Josef Dufek

„Tak chtěli za každou cenu do teho dostat rodiče. Jak to je možné… Byl na půdě. Oni nevěděli. Jídlo, no to jsem ukradl. Večer, no tak vodu, to šel a umyl se, záchod byl na dvoře, nemusel nikde chodit. Oni to nevěděli… Věděli, samozřejmě, věděli, ale chtěl jsem je uchránit. Nechtěl jsem, aby se tam dostali. Skrz to bylo výslechů, celý den mě tam drželi jednou a maminka, že je zavřená už, papírky si nosili pořád, to bylo takový.“ (To vás zavřeli v roce 1950?) „Ne, 1949, 22. září. Došli do Boleradic. Ráno, za dědinou máme pole, jsem kopal brambory, natahl nať a teď naráz dva chlapi, pod žebrama pistolu: ,Půjdete s námi, nebraňte se, jinak použijeme zbraň.' A byl jsem hotový. Dali mně želízka a už jsem valil. Zavezli mě domů, udělali prohlídku tady a zavezli do Brna na Příční. První to bylo policejní ředitelství a potom ta Příční. ,Cos udělal?' – ,Nic.' – Bác mě po hubě: ,My za nic nezavíráme.' A potom mě zavezli na tu Příční, tam mě vyšetřovali. Dali mně tužku a papír a: ,Piš.' – ,Nevím, co budu psat.' Já jsem nevěděl, co ví nebo neví. Až se mě začali vyptávat, tak už jsem mohl na to reagovat. Viděl jsem, co ví anebo neví. Já jsem jim nemohl vykládat, protože my jsme měli letáky a barco, já jsem nevěděl, co mají. Jestli ví něco jinýho, nebo… To jsem já vůbec nepočítal, že by se to mohlo nějak prozradit.“

„Zkraju jsem dostal. Já jsem měl nos přeražený a tady loket mám naražený, jak mě shodili ze židle. To jsem měl řetízky dycky, to bylo všecko… A trochu žebra tady dostaly zabrat. Já jsem, když mně dal facku, tak už jsem s ním nemluvil a oni věděli, že hold se už nic nedozví. Ale měli jinou metodu a to vás nervuje. Pořád si donášeli papírky různý, šuškali si a na to se ptali, na to, nevěděla jste proč, kam míří nebo co. To vás hrozně štve. Když nevíte, co z nich vyleze. To byl nejhorší trest pro mě. Tam to bylo tak zařízený. Oni, když měli nějaký případ, se jim podařilo vyřešit, tak dostali povýšení. Tam bylo šedesát podporučíků a poručíků. Ti grázli za to dostávali pecku, byli tři vždycky, každý dostal dvacet pět tisíc, povýšení a dostali na jednu noc poukázky, mohli s rodinou jít do varieté, kabaret, tam mohli celou noc řádit.“