Vladimír Fejfar

* 1930

  • „Pak ale přišel rok 1948 a s ním problémy. Do akčních výborů se dostali samí komunisti. Vzhledem k tomu, že Bělohrad je malé městečko, tak každý, kdo měl víc jak měšťanku, byl prohlášen za kapitalistu a reakcionáře. Otec to odnesl taky. Nejprve byl sesazen z funkce a stal se pokladníkem. Zanedlouho byl přeložen a dojížděl tuším do Dobrušky. Nakonec byl zcela vyhozen.“

  • „Na PTP se mě nikdo nikdy nezeptal. Za celý život ani jednou! Až když už jsem byl v důchodu, mluvil jsem o tom s jedním známým: ‚Péťo, tak já jsem byl u těch pétépáků, a nikdo si toho nevšiml a vůbec jsem neměl problémy. Dokonce jsem byl na národním výboru. Jak je to možný?‘ A on povídá: ,My jsme o tom samozřejmě věděli, ale nechtěli jsme ti dělat problémy.‘ A to byl bývalý partajník a byl ve výboru. Jenže to prostě nebyl žádnej hajzl a nechal si to pro sebe.“

  • „Pepík byl starší než my a byl trochu zvláštní. Pracoval ve Vysočanech a celou tu trasu chodil zásadně pěšky. V neděli večer přijel z domova s kufrem buchet a s tím vydržel celý týden. Neznal hospodu, neznal nic, jenom práci. Chodil domů až večer, když my už jsme leželi, vytáhl buchty, najedl se a šel spát. Měl tak rozsápanou deku, že mu dalo dost práce se do ní zabalit, aby na něj netáhlo. Ráno vstával ještě za tmy a zase hned do práce. Jednou jsme mu přeřídili budík. Počkali jsme, až usne, a nařídili jsme ho na půlnoc. Budík zazvonil, Pepík se na nic nekoukal, ustrojil se a odešel. Za nějakou dobu se vrátil a jen otevřel dveře, už křičel: ‚Vy padouši! Vy lumpové!‘ Když se potom za pár dní uklidnil, tak jsme se ho ptali: ,Tak co, Pepíku, jak to bylo?‘ Vyprávěl: ‚Došel jsem až na vrátnici podniku, vrátný na mě koukal jak na zjevení. Až pak jsem přišel na to, že jsem vám naletěl.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 20.03.2015

    (audio)
    délka: 01:29:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na PTP se mě nikdo nikdy od vojny nezeptal, až po revoluci

Vladimír Fejfar
Vladimír Fejfar
zdroj: Pamět národa - Archiv

Vladimír Fejfar se narodil 24. listopadu 1930 v Lázních Bělohrad. Šel v otcových šlépějích a podobně jako on vystudoval vyhlášenou obchodní akademii v Hořicích. Ihned po dokončení školy v roce 1950 nastoupil v Avii Praha-Letňany jako administrativní úředník. V říjnu následujícího roku byl povolán na povinnou vojenskou službu a pro svůj nespolehlivý původ byl zařazen do Pomocných technických praporů. Po absolvování základního výcviku byla jeho jednotka převelena do Ostravy na práci v dolech. Do civilu odešel po dvou a půl letech. Byl propuštěn pod slibem, že bude alespoň dva roky pracovat ve stavebnictví nebo v hornictví. Nastoupil tedy do Severostavu. Později Vladimír Fejfar vystřídal řadu zaměstnání - byl úkolářem na stavbách, pracoval na stavbě vojenské zotavovny ve Špindlerově Mlýně, na finančním odboru krajského národního výboru, v plánovacím odboru okresního národního výboru nebo v městských dopravních podnicích. V roce 1968 podepsal petici proti vstupu sovětských vojsk do Československa. Kvůli příslušnosti k PTP prý nikdy neměl sebemenší problémy.