Jiřina Císařová

* 1923

  • „Vrátil se, pak tady jezdil s koňmi. V únoru, když ho tedy nemohli zavřít, dostal povolávací rozkaz na vojnu. Mělo jít o výjimečné vojenské cvičení. Bylo to 2. února 1952. Na Zbirohu dělali v lomu, ani rukavice neměli, jenom takové prsty kožené měli. Jeho synovi bylo pět let, dceři rok, když musel na vojnu. Nakonec tam byl celé dva roky, do 15. ledna 1954. Byl u Pomocného technického praporu, říkali tomu PTP.“

  • „Pozemky zabralo JZD v roce 1951, ale pak vykupovali pozemky třeba kvůli silu. Tenkrát prostě pohrozili, že musíme pozemky prodat. Musíte podepsat, a když to nepodepíšete, tak vám to vyvlastníme. Takhle dostanete alespoň šedesát halířů nebo kolik to bylo – čtyřicet halířů – a když to nepodepíšete, nedostanete vůbec nic.“

  • „Tady byli ti vlasovci. Dva u nás nocovali. A ten generál Vlasov, ten spal u Miky a u doktora Ježka, ti s nimi byli ve styku. Ti dva, co u nás spali, byli moc milí hoši. Vlasovci osvobodili hlavní poštu v Praze. Nebýt jich, všichni tam zahynuli, i moje švagrová. Byli tam o hladu a lidé jim házeli potrubní poštou sušenky.“

  • „Jednoho dne přišli, a sotva manžel dojedl oběd, volali ho na četnickou stanici. Už se nevrátil. Zůstal tam 130 dní. Odvezli ho na policejní stanici do Bartolomějské. Viděla jsem ho až před soudním líčením. Jen jednou jsem za ním mohla na návštěvu, ale nesměla jsem mu nic dát. Obvinili ho, že sabotoval, že porušil pětiletý plán, ale byly to výmysly. Používal normální pracovní postup, že házel ledek na trávu, ale oni tomu nerozuměli a obvinili ho. Nadávali mu do kulaka a fackovali ho. Dávali jim brambory i se šlupkami nebo k večeři salátovou okurku a čaj. Trpěl tam hlady a vrátil se vyhublý. Byl zavřený ve sklepě v takové kobce. Bylo jich tam pět, záchod v jednom rohu. Tma tam byla, a když vyšel, nic neviděl. Měl z toho nemocné oči. Nakonec ho propustili, a dokonce bylo řečeno, že takové lidi by neměli zavírat, ale že by měli tvořit kádr JZD.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha - Řeporyje, 23.03.2006

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nevystěhovali nás. Museli jsme snášet, že k nám chodí hospodařit cizí lidé

Jiřina Císařová 1940
Jiřina Císařová 1940
zdroj: archiv pamětnice

Jiřina Císařová, rozená Martínková, se narodila 8. června 1923 v Mečeříži na Mladoboleslavsku do rodiny rolníka Josefa Martínka. Po matčině smrti v roce 1929 vyrůstala s otcem a bratrem Josefem, po otcově druhém sňatku se rodina rozrostla o dalšího sourozence. V roce 1944 se provdala do statku rolníka Václava Císaře do Řeporyj, kudy na konci války přicházeli vlasovci do Prahy. V době Pražského povstání její švagrová uvízla na pět dní na obléhané hlavní poště v Praze. Po převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948 Císařovým nově ustavené zemědělské družstvo zabavilo půdu a hospodářství a v roce 1951 Václava Císaře obvinili z údajné sabotáže. Vazebně byl stíhán několik měsíců, než ho soud zprostil viny. Přesto se nevyhnul dalšímu pronásledování, když musel v roce 1952 narukovat na speciální vojenské cvičení, které se z původních několika měsíců nakonec protáhlo na dva roky služby u Pomocných technických praporů (PTP). Jiřina Císařová musela zůstat se dvěma malými dětmi sama. Po revoluci v roce 1989 se rodině podařilo získat část pozemků zpět, o třetinu z nich však za komunistického režimu nenávratně přišla v důsledku nuceného odprodeje.