Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Čuban (* 1941)

• narozen 20. února 1941 v Kosmonosech

• jeho otec patřil k největším sedlákům v obci

• počátkem 50. let rodina vstoupila pod nátlakem do jednotného zemědělského družstva

• místní komunisté Čubanovým všemožně ztrpčovali život

• František z kádrových důvodů obtížně hledal práci

• do roku 1959 studoval na zemědělské škole v Horkách nad Jizerou

• roku 1961 absolvoval vojenskou službu v Čáslavi

• do roku 1990 pracoval v ČSAD Mnichovo Hradiště

• rodina získala v restituci jen část komunisty zabaveného majetku

• pamětník dva roky podnikal v zemědělství

• v roce 2019 žil v Bakově nad Jizerou

Příslušníci Státní bezpečnosti odvezli sedláka Františka Čubana z Kosmonos k soudu brzy ráno jednoho dne v roce 1950. Vzpíral se totiž vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD) a komunisti si s ním nevěděli rady, ačkoliv ho už připravili o traktor a další stroje. „Na soudu ho drželi dva dny a nakonec pod nátlakem podepsal, že vstupuje do JZD,“ vzpomíná František Čuban mladší.

Podle něj komunisti otce nezlomili. Musel nastoupit do práce v JZD, kde mu „milostivě“ dovolili jezdit s jeho bývalým traktorem. „Kosmonosy byly hrozné komunistické hnízdo, otec moc spokojený nebyl a furt nadával,“ dodává pamětník. „Když ale šel přes celé Kosmonosy, tak se usmíval na všechny komunisty. Na Lipenského, na Balouna, na Bubna, tomu lidi říkali Šedý vlk. Hrozně je štvalo, že se táta pořád usmívá. Myslím si, že proto po nás tak šli a tlačili nás do kouta.“

Babička pod vnoučkem ukrývala mouku

František Čuban mladší se narodil 20. února 1941 do rolnické rodiny. Sedláci byli jak Čubanovi, tak Hradcovi, z jejichž rodu pocházela pamětníkova matka Ludmila.

František si zapamatoval některé události z druhé světové války. Babička ho využívala k ukrývání načerno získané mouky, pro niž jezdila do jiné vesnice. Dala na ni trávu a nahoru posadila malého vnoučka. Přes Kosmonosy se na konci války převalila sovětská armáda. „Ruští kozáci nechali u nás na dvoře svého utahaného jezdeckého koně a vzali si za něj našeho,“ uvádí pamětník. Pamatoval si také, jak rodina obědvala u stolu v kuchyni a nad hlavami jim proletěla střela.

Válka nic nezměnila na skutečnosti, že František Čuban starší patřil v Kosmonosech mezi největší a nejúspěšnější sedláky. „Měli jsme skoro patnáct hektarů, dvacet kusů hovězího dobytka, patnáct vepřů, slepic nepočítaně, klopýtali jsme o ně ve dvoře,“ tvrdí František Čuban mladší. Rodina využívala také moderní zemědělské stroje, traktor Svoboda 22, nesený pluh dvouradličný, mlátičku, výfukovou řezačku nebo samovaz.

V osmi letech na traktoru

Rodina vlastnila v obci také hostinec U Hvězdy s ubytováním. Často ho využívali hosté, kteří navštěvovali v Kosmonosech pacienty proslulé psychiatrické léčebny. O hostinec se starali dědeček a babička pamětníka, měli ho jako výminek. František Čuban mladší již od dětství pomáhal na poli i na statku, doma na stole ležel vždy po příchodu ze školy lístek s úkoly od rodičů. „Už v osmi letech mě otec nechal orat s traktorem,“ prozrazuje.

Po komunistickém převratu v roce 1948 se komunisté v Kosmonosech snažili všemožně přesvědčit pamětníkova otce, ať vstoupí do JZD. Když nechtěl, přikročili k represím. „Přišli dva po zuby ozbrojení chlapi a přivedli si traktoristu. Bylo právě po žních, přišli k našemu traktoru a odjeli,“ popisuje pamětník. Sedlák přišel také o další stroje. „Dali nám papír, že stroje vykoupili, ale nedali za ně tátovi nic.“

Otci podstrčili estébáci do slámy flintu

František Čuban starší se nicméně nepodvolil, místo traktoru si koupil pár koní a hospodařil dál. „Tak mu strčili do stodoly flintu. Šel večer pro slámu, vidlemi tam něco nahrábl a flintu našel,“ tvrdí pamětník. „Hodil ji do kalu. Druhý den ráno přijeli chlapi v kožeňácích, vypadali jako gestapáci, a šli hledat do stodoly flintu. Nenašli ji a odešli s nepořízenou. Byl to pro mě otřesný zážitek.“

Kosmonoský sedlák podlehl komunistické mašinerii až poté, co ho estébáci zatkli a dva dny ho drželi na soudu. „Otec moc nevyprávěl, co tam zažil. Možná mu to zakázali,“ říká František Čuban mladší. „Musel okamžitě vložit skoro všechno do JZD a nastoupit tam do práce. Zůstal nám půlhektarový záhumenek, drželi jsme si krávu, prase a další domácí zvířata. Díky tomu jsme si nežili špatně, i když platy v JZD, kde museli pracovat táta i maminka, to byla bída.“

Předseda JZD prý nerozeznal pšenici od žita

Jednou se združstevněný sedlák naštval, nešel do práce a vzal rodinu na výlet do Starých Splavů k Máchovu jezeru. Z JZD ho za to vyloučili. „Pak ale přišli s prosíkem, protože ve vedení družstva byli nezkušení lidé. Třeba soustružník z Liazu Křížek nerozeznal pšenici do žita a přivedl JZD ke krachu.“

Pamětník si uchoval v hlavě osudy další postižených sedláků z Kosmonos.  „Soused Zeman, takový velký sedlák, se dal ke komunistům. Myslel si, že mu nechají majetek. Oni chtěli, aby šel příkladem a majetek že vloží jako první,“ vzpomíná František Čuban mladší. „Po žních ho hnali do práce, chodil po poli a z rozoraných cest sbíral kameny, měl potíže s dýcháním. Nakonec mu při domovní prohlídce našli na špejchaře pytel plesnivého máku. Udělali z toho sabotáž. Měl veřejný soud U Lva v obrovském sále a odsoudili ho. Ale do vězení nešel, umřel na zápal plic, neléčil se.“

Selku uvěznili za smyšlené ohrožování funkcionářů vidlemi

Podle pamětníka dopadli špatně také sedláci Horáčkovi. „Byli sedření, chodili ohnutí, ale komunisti jim posbírali husy ze dvora, sebrali mouku, slepice pozabíjeli a do výlohy všechno vystavili s nápisem: ‚Takhle si žijí vesničtí boháči,‘“ upozorňuje František Čuban mladší. „Když jim rozorávali meze, paní Horáčková šla za pluhem a dávala ty drny zpátky. Hodili na ni, že ohrožovala vidlemi funkcionáře, a dva roky byla ve vězení. Stát jim zabavil půlku majetku. Po roce 1989 ho dostali zpátky s omluvným dopisem.“

Pamětník uvádí, že někteří sedláci podepsali přihlášku do JZD bez velkého přemlouvání, ale radost neměli. „Horecký starší, Václav, dělal v JZD takového skupináře a radil číšníkům a soustružníkům, kteří družstvo vedli,“ prohlašuje. „Pak v Kosmonosech žilo taky pár líných zemědělců. Měli na poli pejřatku a plevel a na pole jeli třeba až v jedenáct hodin dopoledne, kdy už se ostatní sedláci dávno vrátili. Takže šli do JZD hned, protože se tam mohli dál flákat.“

Učitel vyslýchal Frantíka, na co nadávají sedláci

Nespokojení sedláci obraní o půdu a další majetek se scházeli u Čubanových v hostinci U Hvězdy. Nadávali na komunistický režim a poslouchali zakázanou rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. „Rušili ji a v rádiu hrozně škvrkalo,“ tvrdí pamětník. „Někdo ze sousedů vždycky hlídal. Mě v páté třídě vyslýchal učitel Martinovský a chtěl vědět, co se u nás v hospodě povídá.“

František Čuban mladší si dobře pamatuje, jak do Kosmonos jezdil rodák Václav Kopecký, komunistický ministr a ideolog strany. „Vždycky zaplatil útratu za celou hospodu,“ poznamenává.

Jako dítě nevzali pamětníka do Pionýra. „S kamarádem Horáčkem bychom tam rádi šli, byly tam různé akce, ale jako synové třídních nepřátel, kulaků, jsme mezi pionýry nesměli,“ konstatuje pamětník. Tak prý kolem nich s Horáčkem jen smutně a mlsně kroužili.

Předseda národního výboru Františkovi škodil, kde mohl

Poté, co František ukončil základní školu, měl jako dítě bývalého sedláka zapovězenou střední školu. Po prázdninách se chystal nastoupit do učení v autoopravnách, nafasoval už montérky a prošel školením. Podle něj však tehdy poprvé zasáhl předseda národního výboru, komunista Lipenský. Požadoval, aby mladík šel do JZD.

Musel proto na roční zemědělské učiliště do Horek nad Jizerou. Po jeho skončení tam rovnou zůstal ve státním statku a jezdil rok a půl s koňmi. Jako šestnáctiletý složil a vyložil ručně sto metráků řepy, rozvážel také uhlí nebo dělal mistra u mlátičky obilí. „Pak si mě zavolal ředitel statku Nebeský a řekl mi: ‚Bohužel vás nemůžeme dál zaměstnávat, Národní výbor Kosmonosy si to nepřeje.‘ Kdyby mě nepropustil, vyhodili by jeho.“

Pamětník ale do JZD nenastoupil, odešel na řepnou kampaň do cukrovaru. Posléze pracoval jako dřevorubec kolem Doks. Pak si ho k sobě pozval ředitel Státních lesů a nastala stejná písnička jako na státním statku: Nemůžeme vás zaměstnávat, pan Lipenský z národního výboru v Kosmonosech si to nepřeje, chce, abyste šel do JZD. „Mou práci v lese vypátrali tak, že na mě nasadili estébáka a zjistili, kam chodím z Kosmonos na vlak a kam jezdím,“ vysvětluje František Čuban mladší. Přesunul se proto do strojní traktorové stanice v Hoškovicích u Mnichova Hradiště, ale i tam ho komunisti z Kosmonos vyčenichali. Musel přejít do „traktorky“ ve své obci, kde byl zaměstnancem JZD.

Během Kubánské krize se létalo ve dne v noci

„Moje sestra Ludmila myla v hotelu Praha v Mladé Boleslavi nádobí, ale museli ji propustit, protože pan Lipenský ji chtěl do JZD,“ prohlašuje pamětník. Od kosmonoských komunistů si odpočinul během dvouleté vojenské služby. Zasáhla mu však do ní Kubánská krize, kdy se vystupňovalo napětí mezi Sovětským svazem a USA a jejich spojenci. Hrozila tehdy třetí světová válka. František Čuban mladší sloužil u letectva jako řidič autojeřábu.

„Během Kubánské krize se létalo ve dne v noci. Lidé v okolních vesnicích museli mít radost, když trysková letadla, stíhačky, startovala tři za sebou a nacvičovala manévry,“ vzpomíná. „Bombardéry shazovaly v lesích na cíl cvičné bomby.“ Pamětník zažil na vojně několik havárií letadel. Pilot třeba začal přistávat až uprostřed ranveje, nedobrzdil, přejel do oranice, tam se převrátil a autojeřáb ho z ní musel tahat. „Nebo se srazily u vody dva migy, spadly do lesa, to byla díra po nich...“ svěřuje se. „Odtahali jsme trosky a buldozer zahrnul díry... to bylo všecko naživo!“

Okupanti si spletli rozmetač hnoje s dělem

Po vojně se pamětník živil jako traktorista a kombajnér, oženil se, odstěhoval se do Bakova nad Jizerou a zdálo se, že mu dají komunisté z Kosmonos pokoj. V roce 1967, kdy se poměry v totalitním Československu uvolňovaly, napsali Čubanovi dopis prezidentské kanceláři, kde si stěžovali na neustálé postihy. „Odváželi jsme obilí od kombajnů a přímo na pole za mnou přijela šestsettrojka z Prahy a řekli mi: ‚Máte to vyřízené, můžete jít ze zemědělství, kam chcete.‘“

Okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 má pamětník spojenou s oblohou plnou sovětských letadel přelétávajících nad Bakovem směrem na Mimoň. „Hučelo to a ženské brečely, že bude válka. Já jsem zůstával v klidu,“ dodává. „Mám vzpomínku, už tady byli Rusáci a my jsme rozmetali hnůj na Bousově. Někteří Rusáci byli tak blbí... Dělal jsem s nakladačem, co vypadá jako kanon. Kolem jel obrněný transportér a vojáci na nás otočili věž, šel z nich strach. Až pak zjistili, že to není kanon, ale rozmetač hnoje.“

Komunisté v Kosmonosech rozhodovali, kam kdo smí

V roce 1969 získal František Čuban mladší slušnou práci v ČSAD a vybrali ho jako řidiče pro dálkovou mezinárodní dopravu. Vyřídil si už všechna víza, ale pak si ho zavolal ředitel. „Řekl mi: ‚Nemůžeme tě do zahraničí prosadit, budeš jezdit jen tuzemskou dopravu,‘“ prohlašuje pamětník. „Zařídil to zase pan Lipenský, prý že bych jako řidič mohl vyzradit na Západě státní tajemství. Nemohl mi asi zapomenout, jak jsme ho šli s maminkou požádat, aby sestra Ludmila mohla pracovat jinde než u krav a nemusela šlapat v hovnech. Lipenský na nás vylétl, bouchal do stolu a řval: ‚Dokud budu předseda národního výboru, budete všichni v JZD!‘ Řekl jsem mu: ‚A zrovna ne!‘ V Kosmonosech byla opravdu komunistická krutovláda, rozhodovali o vás jako soudci, že tamhle můžete jít, a tamhle ne.“

Práce řidiče kamionu však pamětníka bavila i v Československu, projezdil ho od Košic až po Cheb. „Hlavně jsem se dostal dál od hnoje,“ podotýká. Rodinné selské tradice se ale držel ve Svazu chovatelů v Bakově. „Měli jsme svůj traktor, mlátičku, svoje brambory, obilí pro králíky a město nás podporovalo. Oral jsem, sil a předseda Pecha říkal: ‚Kdybyste tady neměli Frantu, tak jste v hajzlu.‘“

Zážitky s bolševiky si prý snad vezme i do hrobu

Sametovou revoluci v roce 1989 pamětník uvítal s radostí. Chodil na demonstrace do Mladé Boleslavi a vážil si Václava Havla. „Taky se nedal komunistickým režimem zlomit,“ vysvětluje. Po roce 1989 požádala rodina v restituci o napravení křivd z padesátých let a o navrácení majetku. Dočkala se ale jen částečné náhrady. Zpátky dostali Čubanovi 5,6 hektaru půdy a obdrželi peníze za stroje, osivo, krmení nebo za dobytek. Podle Františka Čubana mladšího ale zdaleka neodpovídaly tomu, o co rodina po roce 1948 přišla. „Místo aby se stát po roce 1989 omluvil a všechno sám od sebe vrátil, tak o to sedláci museli žádat a prosit,“ tvrdí.

V Kosmonosech, ve své rodné obci, si dodnes připadá divně. „Vždycky jsem je obcházel, nezdržoval jsem se tam a necítil se dobře,“ dodává pamětník. „Před bolševiky jste si nemohl být jistý ani v hospodě. Všechno bylo tak silné, ty zážitky snad půjdou s člověkem i do hrobu.“