O situace, které jsem prožil, jsem neusiloval, mně se můj život víceméně stával
Stáhnout obrázek
Luboš Dobrovský, původním jménem Hammerschlag, se narodil 3. února 1932 v Kolíně. Jeho otec Ludvík Hammerschlag, židovského původu, byl úředníkem v kolínské chemické továrně Draslovka. V červnu 1942 byl internován v Terezíně, odkud byl v září 1943 transportován do Osvětimi, na konci války zahynul v Německu při spojeneckém náletu na transport. Matka Marie Hammerschlagová se s Lubošem a mladším synem odstěhovala z Kolína do vesnice Ohrada, kde pro obživu provozovala malé hospodářství. Po válce se matka podruhé vdala za plukovníka Josefa Dobrovského, jenž bojoval na západní i východní frontě a vrátil se do Československa se Svobodovou armádou, působil na vojenském velitelství v Kolíně a poté na Generálním štábu československé armády. Pod jeho vlivem se Luboš rozhodl ve školním roce 1949/1950 přestoupit z gymnázia v Kolíně na Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové a tam maturovat, chtěl pokračovat ve studiu na vojenské akademii a stát se důstojníkem z povolání. Kvůli střetu nevlastního otce s komunistickým vedením armády jej však škola těsně před maturitou vyloučila. Odmaturoval na civilním gymnáziu v Moravské Třebové, a protože jej nepřijali na žádnou vysokou školu, začal učit ruštinu a češtinu na vesnických základních školách a přitom dálkově studoval pedagogickou fakultu. V letech 1953-1955 absolvoval základní vojenskou službu ve Vimperku a zažil rozčarování z poměrů v armádě. Poté vystudoval rusistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1958-1968 pracoval v Československém rozhlase v Praze, nejprve v zahraničním vysílání a poté přešel do redakce mezinárodního života, kterou vedl šéfredaktor Milan Weiner. Působil zde jako redaktor, komentátor, ambulantní dopisovatel pro socialistické země a spoluutvářel také jediný necenzurovaný pořad Komentované zpravodajství. V letech 1967-1968 pobýval v Moskvě jako stálý zpravodaj Rozhlasu. Po srpnu 1968 působil jako redaktor časopisů Listy a Plamen. Po zrušení časopisů pracoval jako skladník v Památníku národního písemnictví, v letech 1974-1988 myl okna a výlohy v podniku Úklid a v roce 1989 byl zaměstnán jako topič v motolské nemocnici. Přitom redigoval samizdatové časopisy Kritický sborník a Čtverec, překládal pro samizdat polské a ruské texty, přednášel v tzv. bytové univerzitě. Po sametové revoluci se zapojil do politiky - od prosince 1989 do ledna 1990 vykonával funkci mluvčího Občanského fóra, od ledna do června 1990 mluvčího ministerstva zahraničních věcí. Od června do října 1990 byl náměstkem ministra zahraničí, účastnil se jednání o odchodu sovětských vojsk z Československa. V říjnu 1990 jej prezident Václav Havel jmenoval ministrem obrany Československé federativní republiky a na této pozici setrval až do června 1992. Poté do roku 1996 působil jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1996-2000 reprezentoval Českou republiku jako velvyslanec v Ruské federaci. Luboš Dobrovský zemřel 30. ledna 2020.