Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Milan Drbohlav (* 1941)

• narodil se 4. května 1941 v Blatné

• zažil osvobození americkou armádou

• v letech 1959 až 1961 absolvoval nástavbové studium na Střední průmyslové stavební škole v Kadani

• v letech 1961 až 1963 vykonával základní vojenskou službu v Karlových Varech

• v roce 1964 se oženil, s manželkou má dvě dcery

• až do roku 1991 pracoval u Pozemních staveb Karlovy Vary, poté až do odchodu do důchodu v roce 2003 v jiných firmách v Karlových Varech

Milan Drbohlav se narodil roku 1941 v Blatné v jižních Čechách. V rodném městě zažil konec války a příchod amerických vojsk.  

V roce 1959 nastoupil na Střední průmyslovou stavební školu v Kadani, kde studoval dvouletou nástavbu. Studium bylo zaměřené pouze na technické předměty a školu zakončil diplomovou prací a složenou maturitou. V srpnu roku 1961 byl povolán k výkonu základní vojenské služby v Karlových Varech, kde sloužil až do září roku 1963, a poté v Karlových Varech už zůstal. O měsíc později byl až do června roku 1964 zaměstnán v projekci u Západočeského průmyslu kamenné Karlovy Vary, avšak tento podnik byl v červnu zrušen a přestěhován do jižních Čech.

Ve stejném roce se udála pro Milana Drbohlava životní událost, která ovlivní každého člověka. V červnu 1964 si vzal slečnu Janu Diesslovou, se kterou se už delší dobu znal. Jejich manželství vydrželo až dodneška. Čtyřiadvacátého listopadu roku 1966 se jim narodila první dcera Michaela a o pět let později se jim 22. března narodila druhá dcera Martina. Roky šťastně plynuly až na události, které ovlivňovaly náš stát a obyvatelstvo v něm. Jedenadvacátého srpna 1968 se Karlovými Vary prohnaly tanky vojsk Varšavské smlouvy se záměrem potlačit uvolněnou atmosféru v tehdejším Československu. Milan Drbohlav byl při tom. Jako všichni lidé měl obavy o své blízké a nevěděl, co se děje... Přesto nezůstal sedět ustrašeně doma.  

Lidé sepisovali petice

V osmašedesátém roce docházelo už k nějakému dění během jara a léta. Proto se tomu možná říkalo Pražské jaro a šlo o pokus některých představitelů komunistické strany vybudovat zde socialismus s lidskou tváří. Bylo kolem toho hodně polemiky, hodně debat, formovalo se nové křídlo ústředního výboru a stále to vypadalo, že to nějak dopadne. A právě tento rok vyšlo na Československou republiku společné cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Každý rok se odehrávalo v jiném státě a v roce 1968 mělo název Vltava. V červenci roku 1968 tedy probíhalo společné cvičení vojsk Varšavské smlouvy a po jeho skončení se vojska měla odebrat zpět na své základny. Vojska však zůstala stát na hranicích tehdejšího Československa. Situace byla velmi napjatá a nikdo vlastně nevěděl, proč tu zůstala. A pak zasáhla naši vlast historicky známá událost – 21. srpen. Pamětník nevěřil, když mu volal kamarád, že naši vlast obsazují cizí vojska. Ale pak pochopil a jen v pyžamu rodina vyběhla ven sledovat, co se děje.

Pamětník k tomu říká: „Pustili jsme si rádio, kde hlásili, že o půlnoci seskočili parašutisti, obsadili Hrad, obsadili ÚV KSČ a letiště, že přistála transportní letadla na Ruzyni a odtamtud vyjíždí technika, vojáci atd. Tak jsme na sebe hodili, co se dalo, a v pyžamech jsme vylítli ven. Tady už byla plná ulice lidí, a na balkonech, v županech a v pyžamech, a už jsme slyšeli kravál a hrnuli se ulicí tady dolů Bezručovkou do města. Tak jsme šli na Palačák a tam jsme je viděli zdálky, ty šedivé příšery.“ Následujícího dne šel Milan Drbohlav jako obvykle do práce na stavbu budoucího hotelu Thermal. Ten den se však nepracovalo a všichni debatovali o tom, co bude následovat.

Atmosféru setkávání s ruskými vojáky Milan Drbohlav vylíčil následujícími slovy: „Ty byli vyjukaní, ty vůbec nevěděli, kde jsou. Nějaký odvážlivci se jich ptali, co tady dělají a jestli ví, kde jsou. Oni vůbec nevěděli, že jsou v Československu. Dostali rozkaz, ráno nebo v noci, překročit hranice a nebyly to posádky, jak jsme se potom domnívali, že to byly posádky tady dislokované, v NDR, ale úplně stažené odněkud z vnitřního Ruska, takže chudáci vůbec nevěděli, kde jsou.“

Pamětník se také podílel na výstavbě základní školy na sídlišti ve Staré Roli. Po několika dnech se stal svědkem další události, tentokrát spíše humorné. Dva tanky spadly do řeky Ohře, protože je most neunesl. Lidé si však nenechali invazi jen tak líbit. Probíhaly demonstrace, manifestace, lidé sepisovali petice a vyvěšovali posměšné transparenty.

Autoři „zvacího dopisu“ nebyli potrestáni

Do 4. listopadu 1968 opustily Československo armády PLR, NDR, MLR a BLR. Sovětská armáda po okupaci zůstala na území Československa až do roku 1991 v odhadovaném počtu okolo 150 000 osob v třiatřiceti lokalitách. Do užívání jí byly předány celé vojenské prostory (například Milovice, Libavá, Ralsko), kasárny (například Horňátky, Rokytnice v Orlických horách, Česká Třebová, Josefov) i některé civilní objekty (například nemocnice Kostelec nad Černými lesy či vojenská nemocnice v Josefově).

V Milovicích bylo zřízeno velitelství sovětské Střední skupiny vojsk a vybudováno de facto nové město s tisíci byty. Ačkoliv česká i slovenská veřejnost invazi vojsk odsoudila, autoři tzv. zvacího dopisu, kteří se i podle tehdejších zákonů dopustili vlastizrady, nebyli nikdy potrestáni.

Pracovní úspěchy v Pozemních stavbách

Od července roku 1964 do dubna roku 1991 byl Milan Drbohlav zaměstnán v podniku Pozemní stavby Karlovy Vary, kde pracoval na územním závodu. Začínal na pozici kalkulanta, postupem času se vypracoval na přípraváře výroby a nakonec až na pozici samostatného přípraváře. Kromě jiných významných staveb pracoval na projektu a výstavbě televizního vysílače na Klínovci. V květnu roku 1991 se začaly Pozemní stavby rozpadat na samostatné menší společnosti a takto vznikla První stavební akciová společnost Karlovy Vary. V ní pracoval až do června roku 1998 jako přípravář výroby a také jako vedoucí přípravy. Od června 1998 začala mít společnost ekonomické problémy a po dlouhých dvou letech došlo v únoru roku 2000 ke krachu. Po úpadku společnosti Pozemní stavby pamětník od roku 1998 až do ledna 2000 pracoval v technické Realitní kanceláři HUP – servis. Firma se zbývala údržbou objektů a nemovitostí, jako jsou opravy domů, fakturace atd. Od února 2000 přešel do společnosti Tima s.r.o. Karlovy Vary, kde pracoval na pozici přípravy výroby, zpracovával a připravoval podklady pro veřejné soutěže. K 13. lednu 2003 Milan Drbohlav ukončil pracovní poměr a odešel do důchodu.