Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Helena Cikánová (* 1930  †︎ 2022)

• narozena 23. března 1930 v Chudeříně u Litvínova

• v říjnu 1938 odešla s rodinou z obsazovaných Sudet do Třebusic u Kladna

• rodina přesídlila do Mladé Vožice a nakonec do Kamenice nad Lipou

• od roku 1947 žila v Karlových Varech

• pracovala jako zdravotní sestra v lázních

• v roce 1949 se provdala za Vojtěcha Cikána

• v době natáčení v roce 2021 žila s rodinou své vnučky v Tisové

• zemřela 3. dubna roku 2022

Helena Cikánová prožila podle svých slov dobrý a poklidný život. Snad tomu bylo i díky manželství s Vojtěchem Cikánem, který měl dobré společenské postavení ředitele pobočky národního podniku Teplotechna v Karlových Varech a jejich rodinu před dobovými událostmi a společenským či politickým tlakem chránil. Nejdramatičtější událostí jejího života tak v jejích vzpomínkách zůstává evakuace z obsazeného pohraničí na podzim roku 1938.

Rodiče ji probudili uprostřed noci

Helena Cikánová, rodným příjmením Chudobová, se narodila 23. března 1930 v Chudeříně u Litvínova. Její otec František Chudoba pracoval jako úředník u okresního soudu v Horním Litvínově. Předtím, než se stal úředníkem, ale 18 let pracoval jako horník. Potom si doplnil vzdělání, aby dostal lepší práci. Její matka Marie Chudobová byla v domácnosti, manžel si nepřál, aby pracovala. Helena měla o osm let starší sestru Marii.

V Litvínově chodila do školy a ráda vzpomíná na dětství. Ovšem v jejích osmi letech nastala pro malé děvče velká změna. Její otec se jako státní zaměstnanec po postoupení pohraničních území Československa Německu evakuoval i s rodinou do vnitrozemí. Ještě dnes je pro Helenu Cikánovou jednou z nejvýraznějších životních vzpomínek ta na noc na přelomu září a října 1938. Tehdy ji rodiče probudili uprostřed noci a ona sledovala, jak rozložili na podlahu dvě deky a do nich zabalili oblečení a drobný majetek. Přesunuli se na vlakové nádraží v Mostě, kde v jednom z mnoha vagonů spolu s dalšími rodinami čekali na to, až její otec zajistí převoz do vnitrozemí. Vzpomíná si na mladíky v uniformách Hitlerjugend: „Běhali jak praštěný okolo, házeli po nás kdejaký svinstvo a samozřejmě nám nadávali.“ Asi po třech dnech odjeli ke strýci z otcovy strany do Třebusic u Kladna. Odtamtud dojížděl František Chudoba na kole do Kladna do práce k soudu. Když se situace uklidnila, byl přeložen do Mladé Vožice a v létě 1941 se přestěhovali do Kamenice nad Lipou na Vysočině.

V Kamenici nad Lipou žila rodina v budově soudu až do konce války a rodiče zůstali ve městě až do konce života. V budově soudu byla i malá věznice a František Chudoba jako zaměstnanec soudu měl tak přehled, kdo a za co byl zadržen. Rodiče si pak často povídali o tom, které ze známých Němci uvěznili. V bytě, kde rodina bydlela, byl jeden pokoj se zvláštním vchodem a ten museli někdy v průběhu války uvolnit pro příslušníka SS, který se tam ubytoval. Když už bylo jasné, že se válka blíží ke svému konci, začal mít František Chudoba kvůli novému sousedovi o svou ženu a dceru strach. Přestěhoval je na několik dnů do sklepa, kam jim nosil jídlo, a pustil je ven, až když nebezpečí pominulo.

Helena měla jiné plány

Helena Chudobová v Kamenici nad Lipou dokončila základní školu, a aby nemusela do služby k sedlákovi, šla do učení na švadlenu. V učení ji to nebavilo a vypráví, že když v květnu 1945 po cestě do krejčovské dílny uviděla, jak po silnici začali táhnout sovětští vojáci, tak se otočila a paní mistrová už ji neviděla. Jak sama říká, měla jiný plán. Chtěla studovat na zdravotní škole v Jindřichově Hradci. Vydala se tam, ale v nemocnici zjistila, že by se na zdravotnickou školu mohla přihlásit až v osmnácti letech. V nemocnici jí ale nabídli, aby vykonávala práci pomocné zdravotnice. Byla za to ráda, práce ji bavila víc než učení u švadleny.

V roce 1947 ji její sestra Marie přemluvila, aby šla za ní do Karlových Varů, kde by mohla pracovat v lázních. Tam nakonec místo zdravotnické školy absolvovala několik zdravotních kurzů a začala pracovat v lázních, kde zůstala až do odchodu do důchodu.

Poklidný život v rodinném kruhu

V roce 1949 se Helena, tehdy ještě Chudobová, seznámila v Karlových Varech se svým budoucím manželem Vojtěchem Cikánem. Se smíchem vzpomíná, že se těšila, až se vdá a polepší si tím příjmení, ale když se po dlouhé známosti dozvěděla, že příjmením se její Vojta jmenuje Cikán, říkala si, že je to „z deště pod okap“. Vojtěch Cikán byl absolventem stavební průmyslovky a pocházel z Hluboké nad Vltavou z rodiny cestáře a služebné. Svatbu měli v kostele v Kamenici nad Lipou ještě v roce 1949.

Manželé Cikánovi žili v Karlových Varech. Tam pracoval Vojtěch Cikán v místní pobočce národního podniku Teplotechna a od roku 1951 se stal jejím ředitelem. Helena Cikánová s manželem vychovali dvě děti a říká, že žili spokojeným rodinným životem, měli pěkné bydlení, její muž postavil chatu, kde trávili volný čas, a v zimě jezdili na hory. Nevzpomíná si, že by do jejího života výrazně zasáhly soudobé společenské a politické události. Její manžel jako člen Komunistické strany Československa a ředitel pobočky národního podniku jistě o všech událostech věděl a nemohl se vyhnout jejich tlaku. Snad i proto Vojtěch Cikán svou ženu Helenu, podle slov její vnučky, před informacemi, které by mohly narušit jejich rodinné štěstí, chránil.