Bedřiška Felixová

* 1935

  • „Na té mansardě ležela i maminka. A toho devátého května večer najednou randál a šrumec venku a teta se skočila podívat ven, co se tam děje. A říkala, že Rusi jsou tady a že jsme svobodní. A najednou zařehtal venku kůň a ona říkala, že to bude štěstí, že se asi vrátil tatínek. Ale nevrátil se. Tak do Terezína přicházely trosky lidí z ostatních táborů a já byla u každého vlaku a vyhlížela jsem tatínka. A pak jsem tam viděla jednu známou a místo dlouhého povídání jsem z každé strany dostala lepanec, že tam nemám co dělat a že bych mohla něco chytnout.“

  • „Pamatuji si to místo, kde nás pět leželo na slamníku, babička a teta Heřmína taky. A tam jsme leželi a pak nás v noci pomalu nacpali do tramvaje a na nádraží. A já, sedmiletá princezna, jsem byla ospalá a položila jsem babičce hlavu na rameno a babička to celé nějak nechápala. A teta Heřmína byla o dva roky starší a té to došlo, že to je něco, co jako ne... Babička nevím.“

  • „Napřed jsme byly na podzim na takzvané slídě, kde jsme loupaly slídu. A pak hákoši zjistili, že [maminka] je vyučená švadlena, tak ji předirigovali na šití uniforem pro vojáky a to nám zachránilo život. V ten okamžik byla pro Říši nepostradatelná, takže seděla v Terezíně a šila a šila ty mundúry. Zachránila tedy sebe a mě a nebýt toho jejího šití, tak vám tady vykládá někdo druhý.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 06.03.2017

    (audio)
    délka: 02:52:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Brno, 05.12.2019

    (audio)
    délka: 01:20:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Necítím k nikomu nenávist, ale bolest v srdci je veliká

Bedřiška Felixová
Bedřiška Felixová
zdroj: vlastní

Bedřiška Felixová se narodila v Brně 17. ledna 1935 coby jediné dítě židovského úředníka Gustava Burgmanna a jeho ženy Reginy, vyučené švadleny. Rodiče se seznámili v jedné z brněnských kaváren a v roce 1927 se konala svatba. S koncem třicátých let a vzestupem nacistického Německa otci doporučovali vystěhovat se do Ameriky, rodina však zůstala v Brně. Celá rodina dostala předvolání k transportu a 31. března 1942 nastoupili do vlaku vypraveného z Brna. Cílem bylo nacisty zřízené terezínské ghetto. Krátce po příjezdu zemřela sedmdesátiletá babička pamětnice. V Terezíně pracovala matka Regina s dcerou Bedřiškou v šicí dílně a obě také loupaly slídu. Otec Gustav Burgmann si o obě ženy dělal starost a nosil jim své příděly jídla, ale na podzim roku 1944 musel odjet transportem do Osvětimi, odkud už se nikdy nevrátil. V květnu roku 1945 Terezín osvobodila Rudá armáda, a tak se obě ženy mohly vrátit zpět do Brna.