Vlastimil Dostál

„Nebyla to tak špatná služba až na to, že... A bral jsem za to dokonce plat 1 500 korun měsíčně, kromě žoldu, takže to nebylo zas tak špatný. Až na to, že se dělalo politický školení a to mně šlo krkem. Protože jako velitel čety jsem to školení měl provádět sám. Jenže to dělali tak, že velitelé všech čet šli na školení týden předem k politrukovi útvaru. A ten nám rozdal sešity – pamatuju si, že to bylo od Slánskýho nějaký povídání o zemědělství. No já zemědělství nerozumím, žádnej z nás. A teď tam přednášel, my jsme si měli dělat poznámky a potom to přednášet té své četě. To školení bylo dvakrát týdně po dvou hodinách. Dvě hodiny mluvit k tomu, čemu nerozumím, co se mi nelíbí, to jsem nedokázal. A teď ještě navíc jsem byl velice deprimovanej tím, že já jsem truhlář, žádný vzdělání nemám, mám základní vzdělání jenom a já mám školit samý vysokoškoláky a středoškoláky, protože u PTP nesloužili normální lidi.“

„V tomhletom průsečíku byli tihleti, co se ozbrojili, ti naši. A teďkon se stalo, že opravdu z té Pohory tou lesní cestou šla rota německých vojáků. Jenže tam nebyl ten Širůček, tam byl jinej velitel skupiny a když vojáci přišli blíž, tak je zastavil a říká jim to samý: ‚Je konec války odevzdejte zbraně!‘ Jenomže velitel té roty řekl: ‚Civilům nic nedám, civilům se nevzdáváme. Musí přijít armáda!‘ Tak nepochodil, ale někdo z našich z lesa vystřelil. Dokonce někdo říká, že to byla brokovnice. Já nevím. A vystřelil směrem na tu rotu. Z roty na konci se oddělil jeden voják, skočil na louku, lehl si na ni a tím směrem, odkud vyšla ta rána, vystřelil. Jak vystřelil, tak se ozvaly další střely už zase z toho lesa od těch ozbrojenejch chlapů, našich vojáků – civilistů, kteří začali po tom Němci střílet. Ten viděl, že po něm střílí a tekl tam potůček, tak si lehl do toho potůčku a střílel dál. Velitel dal pochod a rota odešla a jeho tam nechali. Teď nastala střelba a z toho lesa někdo po něm hodil granát. Říkali, že ten granát vybuchl asi půl metru od něho. Jenže vybuchl na tom břehu a on ležel v potůčku. A protože granát, když vybuchne na povrchu, ozlétnou se ty střepiny vějířovitě – tím, že to bylo vějířovitě, tak jemu se nic nestalo.“