Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Roman Dvořák (* 1958)

• narodil se 31. července 1958 v Brně

• v roce 1968 vstoupil do skautského oddílu

• po roce 1970 se oddíl stal součástí pionýrské organizace

• byl aktivní ve čtyřech výchovných a sportovních organizacích

• od roku 1974 se podílel na vedení oddílu

• vystudoval Elektrotechnickou fakultu VUT

• pracoval jako programátor a analytik v oboru informačních systémů a technologií

• řadu let působil jako vedoucí pionýrské skupiny

• po roce 1990 transformace skautského střediska

• je předsedou okresní rady Junáka v Brně a v Junáku zastává i další funkce

Skautské začátky

Roman Dvořák přišel na svět v roce 1958 a vyrůstal v Brně. V devíti letech se přes spolužáka dostal do turistického oddílu: „Udělali jsme nějaký dva vejlety, ale ono to pak nikam nevedlo, byla to plytká činnost.“ Když si doma stěžoval, že už to skončilo, poslal ho otec přečíst si skautskou nástěnku. „Tak jsem si přečetl adresu, řekl jsem, chtěl bych mezi vás chodit, a tím to bylo.“ Tak se jako desetiletý v roce 1968 dostal do skautského oddílu Dvojka Brno, kam brzy přivedl i mladšího bratra. Oddíl nabízel atraktivní program a naučil se tam věci, kterými před spolužáky budil obdiv. Třeba když jeden z nich kritizoval tradiční skautskou disciplínu – uzlování: „Tak jsme udělali kanadský pouta, přivázali toho kverulanta k židli a odvazovat ho musel pan učitel; sice z toho byl průšvih, no ale na druhé straně byli další tři zájemci o členství, to zaujalo.“

Oddíl byl založen již v roce 1919 a nikdy nepřerušil činnost, i když fungoval pod hlavičkou různých organizací a v době protektorátu nevyvíjel žádné oficiální aktivity. Roman Dvořák, skautskou přezdívkou Rejpal, se kromě intenzivní oddílové činnosti zvládl věnovat ještě sportovní střelbě a Masově-branným sportům v rámci Svazarmu, chodil také do turistického oddílu v rámci ČSTV (Československého svazu tělesné výchovu a sportu). Téměř každou volnou chvíli měl zaplněnou: „Mně to nevadilo, co bych dělal o víkendu jiného.“ Souběžné členství ve čtyřech organizacích mu umožňovalo účastnit se řady závodů: „Čtvery příspěvky. Ale také čtvery závody, které se daly vyhrát.“

Pod hlavičkou Pionýra

V roce 1970, po zákazu Junáka, se vedení oddílu rozhodlo přejít pod Pionýr, což projednalo také s rodiči chlapců. „Najednou jsme museli sundávat z nástěnek lilie a nahrazovat je těma pitomýma pionýrskýma znakama. Ale my jsme to nenosili, my jsme odmítali nosit jak šátky, tak odznaky.“ Tato změna s sebou přinesla některé nové povinnosti, například účast v prvomájových průvodech. Také se snažili získat „plusové body“ reprezentací na závodech: od roku 1971 do roku 1983 vyhrávali všechny pionýrské závody v Brně.

Cesta vedoucího

V deváté třídě, v roce 1974, se Roman Dvořák začal podílet na vedení, nejprve jako rádce a později také jako kronikář. Následně se angažoval ve vedení předškoláků: „To mě těžce vyučilo, ty děti jsou jako pytel blech.“ O tři roky později, v roce 1977, se stal zástupcem vůdce a po dalším roce vůdcem oddílu, což mu vydrželo až do vojny. Poté pamětník pracoval jako vedoucí analytické skupiny a ujal se funkce vedoucího pionýrské skupiny – velikostí podobné skautskému středisku – dva roky vedl také rovery, bavilo ho chystat pro ně náročný program. Na otázku, proč se vedení věnoval, Roman Dvořák odpovídá lakonicky: „To nevím, to tak prostě vyplynulo.“ Středisko bylo čistě chlapecké, což považuje za výhodu, program je pak možné snadněji přizpůsobit na míru – vyjít potřebě kluků soutěžit, dělat fyzicky náročné věci, ale i třeba naučit se vařit.

Porevoluční vývoj

V listopadu 1989 se pamětník zapojil do stávkového výboru v rámci Zbrojovky a jednu chvíli se stal i jeho předsedou. Brněnská Dvojka v roce 1990 přešla zpět pod Junáka. Roman Dvořák nevidí velký rozdíl mezi mladými lidmi dříve a dnes: „Je to čím dál stejný, už asi 20 000 let.“ Pouze tělesná zdatnost byla podle něj dříve lepší. Skautské ideály považuje za stále platné, rád by, aby byl skauting pro děti atraktivnější, jak to v době svých skautských začátků zažil on sám. Stále zůstává členem Dvojky.