Přese všechno jsem prožila hezký život
Josefa Eliášová, rozená Pavelcová, se narodila 16. února 1945 na statku v Dolních Nerestcích u Mirovic na Písecku. Její otec Josef Pavelec odmítl jako největší sedlák v obci vstoupit počátkem 50. let do jednotného zemědělského družstva (JZD), komunistické represe na sebe nenechaly dlouho čekat. Pravidelné prohlídky statku příslušníky Státní bezpečnosti, postupné zabavování strojů a neustálé navyšování dodávek skončilo v březnu 1956 několikaměsíčním uvězněním otce a příkazem k vystěhování z obce. Rodina se přestěhovala k otcově sestře do Příbrami. Josef Pavelec byl odsouzen ještě v roce 1960, záhy jej ale propustili na amnestii. Josefa vystudovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Příbrami a v letech 1963 – 1967 Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Učila na Dobříši a až do důchodu na různých základních školách v Příbrami matematiku. V éře uvolnění v roce 1968 byl její otec rehabilitován, ale s návratem na statek rodina ani po deset let trvajících soudních sporech neuspěla. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožila na léčebném pobytu ve Františkových Lázních. Téhož roku v prosinci se vdala a má s mužem dvě děti. V 70. letech oba propadli jachtařské vášni a lodě nejen stavěli, ale i za totality se jim dařilo jezdit s nimi po světě jako průvodci. To až do roku 1984, kdy jim z jednoho zájezdu do Jugoslávie uteklo celkem deset lidí do Ameriky a Austrálie. Ze zaměstnání tehdy vyhodili jen manžela, ji ne. V listopadu 1989 převzala na škole zástupnictví po jedné člence komunistické strany, kvůli vážné nemoci ve funkci vydržela jen do prosince 1990. Do školství se později vrátila a matematiku učila ještě v sedmdesáti letech. Potíže s vlastnictvím rodného statku trvají dodnes. V době natáčení v roce 2022 žila v Příbrami.