Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Libuše Fajtlová (* 1932)

• narozena 23. března 1932 v Kladně, vyrůstala v dělnické rodině

• v červnu 1942 pozorovala dým nad vypálenými Lidicemi

• otec v 50. letech odsouzen ve skupinovém procesu a vězněn v Ilavě

• brzy po návratu z vězení otec zemřel

• po roce 1968 podrobena stranickým prověrkám

• spoluzakladatelkou Spolku krušnohorská krajka

• v roce 2022 žila v Chebu

Vyrůstala v Kladně, v ryze dělnické rodině. Její rodiče se po druhé světové válce stali členy komunistické strany, byli to komunisti vnitřního přesvědčení, jak jejich dcera Libuše popisuje. Do KSČ záhy vstoupila i ona. Během studií jednoročního maturitního kurzu je navštívil děkan pedagogické fakulty s tím, aby maturanty naverboval k vysokoškolskému studiu v Olomouci – proto, že Morava je silně náboženská.

Vzápětí komunistická prokuratura zavlekla jejího otce do skupinového procesu. Od soudu si odnesl několik let vězení a brzy po návratu na svobodu zemřel. Stranickou legitimaci si Libuše ponechala i po srpnu 1968, kdy absolvovala stranické prověrky, a z komunistické strany vystoupila až po roce 1989.

„Legitimace jsme odevzdali s tím, že členství ve straně nám už nic neříkalo,“ vypráví Libuše Fajtlová. „Takzvaně nebylo za co bojovat, nebylo žádného dalšího cíle a důvodu, proč ve straně setrvat. Vždycky jsem si myslela, že ve straně měl člověk určitou jistotu, která se ale najednou rozplynula.“

Buď věrna práci, vlasti a národu

Libuše Fajtlová, rozená Datlová, se narodila 23. března 1932 v Kladně, v tehdy ještě samostatné obci Rozdělov. Její rodiče Julie a Václav Datlovi se vzali v roce 1927 a bydleli v malém domě s dalšími čtyřmi rodinami.

Otec Václav pocházel ze čtyř sourozenců. Nejprve se živil jako dělník na železniční dráze a časem se podle pamětnice z neznámých důvodů dostal na pozici v kanceláři. Matka Julie pocházela z podobných poměrů jako její manžel – dvě sestry se živily jako posluhovačky a další dvě sestry dělaly stejně jako Julie prodavačku. „Tatínek mi do památníku napsal: ‚Buď věrna práci, vlasti a národu.‘ Vychovávali mě k tomu, abych měla ráda lidi, svoji vlast a domovinu,“ vzpomíná pamětnice na svého otce.

Když nacisti vypálili Lidice, pozorovali jsme oblaka kouře

V době německé okupace navštěvovala Libuše Fajtlová měšťanku v Kladně. Jen několik kilometrů odsud nacisti v roce 1942 vypálili obec Lidice. Onoho dne, 10. června, si Libuše myslela, že se na hutích vylévá struska.

„Když zapálili Lidice, kouř se nesl nahoru do oblak. Spousta lidí stála na silnici směrem ke kostelu a dívala se na černá oblaka. Až později jsme zjistili, co se stalo. Pak jsme se dozvěděli, jak dopadli muži a že nacisti odvlekli ženy,“ vypráví Libuše Fajtlová, které bylo tehdy deset let a připomíná i konec války, s nímž se navrátily i některé lidické ženy. „Tenkrát se proslechlo, že přiváží lidické ženy z koncentračního tábora Ravensbrück. Babička mě vzala a jely jsme k reálce, kde byly ženy ubytované a kam jim lidi nosili řadu věcí, protože přišly o všechno.“

Otec si přál, abych vstoupila do Pionýra

Vítězná euforie v Československu byla strhující. Vývoj politických událostí ovlivňoval i rodinu Datlových a Julie i Václav se po válce stali členy Komunistické strany Československa. Ve stejné době vstoupila jejich dcera Libuše do obnoveného skautského oddílu, ale činnost Junáka komunisti zanedlouho po komunistickém převratu v roce 1948 zakázali a Libuše se zařadila do Pionýrské organizace Československého svazu mládeže, jež vychovávala k budování socialismu. „Tatínek chtěl, abych vstoupila do Pionýra. Abych pravdu řekla, být u pionýrů nebo u skautů, přišlo mi to jedno a to samé, pokud nešlo o ideovou část, která nás stejně nezajímala,“ zdůvodňuje Libuše Fajtlová.

Morava je silně náboženská, lákal studenty děkan fakulty

Po měšťance Libuše docházela po dobu jednoho roku na učební kurz v klášteře, který se zaměřoval na psaní na stroji a těsnopis, jelikož si její otec přál, aby se jednou jeho dcera stala úřednicí. Byla to pro ni zajímavá zkušenost, nahlédnout do prostředí, které bylo naprosto rozdílné od toho, co vídávala ve své rodině.

Později pak pracovala v železničním skladu, kam jí přišla nabídka doplnit si maturitní zkoušku. Jednalo se o další jednoroční kurz, takzvanou přípravku zakončenou v roce 1949 maturitní zkouškou.

„Do školy tehdy přijel děkan pedagogické fakulty z Olomouce. Dělal u nás nábor, protože chtěl, abychom šli studovat do Olomouce. A to prý proto, že Morava je hodně náboženská. Neměli jsme s tím problém a mělo to i určité výhody – například jednou měsíčně jsme dostávali tisíc korun na nákup učebnic,“ vypráví Libuše Fajtlová, která se od roku 1948 stala členkou komunistické strany.

„Protože jsem pocházela z dělnické rodiny, bylo téměř automatické, že děti komunistů budou v členství pokračovat. I když u nás to nakonec dopadlo tak, že tatínek skončil v padesátých letech v kriminále ve slovenské Ilavě.“

Vězněnému otci chtěla ukázat těhotenský průkaz

Okolnosti, které vedly k odsouzení a posléze uvěznění jejího otce, však nejsou Libuši Fajtlové známy nebo o nich alespoň nehovořila a doma prý zlikvidovali i většinu dobových materiálů. Svého otce přesto v roce 1958 navštívila ve vazební věznici Pankrác. V té době čekala se svým manželem příchod prvního potomka.

„Když jsem jela do věznice Pankrác, chtěla jsem mu ukázat těhotenský průkaz. Bachař mě okamžitě okřikl, že nemohu nic ukazovat. Tak jsem mu pouze řekla, že čekám miminko a to bylo vše. Na Slovensku ho pak navštívila už jen maminka s bratrancem,“ vzpomíná Libuše Fajtlová. „Táta byl zavřený a ten pocit křivdy ve vás vždycky zůstane, i když to byl režim, na který si nemůžu stěžovat.“

Jejího otce Václava Datla propustili z věznice pravděpodobně roku 1962, tedy v roce prezidentské amnestie. K rodině se vrátil naprosto jiný člověk a pobytu na svobodě si už příliš neužil – dva roky nato totiž zemřel.

Jednalo se o to, zda rodinu uchránit, nebo ne

Pedagogickou fakultu dokončila Libuše Fajtlová v roce 1954 a začala s výukou v Hejčíně. Během studií v Olomouci poznala svého budoucího manžela, se kterým se v roce 1956 přestěhovali na druhou stranu republiky do Chebu. Sháněli tu vyučující, kterým by náležel i učitelský byt. Od roku 1956 tak manželé Fajtlovi začali vyučovat na tamní jedenáctiletce. Libuše vyučovala matematiku a fyziku a manžel Jaroslav tělocvik. Později, v letech 1961–1964, zastával funkci ředitele základní školy, krátce i gymnázia, a mimo jiné vedl vodácký a turistický oddíl.

Po vpádu okupačních vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zůstala Libuše Fajtlová i její manžel nadále členy komunistické strany. S nástupem normalizace se rozeběhly přísné stranické prověrky. Vyloučení nebo vyškrtnutí členové byli často nuceni nastoupit do podřadných povolání a na jejich místa přišli nekompetentní přisluhovači strany.

Jedna z otázek se například týkala souhlasu či nesouhlasu s „bratrskou pomocí spřátelených armád“, jak KSČ přejmenovala okupaci. „Byli jsme prověřeni a asi i souhlasili se vstupem vojsk. Nevybavuji si to přesně. Svým způsobem se jen jednalo o to, zda rodinu uchráníme, nebo ne. Žili jsme pro sebe a hleděli si svého. Věnovali se sportu, táborům a kroužkům, takže tyhle věci šly jaksi bokem,“ vypráví Libuše Fajtlová, která svou stranickou legitimaci odevzdala až po roce 1989.

Libuši Fajtlové učarovala místní paličkovaná krajka a po odchodu do penze roku 1987 se vzdělávala u našich předních krajkářek. Základy jí poskytla Hana Jánská a pokračovala v kurzech na pražských Vinohradech, které vedl baletní tanečník Doležal. Následovala pak ještě řada kurzů, ve kterých zdokonalovala různé techniky paličkování.

V Chebu k ní brzy začaly docházet další a další zájemkyně, které se chtěly této ruční práci naučit, a jejich počet postupem času narůstal. Za posledních 20 let se pod vedením Libuše Fajtlové učilo více jak 40 žen. Paličkované krajky prezentují pod názvem Chebské krajkářky a spolupráci utužují i s krajkářkami ze sousedního Německa. Libuše Fajtlová patří v oboru paličkování k místní špičce a je spoluzakladatelkou Spolku krušnohorská krajka.