Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Byly mi tři roky, když nás sebrali. My jsme neemigrovali, emigrovat je, když chcete emigrovat. Nás sebrali
narozena roku 1945, Strkovo (Platy), okr. Florina, Řecko
matka vesnická léčitelka, otec sedlák, partyzán
roku 1948 odvezena se sestrou a bratrem do ČSR
dětský domov v Klokočově
bratr si ji vzal po absolvování základní školy k sobě do Kuřimi
pracovala v TOS Kuřim
manžel Čech, 1 dcera
Melpomeni Filipová se narodila v roce 1945 ve vesnici Strkovo (Platy) v okrese Florina v Řecku, blízko hranic s Albánií a tehdy jugoslávskou Makedonií. Obec byla národnostně smíšená, podle vzpomínek její matky šlo o kavkazské/pontské Řeky. Její matka byla ve vesnici léčitelkou, její první manžel padl ve válce roku 1940 a její druhý manžel (otec Melpomeni / Menky Miovské a jejích mladších bratrů) byl slavomakedonský partyzán. V roce 1948 byly podle jejích slov se sestrou „sebrány“ a odvezeny přes Jugoslávii do ČSR, kde prošla domovem v Klokočově (část obce Vítkov, okr. Opava). Strávila tam 11 let, vychodila základní školu a ve 14 letech si ji vzal bratr k sobě do Brna a posléze do Kuřimi. Nejprve pracovala v Tišnově, posléze vychodila střední průmyslovou večerní školu bez maturity a poté byla zaměstnána 30 let v TOS Kuřim. Tam také dlouhou dobu žila s českým manželem. Dnes je vdova, má jednu dceru a žádná vnoučata. Prakticky se integrovala do české společnosti, má jen české kamarádky, makedonsky běžně nemluví, ale makedonsky i řecky se domluví. Jméno Melpomeni Petridou dostala podle svých slov, až když jela poprvé do Řecka, protože „Řeci chtěli mít pořádek“ a její tatínek byl jako Petridis veden v Řecku. Byla a je politicky neaktivní, z politiky po roce 1989 pociťuje deziluzi. Sama se cítí „vším, vždyť člověk neví, z čeho pošel“.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009
Příbeh pamětníka v rámci projektu Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Jan Procházka)