Jak jsem se stal osobním řidičem Hany Benešové
Vladimír Dlouhý se narodil 27. května 1922 v české obci Kvasilov na Volyni na území tehdejšího Polska (dnes Ukrajiny). Ve své rodné obci prožil jak sovětskou, tak nacistickou okupaci. V lednu 1942 se oženil a přestěhoval se k manželčině rodině do blízkého městečka Zdolbunov. V létě téhož roku byl jako zámečník povolán do organizace Todt a poslán do Kyjeva. Z tohoto pracovního nasazení uprchl a vrátil se domů. Jeho otci se podařilo uplatit úředníka a získat razítko o propuštění. Vladimír pak pracoval ve strojírenské firmě ve Zdolbunově. Dírou v plotě z areálu továrny na vlastní oči viděl vyvražďování tamních Židů nacisty. Po osvobození sovětskou armádou vstoupil do československých jednotek v SSSR. Odveden byl 15. března 1944 v Jeframově a přidělen k autorotě v 2. československé paradesantní brigádě. Jako řidič studebakeru se účastnil Karpatsko-dukelské operace. U Nižného Komárniku utrpěl průstřel ruky. Po bojích u Liptovského Mikuláše byl přeřazen do Košic k Hradní stráži prezidenta Edvarda Beneše, který 3. dubna 1945 přiletěl z Moskvy. V Bratislavě byl pak určen osobním řidičem manželky prezidenta, Hany Benešové. Zažil tak triumfální osmihodinovou cestu prezidentského páru z Bratislavy do Brna 12. května 1945, lemovanou špalíry nadšených obyvatel. Po odchodu z armády žil Vladimír Dlouhý se svou rodinou v Žatci.