Mgr. Petr Čapek

„On měl potom svou pracovnu, kde nebylo skoro nic, jenom stolek a pár věcí, ale potom tam byla druhá místnost se spoustou knih. Bohužel, v závěru života on ty knihy nemohl používat, protože měl velmi chabý zrak, takže to byl takový smutek velikánský, o kterém píše někomu ze svých přátel. No a já jsem za ním zašel a on o ty hovory velmi nestál, zval mě k nim na chlupu, ale já jsem si netroufal ho nějak moc rušit. Ale měl těch pět šest výkladů v tom našem kruhu, to mám tam napsané na tom lejstru, co jsem připravil, a bylo to o Máchovi. Své básně četl, nebo potom někdo jiný, pokud třeba už hůř viděl. A samozřejmě o Florianovi a o Zahradníčkovi. Určitě měl o Janu Zahradníčkovi. Takže… A o svém tatínkovi, o té tiskárně, o tom rozbití té tiskárny a o těch svých bratřích. Takže to byly krásné večery a on se osmělil tam jít na tu faru, já to nerad takhle říkám, ale ono bohužel to ty lidi ohrožovalo. Jako před těmi policajty.“

„A ona tedy promýšlela dějinnou otázku a otázku tolerance, byla filozofka. A patří do toho kruhu, to jen kruh takových těch vzdělaných lidí, jako byl Milan Balabán, Ladislav Hejdánek, Šimsa a někteří další, s nimiž vedla takové vážné hovory. Profesor Souček… S Patočkou se vzájemně velmi respektovali. A například večer v Jirchářích, to byla studentská domovina, dvojpřednáška Jana Patočky a J. B. Součka, myslím o stavu filozofie a teologie. Takže ona patřila do tohoto kruhu. A nikdy si nezadala, byla velmi skromná, milá, ochotná. A měla hodně jasno také v těch věcech církevně-politických. No a potom se stala chartistkou, kolem ní se to právě sepisovalo také. A přednášela i u nás na Žižkově, i u mého bratra, bratr byl také jeden čas na Sázavě, u Žďáru jako farář, tak tam také přednášela o tolerančním patentu a věcech svobody. Takže té jsme si vážili velmi.“