Nebylo to příjemné, ale co se dalo dělat – buď přežijete, nebo padnete
Npor. v.v. Dědek Emil se narodil 1. května 1914 v obci Jezdec u Zdolbunova na Volyni. V rodině žilo pět dětí - dva synové a tři dcery. Na obecné škole se Emil Dědek učil česky, poté přibyla dvakrát týdně polština. Jezdec u Zdolbunova byla česká vesnice, s ní sousedila ukrajinská vesnice. Emila Dědek na Volyni prožil německou a ruskou okupaci. Německá okupace byla pro volyňské Čechy, kteří se živili zemědělstvím, snesitelnější než sovětská. Češi sovětské vojáky nevítali jako osvoboditele, neboť vše drancovali. Sověti začali vydávat povolení ke vstupu do československé zahraniční armády. V roce 1944 tak v Rovně narukoval i Emil Dědek. Účastnil se bojů o Duklu a byl tam zraněn. V té době měl hodnost vojína. Po uzdravení se vrátil k jednotce a zažádal o přeřazení k dělostřelcům. Žádosti se vyhovělo a tak šel na výcvik. Poté byl přeřazen do skladu na třídění materiálu. Konec války ho zastihl v Říčanech u Prahy. Rozhodl se zůstat v armádě a nadále pracoval ve vojenském skladu v Praze. Po určitém čase armádu opustil a dostal hospodářství po německém sedlákovi v Blatně u Jesenice. Přijela za ním žena s dítětem. Po nástupu komunistů k moci přestal pracovat na svém statku. Vstoupil do JZD a pracoval tam až do důchodu.