Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Libor Dobner (* 1952)

• narozen ve Slaném

• student knihkupecké školy

• kronikář Sokola Slaný

• starosta Sokola Slaný

• historie slánského Sokola

• legionáři z řad Sokola ve Slaném

• sokolové padlí v I. sv. válce

• sokolské oběti II. sv. války

• konfiskace sokolského majetku ve II. sv. válce

• konfiskace sokolského majetku po roce 1948

• člen Československé strany socialistické

• radní města Slaný

• redaktor Slánských listů

• člen Jazz klubu Slaný

• divadelní soubor Slánská scéna

• Dividýlko

• Putujeme po vesnicích

• Na Slánsku před sto lety

• Z historie divadelnictví na Slánsku

• Osobnosti Slánska

• životní vzpomínky Slánské listy 3/2007 - 24/2011

Libor DOBNER

Abych se vyhnul vstupu do KSČ, vstoupil jsem do Československé strany socialistické

Všestranná činnost Libora Dobnera je orientována na kulturu, komunální politiku a sport. Přestože jeho sportovní zaměření podle jeho slov je pouze teoretické, pro slánský Sokol má velký význam. Je starostou Sokola, správcem sokolovny, od roku 1981 vede sokolskou kroniku.

Z historie slánského Sokola

„Do Slaného proniká myšlenka sokolská již v roce vzniku pražského Sokola, tedy v roce 1862. Dr. Miroslav Tyrš přišel 27. dubna 1862 se svými Sokoly první výlet na památný Říp a 20. července téhož roku vedl svůj pátý výlet do Šternberka u Smečna. Sokolové v krojích, s vlastní hudbou jeli tehdy ještě koňskou drahou na kladenskou ‚Výhybku‘ a odtud šli pěšky přes Muncifaj (Smečno) do tehdy kvetoucích lázní šternberských. Vraceli se pak koňskou drahou z Mrákav až o půl třetí po půlnoci do Prahy. S jakou pozorností očekávali Slánští vzácné hosty, dokazuje malá osmerka, věnovaná pěveckým sborem Daliborem archivu slánského Sokola. Na zeleném letáčku čteme: ‚Píseň Sokolů‘. Při výletu do Šternberka byla rozdávána dne 20. července roku 1862. Osmerka vyšla tiskem Františka Jeřábka ve Slaném a její úvodní verš zní: ‚Hoj, Sokolíci, mužně vpřed, – tu prapor náš, tu síly střed…‘ Tak vzpomíná k 70. výročí slánského Sokola Jarka Rus.“

„Pokud můžeme s jistotou tvrdit, počalo se cvičit ve Slaném po způsobu pražských sokolů v roce 1864 na zahradě hostince U Zeleného věnce v Soukenické ulici, kam byla na zahradu instalována bradla a hrazda.

V dubnu zažádali iniciátoři založení tělocvičné jednoty na c. k. okresním úřadě v Slaném o povolení valné schůzky ku zaražení, tedy ustavení tělocvičného spolku.

Třicátého dubna 1865 se v hostinci U Bílého beránka sešlo 46 slánských občanů, kteří za předsednictví advokátního koncipienta Karla Horlivého zvolili výbor k vypracování stanov a vybrali finanční příspěvky na předběžné výlohy. Po několikerém připomínání a doplňování byly stanovy v definitivní podobě z 24. listopadu 1865 schváleny 12. února 1866 pražským místodržitelstvím.

Mezitím byla na neděli 13. srpna 1865 svolána první řádná hromada, uspořádaná v místnostech ochotnického divadla v piaristickém gymnáziu. Z této valné hromady vyšel první volený starosta, jímž byl slánský knihtiskař František Jeřábek, a šestičlenný výbor nově založené Tělocvičné jednoty Sokol Slaný. Dne 21. srpna se pak konalo první společné cvičení 60 zakládajících členů.

Osm měsíců po svém ustavení čítala slánská jednota již zhruba stovku aktivních členů, mezi kterými byla vedle slánských občanů také celá řada obyvatel okolních vsí, např. ze Studeněvse, Královic, z osady Sv. Jan, z Kvíčku, Smečna, Knovíze, Hobšovic, Humen a Třebíze, tedy potenciálních propagátorů sokolské myšlenky na slánském venkově.

První slánské sokolské šibřinky se konaly 19. února 1866 ve společenské místnosti Sokola v hostinci U Zlatého jablka.

Také slánští sokolové po vzoru svých pražských bratrů pořádali řadu propagačních výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí, ať již samostatně nebo za spoluúčasti jiných slánských spolků, např. s pěveckým sborem Dalibor, s Občanskou besedou, s Řemeslnickou besedou a jinými.“

„‚Výlety sokolské byly nezbytným doplňkem tělocvičného snažení. Choditi na ně měli členové krojovaní za povinnost. Byly většinou polodenní, nenákladné, někdy hodně veselé, ale někdy dokonce vedly k rozladění v jednotě. Chodilo se v útvaru; vedle samozřejmého pochodu cvičila se i cvičení pořadová, později byly výlety spojovány s jakýmsi veřejným cvičením,‘ vzpomíná Jarka Rus.“

„Od svého založení spolupracovala slánská jednota úzce s jednotou pražskou. Zákazy sokolských sjezdů v Praze, iniciovaných Tyršem, obešli sokolové společnými setkáními a cvičeními na svých výletech. Například 10. června 1867 ve Šternberku nebo při slavnostních akcích národního významu, jako bylo slavné převezení českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy 29. srpna 1867, kterého se slánská jednota účastnila pod vlastním praporem, nebo položení základního kamene Národního divadla. Této slavnosti konané 15. – 17. května 1868 se účastnilo třicet slánských sokolů opět pod vlastním praporem. Také v následujících letech nechybí slánští sokolové při velkých akcích národního charakteru, jak mimoslánských (31. května 1876 účast na pohřbu slavného českého historiografa Františka Palackého, 26. srpna 1877 při odhalení Žižkova pomníku v Táboře, 15. května 1878 odhalení pomníku Josefu Jungmannovi v Praze, 16. června 1878 odhalení pamětní desky básníku Vítězslavu Hálkovi v Dolánkách u Kralup), tak slánských, jako byly oslavy odhalení pamětní desky slánskému rodáku Dominiku Kynskému 27. – 28. září 1877, kterých byl slánský Sokol dokonce spolupořadatelem.

Oslava 10. výročí založení slánské jednoty konaná 22. srpna 1875 byla spojena s veřejným společným cvičením u slánské Střelnice.

Valnou hromadou konanou 20. října 1878 vyvrcholila ve Slaném první, skoro desetiletá krize, celonárodně zvaná ‚krize sokolsko–hasičská‘. Valné hromady se zúčastnilo, včetně funkcionářů, pouhých 17 členů. I přes tyto nesnáze zakládá jednota v roce 1879 Fond pro vystavění vlastní tělocvičny.

Prvního všesokolského sletu, nazvaného Slavnost 20. výročí založení Pražského Sokola, konaného 18. června 1882, se účastnilo 50 členů slánského Sokola. Prostná, hrazdu a koně na šíř cvičilo na sletu 13 slánských cvičenců. Dr. Miroslav Tyrš zde byl jmenován milým členem slánského Sokola.

Slavnosti 20. výročí ustavení slánské jednoty, konané 12. července 1885, spojené s předvedením nového spolkového praporu, se zúčastnilo 17 bratrských jednot s 9 prapory a 275 krojovanými členy.

Šestnáctého září 1886 se ve Slaném konalo první ‚sokolské závodnické cvičení‘, spojené s velkým slovanským koncertem kolínského Sokola, řízeného kapelníkem Františkem Kmochem.

Sedmnáctého února 1887 vstupuje Sokol Slaný do župního svazku župy Podřipské, založené 6. ledna 1887, a 11. září se konalo první veřejné cvičení Podřipské župy a župní sjezd ve Slaném. Veřejného cvičení se poprvé účastnilo 14 žen – sokolek v krojích.

Desátého června 1888 bylo založeno Družstvo pro vystavění tělocvičny a 28. listopadu schválila valná hromada koupi pozemku pro budoucí tělocvičnu. Třiadvacátého prosince téhož roku vstupuje Sokol Slaný v rámci župy Podřipské do svazku ČOS.

V roce 1889 vrcholí druhá krize slánského sokolského spolku, mimořádné valné hromady 27. ledna se účastní pouze 11 členů.

Osmadvacátého září 1896 se uskutečnila slavnost položení základního kamene slánské sokolovny a o necelý rok později, 15. srpna 1897, byla nová sokolovna otevřena. Cvičit se v nové sokolovně začalo 6. listopadu téhož roku.

Sedmadvacátého února 1898 vystupuje Sokol Slaný ze svazku župy Podřipské i z Československé obce sokolské a o rok později, 12. února 1899, se účastní ustavující valné hromady župy Sladkovského, čítající tři okrsky – slánský, perucký a lounský. Nová župa ihned vstupuje do svazku Československé obce sokolské.

Jedenáctého března roku 1900 byl při Sokolu Slaný založen ‚Dámský odbor tělocvičný‘. Pro rozkol ve vedení Sokola byla v říjnu 1900 založena slánská vzdorojednota Sokol–Tyrš.

V roce 1902 zakládá náčelník Jaroslav Splítek při slánském Sokolu ‚Tělocvičný ústav pro hochy a dívky školou povinné‘, ale 16. března 1903 c. k. okresní školní rada cvičení dětí v Sokole zakázala. Po řadě žádostí a urgencí svolila c. k. okresní školní rada k cvičení žáků, ne dívek v Sokole 10. prosince 1907. Cvičení dívek školou povinných bylo pak povoleno až 30. září 1909.

Šestnáctého listopadu 1911 se dobrovolně rozešla vzdorojednota Sokol–Tyrš a většina členů se vrátila do mateřské jednoty.

Dvanáctého února 1912 byl ustaven ženský cvičitelský sbor, tvořící se již od roku 1910.

V letech 1914–1918 bylo odvedeno zhruba 90 % mužské populace slánského Sokola, z toho 89 mužů hned při mobilizaci. Od 13. května 1916 se cvičitelské činnosti ve slánském Sokole ujímají ženy. Během 1. světové války narukovalo celkem 172 slánských sokolů, padlo a zemřelo jich 25.“

K 70. výročí založení Sokola vydal učitel a archivář slánského Sokola knihu, v níž vzpomíná na legionáře a padlé vojáky I. světové války:

František Benáček, Václav Griiner, August Hlaváček, Václav Křísa, Josef Kuneš, Karel Kurka, Gustav Mišoň, Jaroslav Mráček, Josef Podaný, Soběslav Prěm, Karel Skoda, Jaroslav Vemer a Vaclav Vot.

V boji padli nebo zemřeli následkem válečných útrap:

MUDr. Petr Biebl, lékař polní nemocnice IV. armády, zemřel 26. X. 1916 v Cholmu.

Oldřich Erhard, poddůstojník pěš. pl. 90, po 17. VII. 1916 nezvěstný.

Robert Formánek, nezvěstný.

Josef Froseh, jednoroč. dobrovolník zem. pěš. pluku 8, padl u Stanislavi 11. XII. 1916.

František Hořejší, zemřel v Bitolji v Srbsku v zajetí.

Josef Just, poručík pěš. pl. 36, padl na řece Sanu u Jaroslavi v říjnu 1914.

František Karbus, výborný borec sokolský, nedopátrali jsme se bližších zpráv.

Karel Kokeš, praporčík pěš. pl. 11, padl na Drině 13. VIII. 1914.

MgPh. Karel Kotina, akcesista sanit. odděl. č. 11, zemřel v nemocnici v Slaném 18. VII. 1917.

Bohumil Krabec, naposledy se ozval ze srbského zajetí v lednu 1915.

JUDr. Antonín Křesina, kadet asp. zeměbran. pl. 8, padl u Zálesčik v Bukovině 17. lIl. 1916.

Jaroslav Mlynář, zemřel v Slaném 10. X. 1918 po 4 letech strašných válečných útrap.

František Mrakeš, pěšák zeměbran. pl. 8, zemřel v zal. vojenské nemocnici v Kecskemetu v Uhrách.

Vlastimil Písecký, kadet aspirant zem. pl. 8, padl v boji u Kolku na řece Štýru v červnu 1916.

Karel Presl, poručík pěš. pl. 102, padl 6. XII. 1914 u Dolnje Dobrinje u Kragujevace.

František Příborský, poddůstojník pěš. pl. 81, zahynul v bojích na Ooberdo v r. 1915.

Karel Pucholt, vojín pěšího pl. 88, byl zajat v Haliči, v Rusku zemřel v zajetí.

Karel Samolovský, jednoroč. dobrovol. pěš. pluku 91, padl 14. IX. 1916 u Jamiana v Gorici.

Bohuslav Strašpytel, poručík pěš. pl. 21, padl 16. XI. 1917 na ital. bojišti u Cessalto.

Josef Štulík, pěšák pl. 56, padl u Přemyšlu 13. VI. 1915.

František Šváb, vojín pěš. pl. 35, zahynul u Valjeva v listopadu 1914.

Stanislav Švandrlík, poručík pěš. pl. 6, padl 29. srpna 1914 u Opole v ruském Polsku.

Josef Vacík, tech. kadet telegraf. pl. 15, zmizel u Rafalówky na Štýru 17. X. 1915.

Václav Verner, kadet praporu pol. mysl. č. 31, padl 5. VlIl. 1915 u Baptova u Ivangorodu.

„Osmadvacátého října 1918 plní slánští sokolové heslo ‚Na stráž‘ a ujímají se strážní služby na nádraží, na radnici a v centru města.

Desátého září 1921 provází čestná stráž sokolů a legionářů prezidenta T. G. Masaryka při jeho návštěvě ve Slaném.

Od 16. srpna 1924 do 15. ledna 1925 byla provedena přestavba slánské sokolovny do dnešní podoby.

V letech 1926–1929 byly zřizovány dětské sokolské osady ve Mšeci, později pak v Lokti nad Ohří.

V roce 1932 bylo nově upraveno malé hřiště u sokolovny a bylo tu zřízeno zimní kluziště. Osmnáctého září 1932 byl Na Hájích odhalen Tyršův památník a část Hájů kolem památníku byla nazvána Tyršovými sady. V květnu 1935 byl v blízkosti památníku postaven Okrašlovacím spolkem pěkný hudební pavilon. K oslavě 70. výročí ustavení slánského Sokola vychází roku 1935 v tiskárně Veleslavín u Františka Jiráčka ve Slaném pamětní kniha Jarky Rusa 70 let Sokola v Slaném.

V roce 1936 čítal slánský Sokol 1337 sokolských duší (580 bratří, 287 sester, 140 žáků, 178 žaček, 75 dorostenců, 77 dorostenek). Což byla zřejmě jedna z největších členských základen v historii slánského Sokola, ale i republiková, vezmeme-li v úvahu, že Slaný v té době čítal cca 10 tisíc obyvatel.

V roce 1937 byla přistavěna k hlavní budově sokolovny nová nářaďovna, dnešní přísálí.

Sedmadvacátého března 1941 se konala poslední valná hromada slánského Sokola v protektorátu. Třináctého dubna byl majetek slánského Sokola zabrán Němci a řada členů byla pronásledována gestapem. Při konečném sčítání roku 1945 konstatuje Josef Pešek 59 bratří a sester zemřelých od poslední valné hromady, z nichž mnozí zemřeli právě následkem útrap a podvýživy válečných let a někteří odešli ze života dobrovolně. Mimo ně bylo v koncentračních táborech a na gestapu umučeno dalších 11 slánských sokolů a sokolek.

Sokolové se snažili dopady německé okupace co nejvíce minimalizovat. Po vyhlášení všeobecné mobilizace všichni příslušníci jednoty splnili svou vojenskou povinnost. Nevojáci se hlásili pod vedením bratra Josefa Míška do strážní služby. Po 15. březnu 1939 se jednání na schůzích omezovalo pouze na snahu zařídit to tak, aby se nic ze sokolského majetku nedostalo do rukou okupantů.

V neděli 13. dubna 1941 byl majetek jednoty Němci zabrán. Od 5. dubna sokolové v čele s náčelnicí Marií Stehlíkovou ‚uklízeli‘ svůj majetek. Schovali slavnostní prapor jednoty, historické památky, důležité archiválie, kroniku, zápisy o schůzích, loutkové divadlo, atd. V noci zmizel také měděný reliéf z Tyršova balvanu Na Hájích. Ještě dvakrát se dostali, díky pomoci slánských četníků, do zapečetěných místností. Podstatná část majetku byla ukryta v muzeu. Vše, co nebylo možné z budovy odstraniti, bylo v následujících pěti letech zničeno.

Příslušníci jednoty byli zapojeni do ilegální sokolské župní organizace.

V slánském okrsku pracovaly souběžně dvě skupiny. Umučen byl župní starosta Václav Halla z Loun, okrskový starosta Václav Hampejs z Trpoměch, místostarosta jednoty a župy Antonín Vít, vedle řady jiných činovníků župy, kteří se nevrátili z koncentračních táborů a nacistických věznic. Z Terezína se nevrátil Josef Čížek, z Osvětimi Josef a Elsa Eksteinovi, Jiřina Neumannová a Oldřich Smetana, JUDr. Miloslav Haken a František Tušer byli zastřeleni v Praze, Štěpán Holý umučen v Mauthausenu, Josef Kotmel zastřelen v Krnčí u Kladna a v revolučních dnech padl ve Slaném Václav Zika.

Z politických důvodů byli vězněni v různých koncentračních táborech bratři: Josef Beránek, Vlad Dlouhý, Antonín Hnátek, Josef Kylies, Josef Masopust, Karel Prášil, Otakar Šimek, Václav Vaic, bratři Jaromír a Vladimír Vaňkovi, Antonín Vít a sestra Ela Pužmanová, Anna Liebecajtová.

Těžké výslechy gestapa prodělali František Balcar, Josef Borovička, Jaroslav Chyský, Richard Jindra a Václav Vojtěch.

Po osvobození k 31. prosinci 1945 má znovu oživlý Sokol ve svých řadách 752 členů a v roce 1946 918 členů.

Od roku 1949 je činnost Sokola postupně tlumena. Rokem 1951 mizí slovo Sokol na dlouhá léta z názvu Tělocvičná jednota. Hmotný a finanční majetek převzala nástupnická Tělovýchovná jednota Slaný, pozdější TJ ČKD Slaný. Sokolovna ale zůstala a cvičilo se v ní dál. Po celá dlouhá léta se právě tady, pod vedením zkušených, v mnoha případech původních sokolských cvičitelů a odchovanců, učila slánská mládež první kotrmelce, odtud se nastupovalo k veřejným cvičením a spartakiádám, i když ze sokolské myšlenky zbyly jen střípky a trvale zafixované sokolské ‚Nazdar‘.

Druhého února 1991 byla obnovena a 6. února téhož roku zaregistrována Tělocvičná jednota Sokol Slaný a získala zpět svůj nemovitý majetek. Obnovený Sokol Slaný vstoupil do sokolské župy Budečské se sídlem v Kladně a do ČOS v Praze.

Šestnáctého května 1991 byla svolána první, ustavující valná hromada obnoveného slánského Sokola. Přípravný výbor vyzval všechny bývalé členy Sokola v regionu k navrácení do sokolských řad. Akce se setkala s velmi příznivou odezvou, přihlásilo se přes 60 bývalých sokolů, z nichž někteří se aktivně účastní činnosti Sokola dodnes. Prvním starostou obnoveného Sokola byl zvolen bratr ing. Jiří Mareš.

V roce 1993 byla realizována plynofikace sokolovny a výstavba nové kotelny, chystaná již před rokem 1948.

Devátého prosince 1995 oslavili sokolové 130. výročí založení slánského Sokola veřejnou akademií, ve které vystoupily všechny složky odboru Sokolské všestrannosti za účasti zástupců sokolské župy Budečské a oddílu karate. Sokolská akademie byla také součástí oslav 700. výročí města Slaný.

V dalším období, do března 1997, pokračovaly rekonstrukce na budově sokolovny a úpravy přilehlých ploch a v srpnu pak slánský Sokol oslavil 100. výročí otevření své sokolovny.

V letech 1998–2000 byla dokončena výměna dřevěných oken na budově za okna plastová a byla provedena rekonstrukce fasády a klempířských prvků na nové – přední části sokolovny a na východní straně staré velké tělocvičny.

V lednu 2001 byly původní dřevěné hlavní vchodové dveře do budovy nahrazeny plastovými. Ve valné hromadě 28. března 2001 se na postech starosty a místostarosty vyměnili ing. Jiří Mareš a Libor Dobner. V období červen – září 2001 byla provedena rekonstrukce podlahy velké tělocvičny a obložení jejích stěn koberci.

V roce 2002 požádalo vedení slánského Sokola Českou obec sokolskou o velkou dotaci na investiční záměr – přístavbu druhé velké tělocvičny na místě nevyhovujícího přísálí. Dotaci ale spláchly potopy a sokolské snažení skončilo ztrátou 100 tisíc za projektovou studii.

V létě roku 2002 reprezentovalo družstvo mladších žákyň a dva muži věrné gardy ve svých vystoupeních slánský Sokol na XIII. všesokolském sletu v Praze.

V červenci 2006 se 38 členů slánského Sokola aktivně účastnilo XIV. všesokolského sletu v Praze. Nad stropem velké tělocvičny byly položeny tepelné izolační desky.

V roce 2007 byla zřízena ze starého nefunkčního skladu na kurtech klubovna pro letní sporty, spojená průchodem s velkou tělocvičnou. O prázdninách byly rekonstruovány podlahy v šatnách sokolovny a byl instalován nový elektrický kotel pro venkovní sprchy. Od 10/2007 byl Sokol připojen na internet.

V roce 2008 bylo opraveno přísálí, natřena střecha nad přísálím, natřena galerie – ochoz i podlaha a vymalovány stěny galerie. Po celé ploše galerie byl položen zátěžový koberec. Byl vyměněn také kotel na ohřev vody.

V roce 2009 byla vymalována malá tělocvična a zasedačka, provedeny drobné opravy na střechách a klempířině budovy.

V roce 2010 byla provedena rekonstrukce fasády severní a západní strany sokolovny, střešních izolací a klempířiny, bylo instalováno nové únikové schodiště z galerie, byl postaven přístřešek na antuku a vyrobena nová brána ke kurtům z ulice Třebízského.

V dubnu 2011 byla provedena rekonstrukce drenáží a položen nový povrch na třetím kurtu pro odbíjenou, na Hájích byla instalována plastová replika v roce 1993 ukradeného bronzového Tyršova medailonu. O prázdninách byly opraveny komíny na sokolovně, další izolace střech a oprava a výměna svodů. Na konci roku jsme zřídili v sokolovně míčovnu na gymbaly.

V roce 2012 jsme díky grantu Přemyslovských středních Čech z Programu rozvoje venkova rekonstruovali havarijní ohradní zeď u kurtů a rozšířili jsme stávající sportoviště o cca 120 m2. Byla vyrobena a instalována také nová velká brána na kurty z ulice Fügnerovy. Rekonstruována byla také čelní zeď ve velké tělocvičně. XV. všesokolského sletu se ze slánského Sokola účastnilo 40 cvičenek ve třech sletových skladbách. Od roku 2012 má slánský Sokol své internetové stránky.

V současné době k 31. prosinci 2012 má Sokol Slaný v odboru Sokolské všestrannosti, který se skládá z oddílů: Rodiče a děti, Nejmladší žactvo 4 – 6 let, Mladší žactvo 6 – 9 let, Starší žactvo 10 – 14 let, Dorostenky a ženy a Zdravotní tělocvik a ve sportovních oddílech karate, odbíjené (3 družstva) a nohejbalu (2 družstva) celkem 502 členů – 232 zletilých a 270 dětí.

V poslední valné hromadě byli zvoleni starostou Libor Dobner, místostarostou Josef Chodora, jednatelkou Martina Hortová.“

Nahrávku pořídila a zapsala Blažena Hrabánková, Vlastivědné muzeum ve Slaném, 2013.