Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Věra Doušová (* 1947)

• narodila se 8. června 1947 v Praze

• v letech 1966 - 1970 studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy

• po vysoké škole pracovala ve vydavatelství Magnet a učila na základní škole

• v roce 1975 získala studijní pobyt v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV

• po účasti na pohřbu Jana Patočky musela místo opustit

• po vzniku Charty 77 se podílela na šíření samizdatové literatury z Francie

• s Jiřinou Šiklovou pracovala jako uklízečka v univerzitní knihovně

• v letech 1983 - 1989 jezdila s Československým lunaparkem po SSSR jako učitelka, tlumočnice a ekonomka

• na začátku 90. let pomáhala s přesídlením volyňských Čechů od Černobylu jako koordinátor na Ukrajině

• věnovala se projektům pro uprchlíky

• pracovala pro Nadaci Dětský mozek a Olivovu nadaci

• v roce 1997 založila občanské sdružení Sedm paprsků, aby mohla realizovat projekty pro integraci dlouhodobě nezaměstnaných a ohrožených sociálním vyloučením

• od roku 1997 dováží kompenzační pomůcky ze Skandinávie

• v roce 2006 založila Mezinárodní krajanský festival

• třináct let působila jako místostarostka MČ Praha Dolní Chabry

• je ředitelkou Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj

Věra Doušová, za svobodna Melzerová, se narodila 8. června 1947 v pražských Vršovicích do rodiny dvou novinářů. Léto často trávila u své babičky ve středočeských Kamenných Žehrovicích, kde se hodně pohybovala kolem zvířat. Není proto divu, že se chtěla stát zvěrolékařkou, později lékařkou. Nesplnilo se jí ale ani jedno z těchto přání. Její rodiče totiž přihlášku na tyto obory nepodepsali, a tak nakonec studovala psychologii a sociologii.

Před sametovou revolucí pracovala několik let v Sovětském svazu, proto ji také v roce 1990 oslovil tehdejší prezident Václav Havel: „Říkal, že byl v Moskvě v lednu 1990, že ho tam oslovili krajané s peticí podepsanou a prosili českou vládu, aby jim dovolila přestěhovat se do Čech. Protože ty vesnice, které jsou blízko Černobylu, tam hrozí, že by lidé zahynuli. A pan prezident řekl, že já umím dobře rusky, znám ruské prostředí a abych tam jela a zmapovala terén, jestli je ta situace opravdu taková, jestli ti lidé jsou pracovití, přičinliví. Jestli si zaslouží, abychom se o ně starali.“ V letech 1991 až 1993 se tak i díky Věře Doušové podařilo přesídlit asi 1860 krajanů. Většinou to byli lékaři, učitelé nebo umělci, kteří to po příchodu do Čech neměli jednoduché – trpěli následky výbuchu atomové elektrárny v Černobylu, a navíc neuměli moc česky. Když po dvaceti letech vedla Věra Doušová mezi těmito přesídlenci výzkum, velmi mile ji překvapily výsledky. Zjistila totiž, že jejich integrace se zdařila a že nikdo z nich za celou dobu nebral žádné příspěvky na bydlení nebo podporu v nezaměstnanosti. Od té doby má ke krajanským sdružením velmi blízko. Vede sdružení volyňských Čechů a pořádá krajanský festival.

V 90. letech Věra Doušová také zakládala občanské sdružení Sedm paprsků, které původně fungovalo jako psychologická poradna pro rodiče dětí s handicapem. Jeho zaměření se ale postupně rozšiřovalo – například o krajany, seniory, resocializační kurzy pro lidi bez práce nebo tábory pro děti krajanů. Od roku 1997 společně s manželem jezdila do Švédska pro rehabilitační pomůcky, jež v České republice rozdávali těm, kteří je nejvíc potřebovali. Jako předsedkyně Sedmi paprsků byla zvolena i do vedení potravinové banky, kde působí dodnes.

Její velkou zálibou je zpěv a se svým pěveckým sborem často jezdí do zahraničí ke krajanským spolkům, kde kromě koncertování vedou i workshopy českých národních písní. Se sborem se tak podívala třeba do Spojených států, Švédska, Norska, Chorvatska nebo Maďarska.

Věra Doušová si neumí představit, že by dělala něco, co ji nebaví. Když ji to náhodou přepadne, vezme si dovolenou a týden si odpočine. Pak začne znovu, aby vše, co ve svém životě dělá, dělala s radostí.