Celou dobu jsem počítal s tím, že to jednou komunisti složej
Miloslav Dočkal se narodil 13. června 1927 v Budislavi v malorolnické evangelické rodině. V Budislavi vychodil pět tříd obecné školy a v Proseči čtyři třídy měšťanské školy. Spolu se svým bratrem Blahoslavem pak vypomáhali při zemědělských pracích. Kromě toho navštěvoval Miloslav Dočkal od roku 1944 průmyslovou školu v Litomyšli, od roku 1946 potom vystřídal několik dělnických zaměstnání, než se opět vrátil na usedlost svého otce. Na konci války se partyzánům v Budislavi podařilo ukořistit několik pušek, se kterými potom převážně mladí vesničané toužili bojovat proti odcházejícím Němcům. V létě roku 1949 Miloslava oslovil syn řezníka z Budislavi Josef Lněnička a přizval ho k činnosti, kterou sám již několik měsíců s dalšími přáteli na Budislavi a v Proseči prováděl. Lněničkova skupina měla v úmyslu především zastrašovat ty komunistické funkcionáře na okrese, kteří byli příliš horliví nebo se osobně podíleli na šikaně místních obyvatel, především zemědělců a živnostníků. Na počátku září 1949 navrhl Dočkal Lněničkovi plán na vyloupení obchodu s železem a střelivem v Proseči a získali tak další munici pro několik pistolí, které Lněnička vlastnil. Jejich činnost však neunikla StB. Po celoročním vyšetřování a konstruování složitého případu stanuli ve dnech 4.-7. 10. 1950 na lavici obžalovaných před Státním soudem v Litomyšli. Miloslav byl odsouzen za zločin velezrady k 25 letům vězení. Odseděl si plných jedenáct let. Pobýval ve věznicích Pardubice, Chrudim, Litoměřice, Plzeň-Bory, v lágru Vojna u Příbrami a v opavské věznici, odkud byl při amnestii 9. května 1960 propuštěn. Minulost politického vězně ho však pronásledovala. Vrátil se do rodné Budislavi, kde se mezitím komunisté pevně etablovali. Nejdříve pracoval v Litomyšli u pozemních staveb, ale po několika dnech musel skončit - byly to důsledky těžké práce v šachtě, které mu nedovolovaly takovou zátěž. Nastoupil do litomyšlských Juranek jako soustružník, ale komunističtí funkcionáři se rychle postarali o to, aby o dobré místo hned přišel. Pod pohrůžkou, že vystěhují celou širokou rodinu z okresu, ho donutili ke vstupu do JZD a musel vzít práci v mrazu za třetinový plat. Za několik let získal lepší místo jako soustružník v Poříčí a setrval tam až do odchodu do důchodu. Je členem litomyšlské pobočky KPV, je ženatý, má dva syny.