Jiří Černý

* 1930

  • „První co bylo, že udělají družstvo. Otec byl zavřený, já na vojně, byla tam jen máti a sestra, přišli, že to zabírají a že se musíme vystěhovat, a vystěhovali nás. My jsme tam měli proti našemu statku ještě deputátní domek a do deputátního domku se máti tam odstěhovala. Co si mohla vzít, si odstěhovala. Moje sestra Jindřiška a bratranci jí pomáhali. Nejhorší bylo, jak máti viděla, jak všechno huntují a rozkrádají všechno, co bylo k ukradení. Hospodařit moc neuměli a nakonec udělali takovou věc. Neurodilo se jim a chtěli to svést na otce, že zaoral hroudy, taková ...“

  • „Němce jsme zažili v odsunovacích táborech. Byli ještě někteří Němci, co pracovali pro Čechy nebo byli české národnosti. S nimi jsme byli ve spojení. Pak tam přišli noví, kteří to obsazovali, lidi, co tam vedli úřad. Měli jsme jednoho spolužáka, který chodil do sběrných táborů a obchodoval s nimi. Většina se tam ale nedostala, mohli jsme tam jít, ale nevyhledávali jsme. Situace v táborech byla špatná. Nesměli si nic vzít s sebou. Dostali jsme se do vesnic vedle, tam byla hospodářství. Všechno, jak odešli, všechno tam zůstalo. Mohli si vzít jen peníze a vybavení tam všechno zůstalo, to se všechno zničilo.“

  • „No dopadlo… Byl zavřený na Pankráci a přes nějaké spojení, poněvadž ve Škorci byla nějaká Němka, pomáhala zavřeným. Dostala nějakou husu, intervenovala taky, tak ho potom pustili. Nevím přesně, co byla. Byla národnosti německé, ale uměla česky. Máti má takovou zkušenost, že když byl otec na Pankráci, když ho Němci zavřeli, takže tam za ním jela a chtěla mu dát prádlo, aby měl na převlečení čisté. To jako přešlo a bylo to v pořádku. A když byl otec zavřený za komunistů, jednali s ní jako s vyvrhelem. Říkala: 'Němci se mnou jednali lépe než naši lidi'.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brandýs nad Labem, 13.07.2020

    (audio)
    délka: 02:14:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měl zdědit rodinný statek, ale nutili ho vychvalovat JZD

Jiří Černý v dobách středoškolského studia v Kadani v roce 1947
Jiří Černý v dobách středoškolského studia v Kadani v roce 1947
zdroj: archiv Jiřího Černého

Jiří Černý se narodil 14. dubna 1930 v Dobročovicích, vesnici ležící východně od Prahy. Jeho otec Jindřich Černý byl sedlák a starostou Dobročovic za agrární stranu, v 18 letech zažil jako voják konec první světové války na Piavě. Během druhé světové války udal soused otce a další muže z Dobročovic gestapu. Otec asi na tři měsíce skončil v pankrácké věznici a pak ho propustili. V roce 1946 nastoupil Jiří Černý na čtyřletou Vyšší rolnickou školu do severočeské Kadaně a zažil odsun sudetských Němců, viděl jejich zdevastovaná a vyrabovaná hospodářství. Komunistický režim zabral po roce 1948 Černým jejich rodinný statek a další majetek. Jiří Černý končil studia, zavřeli mu otce kvůli projevu nad hrobem souseda Prokůpka. Z lágru v Jáchymově ho propustili dřív, poněvadž dostal souchotiny. Vojnu strávil Jiří Černý v poddůstojnické škole a později jako provianťák. Po vojně pracoval ve stavebním podniku jako přidavač, pomocník elektrikáře a také jako údržbář v Laktosu Brandýs nad Labem. Oženil se a s manželkou měl jedno nevlastní a jedno vlastní dítě. Do roku 1989 se nijak politicky neangažoval, až 25. listopadu 1989 se účastnil velké demonstrace na Letenské pláni. Po roce 1989 zažádal se sestrou o navrácení statku zabaveného po roce 1948 a získali ho zpět, ale velmi zpustošený. Deset let na něm hospodařil jeho syn Petr. V roce 2020 žil Jiří Černý v Brandýse nad Labem.