Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Slávka Chlumská (* 1936)

• narozena 6. února 1936 v Užhorodě

• rané dětství prožila na Slovensku

• po obsazení Československa měla rodina problémy dostat se do Protektorátu Čechy a Morava

• vyrůstala v Mělníku

• zažila bombardování Mělníka v roce 1945

• po válce vstoupila do Sokola

• v roce 2022 žila v Mělníku

Slávka Chlumská pochází z české rodiny, která se na konci dvacátých let usadila na Slovensku. Její rodiče se tam tehdy přestěhovali, když otec získal v Trebišově práci v cukrovaru. Slávka Chlumská tak prožila rané dětství v Podkarpatské Rusi, která byla součástí tehdejšího Československa. Krátce po jejím narození už ale republika neexistovala. Po okupaci německými vojsky v roce 1939 se totiž rozpadla na Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát. Ve válečné době pak rodinu Slávky Chlumské zasáhla další nešťastná událost, když náhle zemřel její tatínek. S maminkou a bratrem se tak přestěhovala do Mělníka, kde na konci války v květnu roku 1945 zažili bombardování.

Zůstali jsme odříznutí

Slávka Chlumská se narodila 6. února 1936 v Užhorodě v Podkarpatské Rusi. Bylo jí pět let, když se po smrti otce maminka rozhodla, že se přestěhují zpátky do Čech. Tehdy už ale Československo jako takové neexistovalo, což rodině celou situaci zkomplikovalo. ,,Maminka zůstala se mnou a s bratrem odříznutá. Dost dlouho trvalo – od února až do října –, než se vůbec vyřídilo přestěhování přes hranice.“ Nakonec se jim to ale podařilo a zamířili do Mělníka, maminčina rodného města. Bydlel tam totiž dědeček Slávky Chlumské, ke kterému se nastěhovali. Zbylé roky války tak strávili v Mělníku, kde Slávka v roce 1942 začala chodit do první třídy obecné školy. Ačkoliv prožívala klidné dětství, vzpomíná, že se obyvatelům města válečné útrapy nevyhýbaly: ,,V souvislosti s Heydrichem tady byly zatčeny asi tři sokolské rodiny a nakonec byly všechny popraveny.“ 

To nejsou letáky, ale bomby

Největší tragédie ale město zasáhla až na samotném konci války. Byl první den míru, 9. května 1945. V Praze už se slavila německá kapitulace a radostná nálada zavládla i v Mělníku. „Místní rozhlas hlásil, že se mají Mělničané dostavit nahoru na náměstí, nynější náměstí Míru, k radnici. Že tam přijedou zástupci spojeneckých armád, nějací Američané, a že jim město chystá uvítání,“ vypráví Slávka Chlumská. Vydala se tak s maminkou, bratrem a kamarádkami ze sousedství na náměstí k radnici, kde čekali na příjezd osvobozeneckých armád. Vojenská auta skutečně dorazila, ale pak se vše změnilo. „Ze směru od Řípu se najednou přibližovala letadla. Viděli jsme, že z nich něco padá, jak svítilo sluníčko, tak to bylo takové nasvícené a lidi volali: ‚Házejí nějaké letáky!‘ A vtom někdo zavolal: ‚Lidi, to nejsou letáky, to jsou bomby!‘ A už jsme slyšeli v dáli vybuchovat skutečně bomby. No a v tu chvíli nastal hrozný zmatek.“

Slávka Chlumská stála na chodníku, držela se za ruce se svými kamarádkami a vedle ní byla maminka s bratrem. Najednou se na ně natlačil dav lidí, který začal v panice utíkat pryč. ,,Roztrhli nás a v hrozném zmatku se nám mamka s bratrem ztratili a ten dav nás unášel. Průchodem nás natlačil na dvorek a z dvorku na zahradu, ta končila nad Jungmannovými sady. Jenže tam byla zeď, tak půldruhého metru, takže zase nějací ochotní muži nás přenášeli, snášeli.“ Ze sadů je pak odvedla sousedka, se kterou utíkaly dál. Probíhaly městem a viděly, jak tlaková vlna od bomb vysklila okna v několika budovách. Když už byly u Husova domu, blížila se letadla, která letěla velmi nízko a střílela z kulometů. „Ta paní Košlerová nás strčila do rohu, jak je nad vchodem do Husova domu taková stříška, pod tu stříšku a zalehla nás, aby nás chránila,“ vypráví. Naštěstí je letadla minula a dívkám se podařilo doběhnout domů, kde Slávka počkala na návrat maminky, bratra a dědečka, kteří ji hledali. „Takže jsme se konečně shledali a pak už jsme celou noc strávili v krytu. Pak se to začalo pozvolna uvolňovat a věděli jsme konečně, že je válka skončená.“ Když později do Mělníka dorazila Rudá armáda a konala se veliká přehlídka, Slávka se na ni podívat nešla. Její maminka se ji po útoku bála pustit. Dědeček Slávky Chlumské se ale oslav konce války účastnil.

Letecký útok na Mělník se za komunismu připisoval německé armádě, po letech ale vyšlo najevo, že ho provedli sovětští letci. Cílem náletů bylo zničit německé kolony, které ustupovaly do amerického zajetí, krutý dopad však měly na české civilisty. Kromě Mělníka útok zasáhl také Mladou Boleslav a vyžádal si stovky obětí. 

Aktivní sokolka

Rodiče Slávky byli sokolové a ona se tak po roce 1945 vydala v jejich šlépějích. Vstoupila do Sokola a cvičení se stalo jejím velikým koníčkem. V Sokole zůstala několik let a za tu dobu byla cvičitelkou několika generací dětí v Mělníku. Aktivní sokolkou byla i v době natáčení v roce 2022.

Po válce také vystudovala gymnázium, kde v roce 1954 odmaturovala. Chtěla se stát učitelkou, bavila ji matematika a tělocvik, ale podmínky tohoto zaměstnání ji odradily. Vzpomíná, že se začaly šířit zprávy, že mladé studenty hned nechávají nastoupit do škol jako kantory a že si školu musí dodělat dálkově. Zároveň byli prý potřeba učitelé v pohraničí a ona se přestěhovat nechtěla. V té době hrála basketbal a přes svého trenéra se dostala do státního statku v Mělníku. Začala tak pracovat jako účetní a u tohoto zaměstnání zůstala na různých místech až do důchodu. 

V roce 1960 si vzala Miloše Chlumského, který byl o pět let starší a pocházel z Mělníka. Seznámili se už jako děti v hudební škole a osud je spojil po pár letech dohromady. Manžel Slávky Chlumské ale bohužel šest let po svatbě onemocněl a krátce nato zemřel. Přestěhovala se tak ke svojí mamince do jejího rodného domu. Poté se s ní přesunula v Mělníku do bytu, kde zůstala i po maminčině smrti. Slávka Chlumská v Mělníku strávila většinu svého života a žila tam i v době natáčení v roce 2022.