Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Čeřovský (* 1930  †︎ 2017)

• narodil se v únoru 1930 v Praze, z mladých let vzpomíná na strýce právníka s kulturním přehledem, hledání zkamenělin a botanika Jaroslava Veselého

• během studií na Přírodovědecké fakultě vedl časopis Člověk a příroda, následně ABC mladých techniků a přírodovědců a působil v časopise Ochrana přírody

• celou pracovní kariéru pracoval pro Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, následně AOPK

• v druhé polovině 60. let začal pracovat i pro Mezinárodní svaz ochrany přírody ve Švýcarsku, s postupující normalizací se v roce 1973 musel vrátit

• zasloužil se o rozvoj přírodovědných naučných stezek a ekologické výchovy v Československu

• přes své značné mezinárodní působení uvádí, že nemusel se Státní bezpečností přistupovat na žádné kompromisy

• přestože byl v komunistické straně, mluví dnes o komunistické ideologii značně kriticky

• působil v četných českých i mezinárodních organizacích zaměřených na spolupráci v ochraně druhů a stanovišť

• zemřel 7. září 2017

Jan Čeřovský se narodil 2. února 1930 v Praze, byť oba jeho rodiče byli odjinud: matka z Českomoravské vrchoviny a otec z Bukoviny u Pecky v Podkrkonoší. Maminka byla v domácnosti, zatímco otec vystudoval učitelský ústav, po válce i ekonomickou fakultu, a ekonomii pak učil na obchodních akademiích.

Jako malé dítě dojížděl Jan Čeřovský do Liběchova, kde žil jeho dědeček Václav a strýc František. Ten sice pocházel z nuzných poměrů, ale vystudoval a stal se renomovaným právníkem s rozsáhlými kulturními a společenskými styky. Jan Čeřovský docházel od roku 1937 do obecné školy v ulici Fošově, následně přejmenované Šverinově, Stalinově a nyní Vinohradské. Na začátku nacistické okupace nastoupil do reálného gymnázia, kde maturoval až v roce 1949.

Spolu se spolužáky v sekundě založil kroužek Trilobit, protože se v Barrandienu zabývali zkamenělinami. Jeho maminka pěstovala skalničky, a tak se i on začal postupně věnovat floristice. K maturitě předložil maturitní práci o květeně Dolního Posázaví. Část této práce následně publikoval v časopise Ochrana přírody, kde ji zveřejnil doktor Jaroslav Veselý. Jan Čeřovský chodil na kopec Medník zkoumat rostlinu kandík psí zub. Tehdejší lesní správa tam vysazovala pro tamější populaci kandíku nevyhovující smrčky, a to přivedlo pamětníka ke spolupráci s Jaroslavem Veselým.

Otec i strýc volili ve 30. letech komunistickou stranu a doma mluvili nadšeně o Stalinovi. Jan Čeřovský vstoupil v souvislosti s rodinným „pokrokářstvím“ do komunistické strany v roce 1948, ve svých osmnácti letech. V konfrontaci s procesy s Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským však rodinné nadšení pro komunistickou stranu postupně chladlo. Nicméně ještě v padesátých letech se Čeřovským zdálo, že socialismus chce nastolit nevykořisťovatelský vztah nejen k lidem, ale i k přírodním zdrojům. Až později pochopili, že to není pravda.

Kariéra

Další studium vedlo Jana Čeřovského na přírodovědeckou fakultu. Zajímal se především o biologii a ekologii rostlin. Fakulta se tehdy zaměřovala na molekulární biologii a ekologie byla teprve v plenkách. V padesátých letech byla například i činnost v Pionýru tlačena k mičurinské biologii, ale pobyt v přírodě či ochrana přírody, které pamětník prosazoval, žádoucí nebyly. Během vysokoškolského studia redigoval Jan Čeřovský časopis Člověk a příroda. Články do něj psali jeho spolužáci, ale i učitelé. Studium botaniky dokončil v roce 1954, následovala tříletá vědecká aspirantura a po ní umístěnka na brněnský památkový ústav. V nakladatelství Mladá fronta ovšem tehdy zakládali časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, kam Jan Čeřovský nastoupil a tři roky jej vedl. Poté přestoupil do nově zřízeného Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (později přejmenovaný na Český ústav ochrany přírody a Agenturu ochrany přírody a krajiny), kam si Čeřovského vyžádal doktor Veselý.

Jan Čeřovský byl v roce 1969 povolán, aby se v Mezinárodním svazu na ochranu přírody (IUCN) zasadil o vznik environmentální výchovné sekce. Ve švýcarském městečku Morges pracovalo koncem šedesátých let asi jen dvacet lidí zaměstnaných v IUCN a nově vzniklém Světovém fondu divoké přírody – WWF.

Ve Švýcarsku Jan Čeřovský nestrávil mnoho času, protože hodně cestoval po evropských kongresech, kde se připravovaly další plány a strategie na ochranu přírody. V roce 1968 to bylo v Indii, v roce 1972 v Kanadě. Na druhém kongresu IUCN řídil blok věnovaný environmentální interpretaci. V roce 1970 se v USA konala konference o začlenění environmentální výchovy do škol. Jan Čeřovský v rámci své práce v Morgesu měl na starost zakládání národních a regionálních komitétů environmentální výchovy a koordinaci jejich činnosti. Organizoval tehdy také konference a pořádal řadu seminářů.

Propast mezi teorií a praxí

Jan Čeřovský se nechtěl stát emigrantem, a v roce 1973 se proto musel vrátit do ČSFR. Uvádí, že je rád, že v zahraničí nezůstal. Vždy měl totiž pocit, že mezi strategickou obecnou úrovní a místní praxí zeje hluboká propast. Návrat do Československa mu právě takový návrat do praxe přinesl. Byl by proto za zavedení zásady, aby ve vrcholných orgánech byli pracovníci právě jen určitou dobu. Jan Čeřovský vnímal určitý rozpor mezi světem vrcholné ochrany přírody s určitým pozlátkem a hodnotami environmentální výchovy, mezi které patří i skromnost.

Státní bezpečnost jej podle jeho slov kontaktovala mnohokrát, ptali se jej na různé věci, na různé lidi. Dal si prý takové předsevzetí, že o nikom, na koho se budou ptát, nebude nikdy říkat nic špatného, a že zaměří své odpovědi vždycky ryze odborně. Podle vyjádření Jana Čeřovského se příslušníci Státní bezpečnosti vždy tvářili, že je odborné věci zajímají. Spolupráci mu StB ale nikdy nenabídla.

Jelen za možnost cestovat

Už od dob, kdy jezdil na mezinárodní tábory mladých, se Janu Čeřovskému podle jeho slov otevíraly oči. Zjišťoval, že věci zdaleka nejsou tak, jak jej to doma učí. A že svět je jiný, rozmanitější a svobodnější. To pochopitelně vedlo v sedmdesátých letech k tomu, že zpochybnil správnost své komunistické víry.

Po roce 1973 se opět odborně zabýval územní a druhovou ochranou a environmentální výchovou, byl členem redakční rady časopisu ABC a přednášel. Úsilí o ochranu flóry vedlo k vytvoření série Červených knih. Jan Čeřovský byl pověřen organizací vzdělávání pro pracovníky ochrany přírody. Podílel se rovněž na vyhlášení Národního parku České Švýcarsko.

Od návratu Jana Čeřovského ze Švýcarska v roce 1973 bylo dbáno na to, aby dál již za hranice nevyjížděl. Teprve v roce 1982 se mu podařilo vycestovat do zahraničí díky přátelům z Bavorské akademie ochrany přírody a péče o krajinu. V Bavorské akademii měli předsedou bavorského ministra životního prostředí, který se přes myslivost přátelil s českým velvyslancem v Bonnu. Ministr mu prý nabídl jelena za možnost pamětníkových výjezdů a ten následně zaslal do Československa nótu, že výjezdy Jana Čeřovského jsou v zájmu státu. Ještě před rokem 1989 došlo i díky pamětníkově činnosti k výraznému prohloubení styků mezi Východem a Západem prostřednictvím společných zasedání komitétů IUCN.