Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Nikdo už dnes neví, kde ty kleště skončily
narozen 26. října 1948 v Blatně (okres Louny)
v letech 1968 - 1970 absolvoval základní vojenskou službu u pohraniční stráže v Rozvadově
v letech 1970 - 1983 zaměstnán na hraničním přechodu Rozvadov na pasové kontrole
roku 1983 se stal předsedou místního národního výboru v Rozvadově
zažil symbolické přestřižení železné opony na sklonku roku 1989
do roku 2011 vykonával funkci starosty Rozvadova
dosud (2020) členem zastupitelstva Rozvadova
Jindřich Červený se narodil 26. října 1948 v severních Čechách. Otec pracoval jako horník na povrchovém dole v Mostě a později na dráze. Matka byla pekařkou. Jindřich je ze tří dětí, jeho bratr a sestra žijí s rodinami v Mostě. Když bylo Jindřichovi sedm let, rodiče se rozvedli a Jindřich přikládal vinu při vzniku sporů matce. Od rozvodu ho vychovával otec a babička z otcovy strany. Po základní devítileté škole vystudoval střední školu a po ní začal studovat policejní vysokou školu právnickou, tu ale nedokončil.
V roce 1968 Jindřich narukoval na základní vojenskou službu do Rozvadova. „U Pohraniční stráže jsem měl velkou výhodu v tom, že jsem měl papíry na náklaďák. Udělali mě řidičem a díky tomu jsem měl celkem jednoduchou vojnu - buď jsem jezdil, nebo opravoval auta,“ vypráví pamětník, který na vojnu vzpomíná rád. V průběhu dvouleté služby si našel v Rozvadově známost a oženil se tam.
Po vojně nastoupil k policistům, konkrétně na pasovou kontrolu na hraničním přechodu Rozvadov. Setrval tam celkem 13 let (1970 - 1983). „Po těch letech jsem už přemýšlel o odchodu ze služby. Prý jsem tam byl na všechny moc hodný,“ vzpomíná. V tehdejší době se nežádoucí osoby vyhledávaly ručně v kartotékách o tisících položkách. Nedokonalost tohoto systému způsobovala občasné průniky lidí nepohodlných socialistickému režimu na území Československa.
Do hlídání a ozbrojené ostrahy státních hranic a hraničního pásma nebyl Jindřich Červený po celou dobu své služby nijak zapojován. Ohledně pašování zboží přes železnou oponu si vybavuje pouze pár „prkotin“ – silonky pašované tehdejšími Jugoslávci. V roce 1983 se stal předsedou místního národního výboru (MNV) v Rozvadově. „Vyžádal si mě tehdy Okresní výbor KSČ, přihlásil jsem se do dodatečných voleb a stal se starostou,“ dodává.
V obci tenkrát chyběla základní infrastruktura - vodovod, kanalizace, plyn, chodníky. Vše se v průběhu let podařilo zavést a postavit. Velkým problémem Rozvadova byl tehdy také hustý silniční provoz. Ten se zklidnil až po zprovoznění dálničního hraničního přechodu. Kvůli ucpaným silnicím se v komunistickém režimu několikrát stávkovalo, fronty náklaďáků před státní hranicí totiž mívaly i 40 kilometrů. Do obce se tím pádem nedostávalo základní zásobování.
Po revoluci v listopadu 1989 se změnila i práce ve vedení obce. Jindřich Červený se stal z předsedy MNV starostou, ve funkci zůstal až do roku 2011. Po roce 1989 zabralo vedení obce daleko víc času, organizovaly se přeshraniční projekty a smlouvy, řada zájezdů atd. Změna postihla i vztahy starousedlíků Rozvadova vůči německým sousedům. Z nepřátel z kapitalistické ciziny se stali kamarádi, celé rodiny se začaly navzájem navštěvovat. A navštěvovaly se i školy a školky, mladší generace to měla o poznání jednodušší. Jindřich Červený starostoval 28 let a je pyšný na rozvoj obce během svého působení. Zpětně by změnil jen drobnosti.
Závory, ostnaté dráty. Rozvadov byl z jedné strany uzavřen a pozorně hlídán. Rozvadov a Waidhaus ale začaly spolupracovat už zhruba rok před sametovou revolucí. Šlo o pravidelné kontakty na úrovni starostů. Tehdejší starosta Waidhausu pan Reichenberger byl velice vstřícný. V minulosti byl ale v Československu vězněn za nelegální převážení občana tehdejší NDR přes hranice do SRN.
Po revoluci v roce 1989 se obě obce vrhly do vzájemné spolupráce, teď už i na úrovni zastupitelstev a občanů. V roce 1991 se uskutečnila první společná kulturně-společenská akce. S průvodem a prezentací různých organizací.
O legendárním stříhání ostnatých drátů se Jindřich Červený dozvěděl dřív z německé strany než od představitelů Západočeského kraje. Program dával dohromady krajský úřad, Rozvadov i Waidhaus se podílely. „Byla to opravdu velkolepá a mediálně sledovaná akce. Hned po přestřižení ostnatých drátů jsme byli pozváni na oběd a oslavu na německé straně hranice.“ Čeští účastníci stříhání měli sraz v Rozvadově, němečtí ve Waidhausu. Na dotyčné místo se přejíždělo autobusy a poslední metry k hraniční čáře docházely obě delegace pěšky. Československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier a jeho německý protějšek Hans Dietrich Genscher pak rezavé dráty přestřihli.
Dodnes se neví, jaký osud měly nůžky, kterými se tehdy stříhaly ostnaté dráty poblíž Rozvadova. „Ty nůžky se sháněly, ale ony vlastně nikde nebyly. Někdo říkal, že si je nechal schovat pan Dienstbier, někdo říkal, že ne. Je fakt, že jsem se s ním sešel několikrát, ale nikdy jsem si nevzpomněl, abych se ho na to zeptal. A před Vánoci 2019, když bylo to stříhání znovu, tak se ptali Dienstbiera mladšího, ale on říkal, že neví, že by je táta měl. Ale že je možné, že je táta měl, ovšem že neví, kde teď jsou.“
Výsledkem přeshraničních kontaktů a otevřených hranic po listopadové revoluci je vyladění vztahů mezi Čechy a Němci. Jsou daleko lepší než v totalitní minulosti. Spolupráce s německou stranou trvá i dnes. Kulturní akce, zábavy pro seniory, setkání a slavnosti. Ve školách se snaží držet bilingvní výuku.
Našla se i kritika na osobu Jindřicha Červeného ohledně členství v KSČ a vystoupení ze strany hned po revoluci. Červený však vytrval ve funkci starosty až do roku 2011, starostoval 28 let. „Co vím, tak lidé byli s mojí prací spokojeni, bez ohledu na nějakou stranickou příslušnost nebo minulost celníka a policisty.“
Od roku 2011 je Jindřich Červený zastupitelem obce, se současným vedením obce vychází dobře, často se na jednáních otevřeně diskutuje. Obec má solidní příjmy z provozu místního příhraničního kasina. Získané prostředky ale na účtu nezůstávají, je do čeho investovat.
„Mám za to, že železná opona a celá související doba byly zbytečné. Užili jsme si svoje, ale jsem rád, že se atmosféra uvolnila a došlo k otevření hranic a svobodnému pohybu lidí přes hranice. Zpětně bych ve svém životě změnil jen drobnosti,“ říká v závěru svého vzpomínání Jindřich Červený.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy regionu - PLZ REG ED
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy regionu - PLZ REG ED (Stanislav Jurík)