JUDr. Václav Eliáš

* 1929  †︎ 2017

  • „Měl jsem dost literatury a oni mně psali různé vyjádření, takže když to tady puklo, tak jsem se hlásil a dokládal jsem tady ty dopisy a pak jsem začal dálkově studovat práva, a dokonce mně ty dva roky uznali a došlo ke kuriózní situaci, když jsem začal bojovat o rehabilitaci, tak jsem začal psát různé dopisy a donesl jsem tam ten poslední dopis, kterým mě uznávají za rehabilitovaného studenta, ten ouřada mi říkal, když mám vše v pořádku, tak mohu přijít na promoci... rovnou... a po promoci jsem šel do bohunických cihelen.“

  • „Já říkám, že jsem měl pokaždé kliku, že se všechno obrátilo v lepší, místo abych skákal někde po cvičáku, tak jsem pracoval na stavbách a žádná buzerace nebyla, oni pak u těch pétépáků přišli na to, že velitelé byli odměňováni podle plnění plánů, tak si nemohli moc vyskakovat a dávali si pozor.“

  • „Tam se scházely zajímavé figury, tam byl jeden nadporučík a prvně jsem koukal, jestli je nadporučík, nebo poručík, takže to byl nadporučík Brajer, pak jsme měli bezvadného poručíka a toho dali k nám kvůli tomu, že mu u bojového útvaru ukradli auto, ale měl jednu nectnost, že když se vrátil opilý z hospody, tak začal střílet z pistole, a to nebylo to pravý, takže takové obveselení tam bylo taky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 25.04.2017

    (audio)
    délka: 02:22:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když mě vyhodili z právnické fakulty, tak jsem utekl k divadlu a stal jsem se tanečníkem

Fotka z mládí
Fotka z mládí
zdroj: Vlastní

Václav Eliáš se narodil 27. září 1929 v Plzni. Rodina se několikrát stěhovala a jednu dobu žila také v Břeclavi. Pamětník navštěvoval v Břeclavi obchodní akademii a běžně se stýkal jak s českými studenty, tak i s těmi německými, ale po vypuknutí druhé světové války začalo mezi oběma skupinami panovat napětí. Po skončení druhé světové války se rodina přestěhovala do Brna a začala nová doba. Moci se chopili komunisté. To znamenalo pohromu pro otce Václava Eliáše, který vystudoval za Rakouska-Uherska práva a nebral si servítky. Jednoho dne nahlas pomlouval komunisty a někdo ho udal. Na základě udání ho poslali do uranových dolů na nucené práce, odkud se vrátil s podlomeným zdravím. Rodinu musela začít živit matka, která byla do té doby v domácnosti. Otec už se nikdy do advokacie nevrátil. Jeho syn Václav Eliáš se rozhodl také vystudovat práva, úspěšně složil přijímací zkoušky, ale po roce ho z fakulty vyhodili, poněvadž jeho rodina měla politický škraloup. V roce 1951 byl poslán k PTP. Po dvou letech ho propustili a on se opět pokusil dostat na práva. Zpočátku neúspěšně, ale jeho vytrvalost ho nakonec vrátila do studentských lavic, odkud odešel s titulem JUDr. Otec se jeho promoce nedožil. Pamětník pracoval posléze v Cihelnách Gustava Klimenta jako podnikový právník. Poté nastoupil do bytového družstva, kde setrval až do důchodu. Bydlí v Brně a je rozvedený.