Bojan Čermák

„Když jsem se měl vrátit, tak mně různý jiný známý, který byli rozházený, říkali: ,Hele, neblbni.‘ Tak já jsem chtěl zavolat domů, a pak když se mi maminka ozvala, tak jsem si uvědomil, že ne. Já jsem říkal: ,Hele, ne.‘ A pan profesor De Vries, jako za ním jsem šel předtím, jaký bych měl já možnosti, a on říkal: ,Na škole tady ne, ale seženu vám místo tady v Twente Enschede, jako protože tam se to zakládá. No, ale takhle z toho padlo. A uvědomil jsem si, pak jsme si s panem profesorem až do jeho smrti posílali jenom vánoční pozdravy a takhle, ale uvědomil jsem si, že on vlastně taky v tý kariéře vyrostl v zahraničí, kde člověk první řekněme tři měsíce nemá co dělat než tu svoji práci a večer jen to, co je s tou prací spojenýho.“

„Ono, když to zbourali, rozstříleli, tak taky jeden z tý party, ale ne úplně základní, ne z toho Skautu, ale z tý party, kde jsme společně lyžovali, Libor Dudek, byl jedním ze stavařů, který to tam měli trochu jako rozbořit. Ale fousy a medaile už byly pryč, ty byly snad pryč dřív, než se začalo s tou demolicí. Dokonce tu medaili on nějak získal nebo něco takovýho kvalitního na slalom tý Petrášky, to bylo na Klínovkách, a tu vyhrál myslím dokonce Honza Špalek, kterej byl tělocvikář přes lyže a je ve Švajcu. Ale jinak, právě potom, když nám to odnes, tak honem jsme tam běhali, sehnali jsme jenom obyčejnej šutr, kterej neměl ani ten vrt, ani ten hezkej tvar, takže pak už to bylo ani ne poloviční, ale myslím, že to dostalo taky dřevěnou destičku s nápisem.“