Arnošt Červinka

* 1939

  • „Spokojeně kývali hlavou a skoro to vypadalo, že budu přijatý, ale když to potom skončilo, tak v té komisi ukázali jeden druhému posudek, který jsem měl ze Zlína. A i když jsem měl dobrého třídního a ředitel při mně také držel a rozhodně neměli zájem pokazit mi ten posudek, takže tam byla ta otázka typická, kterou ani kantoři a ředitel, kteří mi tady ve Zlíně fandili a byli by rádi, abych se na tu muzikologii dostal, nemohli se vyhnout otázce, která takhle šalamounsky zněla. Zda je student vyrovnaný s náboženskou problematikou. To byla půvabná otázka, na kterou se dalo odpovědět všelijak. Takže přečetli mi tady to a říkali: ,V posudku máme tady tohle. Všechno je v pořádku, pokud jde o muziku, to jste vyhověl všem podmínkám.‘ To mi takhle otevřeně řekli, ale pak řekli: ,Ještě si potřebujeme vyjasnit, tady máte takovou záhadnou větu,‘ a vzájemně se usmáli jeden na druhého. Tak je vidět, že to nebyli nějací kovaní soudruzi v té komisi. Tak říkali: ,Na to nám jistě odpovíte, co to znamená ve vašem případě, že jste vyrovnán s náboženskou otázkou.‘ Tak já jsem neměl nejmenší zájem cokoli zapírat, věděl jsem, že kantoři a všichni věděli, že jsem byl aktivní ministrant a katolík, ale to, že jsem byl muzikant, mně dávalo pokoj během studií na střední škole, protože všichni si byli jistí, že po škole půjdu dál na konzervatoř. Tak já jsem jim podle pravdy odpověděl, že tady ta otázka neznamená, že bych nebyl věřící, ale že nemám důvod to zatajovat a že je také svoboda svědomí v Československu.“

  • „Dokonce první roky nebylo tak záhadné, že sem tam i z některých rodin členů komunistických stran chodili někteří do kostela. A měli vážný dojem, já ještě potom, když jsem se po dlouhých letech jako novokněz, jako kaplan, jako rodák ze Zlína, výjimečně jsem dokonce první působiště měl ve Zlíně, málokdo je hned ve svém rodišti, tak já jsem se zeptal při pohřbech s pozůstalými, když šlo o pohřby nějakých zasloužilých, starých stranických funkcionářů, že vždycky jaksi před průvodem na Lesní hřbitov za mnou došli a řekli: ,Pane kaplane, víte, tatínek byl sice členem strany, ale on chodil do kostela. Víte, on byl přesvědčený, že Ježíš Kristus byl první komunista.‘“

  • „Mám takové sympatické vzpomínky, když potom bylo to osvobození, tak opravdu ta oblast byla osvobozena jako tradičně většina Rudou armádou. Na tu velikou řadu tanků v té vesničce, která není nijak velká, ale má jednoduchý půdorys. Jedna hlavní ulice a potom se na konci ještě rozdvojuje, ypsilon je takovým půdorysem té vesnice. Pamatuji si řady těch ruských tanků, jak stály v ose té vesnice a jak na lavičkách anebo někde na nějakých výklencích seděli rudoarmějci a s harmonikou hráli, to znamená , ten konec, jak jsme se potom dozvídali ve škole, jak vypadaly ty konce zásluhou Rudé armády, ono to všechno nebylo tak jednoduché, ale pokud vím, v těch Rašovicích nebyly nějaké takové konfliktní problémy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 26.08.2020

    (audio)
    délka: 02:03:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 28.08.2020

    (audio)
    délka: 01:53:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 3

    Zlín, 30.09.2021

    (audio)
    délka: 02:47:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V životě nejde o nic méně než o čisté svědomí

Arnošt Červinka v roce 1964
Arnošt Červinka v roce 1964
zdroj: archiv pamětníka

Arnošt Červinka se narodil 24. května 1939 ve Zlíně rodičům Anně a Arnoštovi Červinkovým. Do rodinného osudu drasticky zasáhly události druhé světové války. Arnoštův strýc a maminčin bratr František Diviš byl za podezření z napomáhání odboji zatčen a vězněn v Terezíně, odkud se v květnu 1945 vrátil domů – na pohřeb svého otce, jehož smrtelně postřelili ustupující němečtí vojáci. Arnošt sám prožil poslední dva roky války u prarodičů v Rašovicích, v odloučení od matky a dvou sourozenců, které poprvé spatřil až v srpnu 1945. Rodina byla silně katolicky zaměřená a v tomto duchu se nesla i výchova dětí. Arnošt v padesátých letech z vlastního rozhodnutí vystoupil z mládežnické organizace Pionýr, protože se chtěl naplno věnovat ministrování. Jeho otec odmítl v roce 1948 vstoupit do komunistické strany, a kvůli tomu měl Arnošt i jeho sestra Anna problémy s přijetím na střední školu. Po absolvování jednoletého učebního kurzu navazujícího na základní školní docházku se Arnoštovi přece jen podařilo odmaturovat na gottwaldovské jedenáctileté střední škole. Aby mohl studovat bohosloveckou fakultu, musel nejprve dva roky pracovat, prvně jako učitel hudby a potom i jako dělník v gottwaldovském Svitu. Díky tomu si zlepšil svůj kádrový profil a mohl v roce 1958 nastoupit na Římskokatolickou cyrilometodějskou fakultu v Litoměřicích, kterou o pět let později završil kněžským svěcením. Po nástupu normalizace se Arnošt Červinka znovu dostal do sporu s režimem. V roce 1971 se vědomě nezúčastnil voleb do zastupitelských orgánů Československa a zároveň odmítl vstup do prorežimní katolické organizace Pacem in terris. To mělo za následek přeložení na vesnickou faru a zákaz vykonávání kněžské činnosti v okrese Gottwaldov. Arnošt Červinka po sametové revoluci dvacet let vyučoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži dějiny a zároveň dále působil jako kněz. Je autorem publikace Dějiny zlínské farnosti a farností okolních. V roce 2021 žil ve Zlíně.