Leopold Fiala

„Angláni z nás utvořili samostatnou tankovou československou brigádu a nasadili nás k Dunkerque. Tam jsme hlídali pevnost. Měli to dobře zajištěný. Byl to válečný francouzský přístav, jeden z nejlepších. Tam měli všechno, děla, všecku možnou výzbroj. To všechno Germáni zabavili a používali proti Anglánům a Francouzům. A my jsme je hlídali, jak to šlo, dělaly se na ně výpady, zajatce jsme vždycky přivezli, dělali jsme výslechy. Bylo to jako na vojně. Byl jsem zraněn v tom Dunkerque. Dostal jsem se do anglické nemocnice, kde jsem byl sedm měsíců.“

„Dostali jsme se do Anglie do Liverpoolu. Tam nás vylodili a chtěli vědět, co jsme zač, jaký máme zbraně. Když jsme odcházeli z Francie, tak jsme nemohli mít nic s sebou. Ale dali jsme na hromadu ty zbraně, co jsme nakradli Francouzům. Byla to celá baterie dělostřelecká, minomety a všechno možný. Když jsme to složili a oni to spočítali, tak říkali, že jsme nejlépe vyzbrojená armáda v Anglii.“

„Já jsem byl zapsaný na Masarykově univerzitě v Brně a bydlel jsem na takovým dost utajeným místě u strýce, takový sklepní byt to byl, takže o mně nikdo nevěděl, ani gestapáci, ani nikdo. My jsme tam dělali ty výtržnosti. Jak byly ty studentský nepokoje, tak byly v Brně na škole a všude na ulicích taky nepokoje. Tam jsme zmlátili nějakého gestapáka a zmlátili jsme jednoho důstojníka německýho, sebrali jsme mu zbraň, teda osobní pistoli a tak. Samozřejmě, nikdo si s náma nechtěl nic začít, protože oni byli vyzbrojeni moc, oni by nás skolili kulometama lehce, no, a udělali to tak, že na nás posílali německý studenty. Vždycky horda Němců, těch kluků, školáků všelijakejch, někdy ani ne školáků, takoví obejdové němečtí. Ono to tam tenkrát bylo dost německý. Vždycky si vybrali jednoho vysokoškoláka, svalili ho na zem, zmlátili, zkopali, co se do něj vešlo, a šli na druhýho. A když jsem to viděl, tak jsem si říkal, že nemá cenu takhle skončit někde ukopanej na zemi, tak jsem zdrhl z toho Brna.“

„Ve Francii jsme byli hodně dlouho. Byl jsem u dělostřeleckého pluku. Když jsem ukázal ten propouštěcí list, tak mě brali za vojáka. Dostali jsme se do přístavu Agde v jižní Francii, tam bylo československý vojenský středisko, tam soustřeďovali uprchlíky z celého světa, byl tam výcvikový tábor. Odsud posílali na frontu hotový pluky. Tak jsem šel do dělostřeleckého pluku jedna, u deváté baterie jsem sloužil. Dostal jsem se až k vesničce Portel. Tam jsem sloužil dost dlouho. Hlídali jsme pobřeží, kde bylo nebezpečí, že nám Němci něco vyvedou. Francie ještě nebyla obsazená, ale nebezpečí hrozilo ze všech stran.“