních cest, v pekárně, v děčínském Narexu a Kablu. Vladislav Bumba zemřel 11. února 2009.