Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vladimír Dousek (* 1942)

• narozen 26. ledna 1942 v Praze, větší část dětství prožil v Černošicích

• po maturitě na gymnáziu se vyučil fotografem a fotografování se věnuje celý život

• vystudoval kameru na FAMU

• dva roky povinné vojenské služby strávil v Milovicích, kde zažil i invazi vojsk Varšavské smlouvy

• v roce 1970 nastoupil do literárně-dramatické redakce Československé televize a působil zde následujících 40 let

• podílel se na tvorbě desítek inscenací, filmů, divadelních záznamů, televizních pohádek

• vydal několik knih s fotografickou tematikou, své fotografie i vystavoval

Příběh Vladimíra Douska se ve všech fázích jeho života točí kolem tří hlavních témat – fotoaparátu, kamery a řeky Berounky. Focení je mu koníčkem již od dětských let, kameramanství se věnoval ve své profesi téměř čtyři desetiletí a láska k Berounce se prolíná celým jeho životem.

Vladimír Dousek se narodil v lednu roku 1942 v Praze. S končící válkou začal být pobyt v Praze nebezpečný kvůli časté hrozbě náletů. Spolu se sestrou a prarodiči se proto na konci války odstěhoval na chatu do bezpečnějších Černošic. „V květnu šli přes Černošice vlasovci a přes plot jsem sledoval, jak kolem jezdí vlaky s vojenskou technikou,“ vybavuje si Vladimír Dousek útržky vzpomínek z doby, kdy mu byly tři roky. Do Černošic se pak rodina vracela i v dalších letech, pouze zimu trávili v Praze. S kamarády prožil spoustu dobrodružství u řeky Berounky, která ho okouzlila na celý život.

Fotografem díky dědečkovi

„Když mi bylo dvanáct let, dostal jsem od dědečka k Vánocům první fotoaparát značky Altissa,“ vysvětluje Vladimír, jak se dostal k zálibě ve fotografování. Po maturitě na gymnáziu se vyučil fotografem a poté se přihlásil ke studiu kamery na pražské FAMU. Po ukončení vysoké školy ho čekala ještě povinná vojenská služba, kterou prožil ve středočeských Milovicích. „Tam měly základnu všechny spřátelené armády,“ přibližuje situaci v Československu zkraje roku 1968. „Někdy v květnu všichni odjeli, zůstali tam jen Rusové. Když sem pak v srpnu vpadli, už to tam měli dávno připravený.“

Od focení k filmování

Po návratu do civilu dostal Vladimír nabídku pracovat v tehdejší Československé televizi. Až do svého odchodu do důchodu tak stál za kamerou při natáčení desítek inscenací, pohádek, záznamů koncertů, divadelních her i přímých přenosů Pražského jara. Vybavuje si setkání s mnoha slavnými herci a herečkami tehdejší doby. „Byla normalizace, točilo se spoustu blbostí, ale i pěkných věcí, za které se člověk nemusel stydět,“ popisuje pamětník. Zmiňuje například práci na inscenacích s historickou tematikou. „Dneska se kolikrát dívám na televizi a zjistím, že jsem na tom dělal,“ dodává pobaveně. Podle svých slov se ročně podílel na natáčení 20 až 25 pořadů.

Údolí Berounky

Svou budoucí manželku potkal Vladimír na koupališti, kde jinde než u Berounky. Založili spolu rodinu a k Berounce se vraceli i nadále. Spolu s dalšími kamarády jezdili na vodu i s malými dětmi. „Berounka je bezpečná řeka, a strašně krásná,“ říká. Kromě vodáctví se věnovali i dalším rekreačním sportům, např. lyžování nebo turistice. „Když přišla velká voda, jezdili jsme na kánoích po zaplavených loukách, v zimě jsme tam i bruslili,“ připomíná dobu, kdy Berounka pravidelně v zimě zamrzala.

Na možnost propojit fotografování a lásku k Berounce přivedl Vladimíra až návrh stavby přehrady. „Hrozilo, že ta nejkrásnější část řeky by se zničila nějakou přehradou, kterou už zničili nádherný vltavský údolí, které bylo plné starých mlýnů. A s Berounkou by to dopadlo taky tak,“ popisuje dobu, kdy se rozhodl vydat knížku fotografií, aby zůstalo pro budoucnost zachováno, jak okolí Berounky kdysi vypadalo. Nápad na vybudování přehrady byl naštěstí časem zavržen, ale jak říká Vladimír, „to se může kdykoliv změnit“, a je rád, že knihu Putování krajinou Berounky mohl vydat. Při stém výročí vzniku Československa vydal i knížku s porovnávacími fotografiemi z Černošic. „Podle starých fotek jsem vyfotil stejná místa po sto letech,“ říká a přibližuje, jak se Černošice za jeho života změnily.

Nahrávka vzpomínek Vladimíra Douska vznikla v rámci natáčení projektu Příběhy našich sousedů. Když si děti z projektu prohlížejí velkoformátovou fotografii z listopadové revoluce, nezapře v sobě Vladimír Dousek fotografa. „Počkejte chvíli,“ říká a rychle se shání po fotoaparátu. „Já si vás s tím vyfotím.“