Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Bohuslav Fencl (* 1942)

• narodil se 28. ledna 1942 ve Vysokém Mýtě

• otec Bohuslav Fencl byl důstojníkem a bývalým legionářem

• otce po roce 1948 propustili z armády a rodina se musela vystěhovat

• pamětníka nepřijali k vysokoškolskému studiu

• nastoupil do dělnické profese, postupně si doplnil odbornou maturitu

• vypracoval se do vedoucích funkcí podniku Silnice Hradec Králové

• po srpnu 1968 se Vysoké Mýto stalo posádkovým městem okupační sovětské armády

• kvůli pracovní agendě podepsal spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou

• po listopadu 1989 stál u zrodu Občanského fóra ve Vysokém Mýtě

• v roce 1990 se stal starostou města

• podílel se na organizaci odchodu sovětských vojsk

• z komunální politiky odešel v roce 2006

Bohuslav Fencl se narodil 28. ledna 1942 ve Vysokém Mýtě do rodiny důstojníka československé armády. Své mládí strávil pamětník v kasárnách, kde Fenclovi získali důstojnický byt. Po komunistickém převratu v roce 1948 se však situace pro rodinu značně zkomplikovala. Otec za svého mládí působil v československých legiích v Rusku, což bylo pro vládnoucí garnituru trnem v oku, a navíc po nástupu komunistické moci odmítl jako člen armády vstoupit do KSČ, a proto byl z vojska vyloučen. Fenclovi museli opustit nejen služební byt, ale i Vysoké Mýto a byli odsunuti do Chroustovic, kde Bohuslav Fencl pokračoval ve studiu na tamní základní škole.

Bohuslav Fencl se dostal v 70. letech 20. století do hledáčku vojenské kontrarozvědky a podepsal s ní spolupráci, jež se týkala zpravodajské ochrany sovětské posádky. Tvrdí však, že odolal snaze kontrarozvědky, aby sledoval některé své známé. „Na nikoho jsem nedonášel, nikoho jsem neudal,“ říká. V listopadu 1989 se stal mluvčím Občanského fóra a na šestnáct let starostou města, významně se zasloužil o hladký průběh odchodu sovětských vojáků a následnou obnovu kasáren.

Studium

V roce 1956 pamětník ukončil osmou třídu základní školy a vyvstala otázka, v jakém studiu bude dále pokračovat. Jako syn legionáře a propuštěného člena armády neměl moc šancí získat kvalitní vzdělání. V jeho prospěch však hrály události v Maďarsku, kde na podzim roku 1956 vypuklo obrovské povstání proti sovětské nadvládě. Všechny země sovětského bloku upíraly svůj zrak na Budapešť a vnitrostátní záležitosti byly často opomíjené. A tak se Bohuslavu Fenclovi podařilo projít kádrovou prověrkou, kterou by jinak stěží absolvoval, a dostal se na gymnázium ve Vysokém Mýtě, kde v roce 1959 úspěšně složil maturitu.

Studium na vysoké škole mu však již jeho kádrový profil zhatil. „Takže jsem šel hnedka po prázdninách, nebo ještě během prázdnin, tady do stavebního podniku a požádal jsem, jestli by mě zaměstnali, protože jsem to chtěl za rok zkusit znovu. Čili jsem rok dělal v městském stavebním podniku, tehdy v okresním stavebním podniku, u zedníků, což mně osobně vůbec nevadilo. Rodiče to těžce nesli, protože to považovali za degradaci. Já jsem se aspoň naučil normální práci. naučil jsem se zdít, míchat maltu a dodneška si dokážu doma opravit to, co potřebuji jenom díky téhle zkušenosti,“ vzpomíná. Po roce zaměstnání u podniku zkusil opět podat přihlášku na vysokou školu – bohužel byla opět zamítnuta, a tak nastoupil na Střední průmyslovou školu stavební ve Vysokém Mýtě, kde po několika letech složit již svojí druhou maturitní zkoušku.

Po absolvování průmyslové školy dostal umístěnku do stavebního podniku Vodní stavby v Teplicích, kde působil až do roku 1967, kdy se opět vrátil do Vysokého Mýta za svojí manželkou. Začal pak pracovat u podniku Silnice Hradec Králové, kde zůstal až do odchodu do důchodu.

Sovětská okupace a léta následující

V srpnu roku 1968 proběhla okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Vpád armád přerušil atmosféru tzv. pražského jara, které dávalo společnosti naději na uvolnění poměrů a místo něj nastoupila tvrdá normalizace. Pamětník byl v době okupace již zpět ve Vysokém Mýtě, které příchod vojsk velmi poznamenal. Město, které mělo tehdy asi 10 000 obyvatel obsadilo cca 6 000 vojáků sovětské armády i se svými rodinami.

„Město netrpělo jen tím, že tady byli vojáci, kteří byli zavření v kasárnách a ráno denně vybíhali na rozcvičky po ulicích. A jablka, která když odkvetla a byla zelená, už hladoví vojáci rvali a prali do sebe, protože si myslím, že ta jejich strava byla… Byli to takovíhle kluci a ještě když si vzali řemen, tak vypadali, že se přeříznou. Ale to je jenom můj osobní pohled. Ale také rodinní příslušníci, kteří tady byli, především manželky důstojníků, neměly co dělat,“ uvádí pamětník problémy, které pobyt vojsk způsoboval. Za doby normalizace se často stávalo, že nebyl v obchodech dostatek zboží a stály se dlouhé fronty i na základní výrobky. Ve Vysokém Mýtě byla však tato situace o to komplikovanější, že právě manželky vojáků měly v obchodech protekci a nezdráhaly se předběhnout dlouhou frontu Čechů a všechno žádané zboží jim před očima vykoupit.

Obrovský dopad pobytu vojsk byl i na životní prostředí. Ve Vysokém Mýtě si totiž rudá armáda vybudovala obrovské podzemní sklady pohonných hmot, které však byly postaveny velmi překotně, mnohdy z nich nafta prosakovala, a při manipulaci s pohonnými hmotami se nedbalo na bezpečnost práce a často se velké množství vylilo do půdy. Neštěstím však bylo, že právě Vysoké Mýto leží na tzv.Vysokomýtské synklinále, což je obrovský rezervoár podzemních vod, který by v nouzi mohl zásobovat celé východní Čechy a část středních Čech, a bylo velké riziko, že díky vojenským skladům dojde ke kontaminaci těchto vod. Ve vzpomínkách pamětníka však nikdo tomuto problému nevěnoval pozornost a dekontaminace proběhla až po revoluci v roce 1989 a trvala celé dva roky.

Bohuslav Fencl obecně na pobyt takového množství vojáků na malém městě vzpomíná velmi trpce a proto na konci osmdesátých let byl mezi skupinkou lidí, kteří chtěli využít uvolnění poměrů a udělat vše pro to, aby armáda z města odešla.

Sametová revoluce 1989

Již od počátku roku 1989 se konaly ve Vysokém Mýtě protesty proti komunistické vládě. První demonstrace se ve městě odehrála 23. ledna 1989, kdy se dav lidí sešel před vojenskou komandaturou a jejímu veliteli předal petici požadující odchod vojsk z města. Další akce pak následovaly: „Hned v první fázi jsme se snažili dělat co nejvíc shromáždění, na kterých by se k lidem dostaly informace. Takže jsme každý týden minimálně jednou, někdy i dvakrát, dělali shromáždění buď v M-klubu nebo v Šemberově divadle. Podle toho, jak jsme odhadovali, kolik by mohlo přijít lidí. Každý, kdo se přihlásil, mohl říct svůj názor na to, co by město nejvíc potřebovalo, čím by se město mělo zaobírat. A tam se tvořila skupina lidí, kteří byli ochotni se nějakým způsobem na té práci podílet.“ A na půdě těchto setkání byla založena i vysokomýtská pobočka Občanského fóra, jejíž mluvčím se stal Bohuslav Fencl.

Občanské fórum získávalo obrovskou podporu lidí a ještě v roce 1989 vyzvalo vedení města, aby odstoupilo. Zástupci Vysokého Mýta se zalekli masové podpory nové strany a opravdu složili funkci. Byli dosazeni noví zastupitelé, jejichž zasedání mohl pamětník jako jeden z mála navštěvovat. V roce 1990, kdy se konaly první svobodné volby do obecních zastupitelstev, byl Bohuslav Fencl zvolen starostou a měl nelehký úkol stabilizovat město a zejména z něj odsunout cizí vojska.

Do Vysokého Mýta byl československou vládou vyslán Michael Kocáb, který měl za úkol zprostředkovat jednání a zastupitelům pomoci s odsunem armády. Díky usilovné snaze –jak ze strany Vysokého Mýta, tak ze strany vlády, se podařilo během pouhých šesti měsíců vojáky v červnu roku 1990 z města opravdu vyhostit a převodní smlouvy na armádní majetek byly podepsány za neuvěřitelné tři týdny. Díky tomu Vysoké Mýto získalo cca 65 ha pozemků a na 200 budov. Ačkoliv se všem velmi ulevilo, že po dlouhých letech mohou ve městě volně dýchat,  nastaly další problémy – bylo nutné nabytý majetek zajistit před vandaly a zloději a mnoho budov také potřebovalo generální opravu. Několik týdnů pobývala ve Vysokém Mýtě i československá armáda, která opuštěné sovětské budovy hlídala, aby zde nedocházelo k rabování. Mnoho domů bylo v následujících týdnech a měsících převedeno do soukromých rukou, některé si město ponechalo a dodnes v nich sídlí například městské instituce nebo slouží k bydlení.

Po odsunu vojsk muselo vedení města také rozsáhle modernizovat jak svá pracoviště, tak i veřejný prostor. Dle vzpomínek Bohuslava Fencla byl obrovský problém pouhé zřízení telefonní linky, na kterou se mnohdy čekalo i několik měsíců. Jakékoliv jiné technické vybavení kanceláří se také jen těžko shánělo a do Vysokého Mýta nakonec putovalo až ze vzdáleného Norska, kde přítel pamětníka, který po roce 1968 emigroval, zorganizoval veřejnou sbírku na podporu krajanů v domovině.

Revitalizace veřejného prostoru trvala řadu let, protože Vysoké Mýto, ostatně i jako jiné obce, trápil nedostatek finančních prostředků. Ale díky převodu velké části armádního majetku do soukromého vlastnictví městu ubyla velká zátěž a mohlo se tak věnovat potřebným opravám v městské infrastruktuře. Pamětník se také velmi zasadil o rozvoj kultury ve městě a zasloužil se i o rekonstrukci Šemberova divadla, kde dokonce sám jako herec a člen estrádního souboru Leporelo několikrát účinkoval.

Bohuslav Fencl stál ve vedení Vysokého Mýta neuvěřitelných 16 let od roku 1990 až do roku 2006, kdy z komunální politiky odešel. Ve městě zanechal nesmazatelnou stopu a pomohl mu k obnově poté, co bylo dlouhé roky okupováno cizí armádou.