Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Leopold Färber (* 1928  †︎ 2015)

• narozen 31. října 1928 ve Staré Haliči na Slovensku, vyrůstal v Boskovicích

• otec Žid, matka věřící katolička - smíšené manželství je za války uchránilo před deportací do vyhlazovacího tábora

• jako kluk dělal Leopold, přezdívaný Hurvínek, spojku – přenášel zprávy mezi protinacistickými odbojovými skupinami

• po roce 1948 pokračuje v odboji, s bratry Josefem a Františkem Markovými založil skupinu, která chtěla mj. poškodit tajně získanými výbušninami policejní školu

• výbušniny však nešťastnou náhodou explodovaly u Färberů v bytě, Leopold přišel o oko

• Státní bezpečnost ho zatkla spolu s Josefem Markem v květnu 1950, poté, co děti z jeho skautského oddílu rozhazovaly po kraji letáky s nápisem „Smrt komunismu!“ - Leopold Färber o tom nevěděl, děti jen nevědomě inspiroval svým vyprávěním o válce

• odsouzen na šestnáct let vězení, odseděl si osm

• po propuštění na přímluvu strýce (vysoce postavený komunista, tuším, že na ministerstvu školství, školní inspektor?) pracoval u staveb silnic, nakonec mu bylo povoleno aranžovat výkladní skříně

• zemřel 27. října 2015

Skaut, protinacistický odbojář, politický vězeň z 50. let, disident.

Citát k Listopadu 89:

 „Listopad 1989 to bylo něco nádherného! Skončilo rudé království! Nevěděli jsme, jak to dopadne. Na demonstracích nás StB natáčela. Mysleli jsme, že jestli se to nepovede, tak nás zase pozavírají. Povedlo se a to je nejdůležitější. Věřili jsme v demokracii. A doufali - my političtí vězni a odbojáři -  že budeme konečně za odvahu, za to, že jsme bojovali, oceněni. Zapomíná se, za co jsme bojovali a v čem jsme tenkrát žili, a to je hrozné.“

Medailon:

Leopold Färber pochází z nábožensky smíšené rodiny, což za 2 světové války sehrálo zásadní roli. Jeho otec byl Žid, matka věřící katolička ze Slovenska a to zachránilo nejbližší rodinu před transportem do koncentračního tábora. Šestnáct jeho příbuzných nacisté umučili, zavraždili zastřelením nebo v plynových komorách. Leopold Färber je naposledy spatřil na boskovickém náměstí, kde se s nimi loučil: „Povolili jim balíčky do určité váhy. Jenomže jim to na shromáždění vzali a naházeli na jednu hromadu. Stala se tam ale taková věc. Moje sestřenice držela malou panenku. Nějakej voják k ní přišel, vytrhl jí tu panenku z ruky a hodil na hromadu. A ona ho kopla. I když to bylo čtyřleté děcko, ten voják jí tam přede všemi zbil. Nevím co tatínka napadlo, chytnul mě za ruku a říká: ´a honem pojďme dom´. ´Proč tatínku,´ zeptal jsem se, a on na to: ´co kdyby někdo o nás řekl, a to jsou také Židé!´ To jsou věci, které se mi po tolika letech vybavují.“ Za války se šestnáctiletý Leopold Färber, truhlářský učeň, zapojil do protinacistického odboje na Prostějovsku a Boskovicku: „Byl jsem mladej, starší a zkušenější odbojáři mě drželi zkrátka, dělal jsem jen prachobyčejnou spojku mezi jednotlivými skupinami,“ říká muž, který pravděpodobně zachránil stovky lidí. Mezi pamětníky se vypráví, že kdysi žil v Boskovicích pekař jménem Gruber. Za války pomáhal lidem, kteří bojovali proti nacizmu, tajně pro ně schovával chleba. Jeho bratr sloužil u četníků. Jednoho dne se tento pekař od svého bratra dozvěděl, že u brněnského soudu svědčil konfident gestapa pod krycím jménem Hrbáč, který udával lidi z okolí Boskovic. Mluvil rusky a byl vysoké postavy. Pekař se zděsil, poznal v něm známého. Napsal kódovanou zprávu, kterou předal mladému klukovi – spojce přezdívkou Hurvínek. Hurvínek sedl na kolo, zprávu schoval do řídítek a uháněl do vesnice Lipová za místním kovářem jménem Vlach. Tento kovář prý ještě ten večer nabrousil velký nůž na zabíjačky, zašel pro konfidenta, vylákal ho do lesa, kde ho zabil. Našli pak u něj několik nafocených filmů se snímky domů, kde se ukrývali partyzáni a Židé. O tomto před několika lety svědčila mimo jiné kovářka Vlachová, její muž už zemřel. S paní Vlachovou se sešel Leopold Färber. Kovářka si na závěr rozhovoru povzdychla, že kdyby nebylo Hurvínka, tak je gestapo všechny postřílelo. Netušila, že s ním právě v tu chvíli mluví.

Leopold Färber, skautskou a odbojářskou přezdívkou Hurvínek, po roce 1948 v odboji pokračoval. S bratry Josefem a Františkem Markovými založili skupinu, která chtěla poškodit ilegálně sehnanými výbušninami místní policejní školu nebo služebnu StB. Nepovedlo se. Josef, který ve skupině vystupoval jako hlavní pyrotechnik, schoval třaskaviny do kachlových kamen ve skautské klubovně. Svým kolegům to včas neoznámil. Leopold šel zatopit a výbuch mu protrhl oba ušní bubínky a vyrazil oko. Nosí skleněné, které mu později v kriminále pravděpodobně zachránilo život. Protikomunistická odbojová skupina Leopolda Färber vydala letáky, které končily nápisem „Pravda zvítězí!“, ale nestačili je ani distribuovat. Byli zatčeni kvůli neopatrné a naivní iniciativě dětí z jeho skautského oddílu. Na schůzce někdy v roce 1950 děti svého vedoucího prosili, aby vyprávěl, jak to bylo za války. Hurvínek vzpomínal, jak ilegálně vytiskli letáky „Smrt fašizmu!“, čímž děti nevědomky inspiroval. Po kraji se začaly objevovat letáky s nápisem „Smrt komunismu!“. StB zatkla Leopolda Färber a Josefa Marka v květnu 1950. Františka Marka si StB vyzvedla o několik měsíců později před základní školou v den vysvědčení. Leopold Färber dostal šestnáct let kriminálu a od soudu byl eskortován do plzeňské věznice Bory: „Jako vězni nováčci jsme stáli na chodbě a Josef se ke mě přitočil a říká: ´To jsme se dostali do pěkné prdele, co?! ´ Nevšimli jsme si, že nás pozoruje bachař. Strčili nás na samotky. Najednou cvakla cela a vešel onen bachař, jmenoval se Brabec. Zeptal se mě – už jsi jako nováček dostal přes hubu? Já řekl ne, a proč by mě měl někdo bít! Á plác už jsem jí měl. Zbil mě do krve. Druhý den přišel zase, a zeptal se mě, tak co, už jsi byl jako nováček bit? Já odpověděl, ano od vás, včera! Á mlask a už jsem jí měl, zase mě zbil. Říkal jsem si, že tohle nepřežiju. Za nějaký čas měl zase službu chodbaře Brabec. Přišel do cely a říká, už si dostal jako nováček do huby! Já tentokrát mlčel. Začal se mnou mlátit, tloukl mě do tváře a najednou se to stalo! Nějak zavadil o mé skleněné oko a ono vypadlo a kutálelo se po cele. To si neumíte představit ten jeho výraz! Koukal na mě vyděšeně, naprosto konsternovaně, vycouval z cely a už se mě nikdy nedotkl ..,“ vzpomíná Leopold Färber, který si odseděl osm let. Po propuštění pracoval dlouhá léta u staveb silnic, později mu povolili aranžovat výlohy. V době normalizace se angažoval v disentu, shromažďoval svědectví a dokumentoval zločiny komunistů, rozšiřoval petici Několik vět.

Leopold Färber zemřel 27. října 2015 ve Vojenské nemocnici Olomouc.