Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

JUDr. PhDr. Oldřich Choděra (* 1948)

• narozen 1. listopadu 1948 v Praze

• roku 1967 nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu, obor kybernetika

• brzy přestoupil na Filozofickou fakultu UK, zároveň se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze

• na univerzitě zažil bouřlivý rok 1968 i nástup normalizace

• roku 1973 absolvoval filozofii a práva, v roce 1975 získal doktoráty

• od roku 1975 působil v advokacii

• roku 1980 se zapojil do komunální politiky jako člen Československé strany lidové

• v roce 1990 založil advokátní kancelář

• roku 1998 se stal zastupitelem Městské části Praha 10 za KDU-ČSL

• později ze strany vystoupil a stal se členem ODS

• roku 2008 se stal poradcem ministra financí

Existovala vrstva lidí, kteří diktovali, co je správné

Oldřich Choděra je český politik a advokát. Narodil se 1. listopadu 1948 v Praze. „Prožil jsem hezké dětství, i když poznamenané dobou, ve které jsem žil. Jako dítě jsem to nechápal, nevěděl jsem, co se děje. Až na začátku 60. let jsem si uvědomil, že žiju v nesvobodě, nemohli jsme cestovat. Existovala určitá vrstva lidí, kteří diktovali, co je správné, a co ne.“

Do školy chodil Oldřich na pražských Vinohradech, tehdy nebyla gymnázia, ale střední všeobecně vzdělávací školy. Po maturitě chtěl nastoupit na právnickou fakultu, ale doma s tím nesouhlasili. Přihlásil se tedy na Matematicko-fyzikální fakultu, obor kybernetika. Vypráví, že v rámci studia vedle matematiky dostala hodně prostoru i filozofie. V roce 1968 Oldřich přestoupil na filozofickou fakultu a zároveň se přihlásil na práva. „Úplně původně jsem chtěl být archeologem, ale tím bych neuživil rodinu. Stejně tak filozofií, tak jsem si přibral práva.“ Na filozofické fakultě chodil na přednášky Jana Patočky. Ve volném čase si chodil do univerzitní knihovny půjčovat knihy starší třiceti let. „Mohl jsem si je půjčit jen do studovny, chtěl jsem vědět, co v nich je.“

Po maturitě v roce 1967 dostal Oldřich možnost odjet na šest týdnů do Německa. Pracoval u jídelních vozů, umýval nádobí, prodával potraviny. Bydlel ve Frankfurtu, ale vlakem se dostal do různých měst a zemí. „Bylo to zajímavé, protože jsem samozřejmě neměl vízum, na hranicích s Rakouskem se smáli a nechali mě projet, ale když se jelo do Ženevy, tak mě na hranicích zavírali do skříně.“ Nemožnost cestovat pamětníka svírala, bál se, že se otevření hranic nedožije. Stalo se tak až po roce 1989.

 

Byla to doba jásotu

V roce 1968 byl pamětník v druhém ročníku na vysoké škole. „Myslím, že ten rok byl vyvrcholením toho, co se dělo ve společnosti. Byla to doba jásotu, všichni si mysleli, že jsou z komunismu venku. Nikdo si neuměl představit, že to bylo přerušeno vstupem sovětských vojsk.“

Nástup normalizace se projevil samozřejmě i na vysokých školách. Na právech došlo ke změně pedagogů. Na filozofické fakultě, aby utužili kázeň, dali věhlasného profesora z Ruska, který přednášel vědecký komunismus a materialismus. „Dali nám ale také profesorku, která přednášela ruskou filozofii, která byla v Rusku před revolucí. Tam si člověk uvědomil základy ruského myšlení.“ Pamětník popisuje, jak ho zaujal poznatek o ruských důstojnících, kteří přišli do země z napoleonských válek, poznali tedy Evropu a prozápadní myšlení. Vedle nich pak stála skupina těch, kteří chtěli zachovat podstatu ruského myšlení s pravoslavím a úctou k carovi. V tomto myšlení vidí Oldřich paralelu s příchodem ruské armády v roce 1968. „Myslím, že armáda přicházela s přesvědčením, že jim chce někdo vytrhnout bratrský český národ z ohromného svazku slovanských národů.“

Oldřich vystudoval v roce 1973 Filozofickou i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. O dva roky později získal na fakultách doktoráty.

 

Věděl jsem, jak se jedná s lidmi

Povinnou vojenskou službu odsloužil u mobilizačního útvaru. „Osobně si myslím, že zdravý stát by měl armádu mít. Otázka je, jestli profesionální, nebo ne. Nelituju toho, že jsem byl na vojně.“ V advokacii působí pamětník od října 1975, mimo jiné pracoval jako právní referent národního podniku Průmstav Praha. Tehdy ocenil skutečnost, že z dvanáctiletky museli studenti mít nějaké řemeslo a Oldřich byl zedníkem. „To se mi v Průmstavu hodilo, zedníci mě neošidili. Věděl jsem, jak se jedná s lidmi. Když se něco reklamovalo, rozuměl jsem tomu, nenechal jsem se zastrašit.“ Ve volném čase pamětník rád četl a věnoval se umění.

Po roce 1980 se začal politicky angažovat. „Já jsem praktikující římský katolík a první prezident ve svém prvním projevu říkal, že katolíci budou mít taková práva, která si vybojují.“ Oldřich vstoupil do Československé strany lidové a předlistopadovou situaci ve straně hodnotí jako velmi dobrou. Zvláště oceňuje práci okresních a krajských organizací.

Advokáti poskytují právní služby, zastupují v řízení před soudy, správními orgány, obhajují, poskytují právní rady a další. „Advokacie byla kdysi velice hezká, protože platily zákony. Nikdy jsem nebyl v KSČ, ale říkám, že před rokem 1989 byly zákony jasné. Tenkrát člověk věděl, jaký je výklad. Po 17. listopadu došlo k tomu, že se začalo říkat: ‚Můj právník má jiný názor.‘ Pořád je tolik novel...“

 

Sebeušlechtilejší snaha může být škodlivá

V červenci 1990 založil pamětník advokátní kancelář JUDr. PhDr. Oldřich Choděra, která funguje dodnes. Už v roce 1994 kandidoval v komunálních volbách do zastupitelstva Městské části Praha 10, zvolen byl však až o čtyři roky později. V roce 2002 získal mandát znovu. „Byl jsem zastupitelem, protože jsem chtěl, aby ta Praha 10 fungovala. S mým jménem nebyla spojena žádná aféra, dostal jsem tehdy velký počet preferenčních hlasů.“

Od roku 2000 byl pamětník rozhodcem u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. V dubnu 2008 se stal poradcem ministra financí ČR Miroslava Kalouska pro problematiku legislativní rady vlády a složitých právních případů. O měsíc později byl jmenován členem zvláštní komise ministra financí pro přípravu rozhodnutí o rozkladech podaných proti rozhodnutí o loteriích a jiných podobných hrách. Na přelomu tisíciletí Oldřich vystoupil z KDU-ČSL a stal se členem Občanské demokratické strany (ODS). V době natáčení rozhovoru v roce 2019 byl podle svých slov stoupencem hnutí Trikolora.

Největší změnu v životě po roce 1989 vidí pamětník v tom, že lidé, kteří chtějí něco dělat, mohou pracovat a dělat to, co je napadne. „Moje generace měla výhodu, nezažili jsme válku. Nás to nepotkalo. Generace našich rodičů si po druhé světové válce myslela, jak bude mír a udělá se společenství národů. A teď vidíte, jak se rozpadá Evropská unie,“ glosuje současný vývoj.

Pamětník je také obdivovatelem Chestertona, který napsal, že sebeušlechtilejší snaha může být škodlivá a nic se nemá přehánět. Ti, kteří chtějí dělat dobro a přehání to, mohou ho obrátit na druhou stranu. Životní krédo pamětníka zní: „Život je krátký a člověk ho musí využít smysluplně nejen pro sebe, ale i pro své okolí.“